SZÚ, Tisková zpráva – Toxoplazmóza je infekce prvokem Toxoplasma gondii. Infikována je přibližně jedna třetina světové populace. Nemoc, která byla širokou lékařskou veřejností dlouhá desetiletí považována za mysterium, byla popsána právě před 100 lety. V našich zeměpisných šířkách je toxoplazmóza nejrozšířenější závažnou parazitární infekcí člověka a v ČR v sobě tohoto parazita může mít až čtvrtina obyvatel.

„Toxoplazmóza je hojně rozšířena po celém světě a byl to český lékař Josef Janků, který tuto infekci u člověka jako první před sto lety popsal. Letos v říjnu si připomínáme tento jeho vědecký úspěch, kterým se doktor Janků zapsal do dějin parazitologie a infekčního lékařství a přispěl k celosvětovému poznání této závažné infekční nemoci. Zároveň využíváme tohoto významného výročí k tomu, abychom znovu varovali před riziky, která může nemoc znamenat a připomněli možné způsoby nákazy a formy prevence. Jde totiž o v populaci stále velmi rozšířený problém,“ uvedla ředitelka Státního zdravotního ústavu MUDr. Barbora Macková, MHA.

U lidí se zdravou imunitou probíhá infekce často bez příznaků, nebo jen s mírnými projevy. Příznaky, které jsou podobné chřipkovému onemocnění, se objeví asi jen u 5 % nakažených. Může jít o zvýšenou teplotu, malátnost, bolesti svalů či hlavy, objevit se mohou nebolestivé otoky uzlin, především na krku. Po akutní fázi přechází toxoplazmóza do fáze klidové a člověk vůči ní získává doživotní imunitu. U pacientů se sníženou imunitou ale může infekce zanechat závažné následky ve formě zánětu srdečního svalu či jater nebo poškození nervového systému.

Toxoplazmóza jako aktuální riziko pro děti i dospělé

Dnes již dobře víme, že toxoplazmóza je zoonóza, jejímž definitivním hostitelem je kočka domácí a další kočkovité šelmy, mezihostiteli mohou být nejrůznější ptáci nebo savci. „Lidé se mohou nakazit z prostředí kontaminovaného oocystami – infekčními stadii parazita vylučovanými s kočičím trusem. Často se jedná o hlínu, písek z pískovišť, či špatně omytou zeleninu.

Tady bych vyzdvihl písek z dětských pískovišť, který často kočky trusem zcela nekontrolovatelně znečišťují. Na nich si pak děti za asistence svých rodičů hrají,  a tím se vystavují vysokému riziku infekce,“ varuje RNDr. Petr Kodym, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro toxoplazmózu a Oddělení zoonóz s přírodní ohniskovostí SZU.

K infekci může dojít i tkáňovými cystami parazita přežívajícími v nedostatečně tepelně upraveném mase. Další možnosti přenosu jsou z infikované matky na plod,  pokud je matka v akutní fázi infekce, a také při transplantaci. Infekce probíhá ve dvou naprosto odlišných fázích – akutní a latentní.

V České republice je latentně nakaženo odhadem mezi 15-25 % populace (vysoká lokální variabilita). Počty hlášených případů toxoplazmózy vyvrcholily v roce 1994 rozsáhlou epidemií, onemocnělo více než 2 000 lidí. Od té doby pokračuje plynulý pokles, takže v roce 2022 byla nahlášena klinická toxoplazmóza u celkem 71 osob a za 9 měsíců letošního roku jsme zaznamenali 53 případů. Převládají mladší ročníky, přičemž žen je hlášeno 2x více než mužů. „Dostupná data o podílu latentně infikovaných však pro takto výrazný pokles nesvědčí. Domníváme se, že skutečný počet případů je mnohem vyšší.  Je velice pravděpodobné, že zdaleka ne všechny případy jsou diagnostikované a nahlášené,“ upozorňuje doktor Kodym.

Dlouhodobé zastoupení nejdůležitějších klinických forem přináší tato tabulka:  (Zdroj: SZÚ-oddělení biostatistiky)

Toxoplasmóza – formy, 2001-2022

Těhotné ženy a riziko poškození plodu

Těhotné ženy patří mezi jednu z nejvýznamnějších skupin, které může nákaza toxoplazmózou ovlivnit. V sázce je zejména riziko poškození plodu, ke kterému může při akutní infekci během těhotenství dojít. Tato situace se projevuje různorodými příznaky – v závislosti na době, kdy se žena nakazila, vždy to ale musí být až v graviditě či těsně před ní.

„Vrozená (kongenitální) toxoplazmóza postihuje zejména mozek a smysly plodu, může být také příčinou potratu či vrozených vývojových vad. Pokud ale nákazu u těhotné ženy odhalíme včas, lze nasazenou léčbou riziko přenosu na plod snížit a dokonce i potlačit některé již přítomné symptomy,“ vysvětluje MUDr. Markéta Geleneky z Kliniky infekčních nemocí 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Bulovka.

K rychlé diagnostice přispívá i dobře vedený prenatální screening. Ten ale dosud v České republice není povinný. „Čím dříve problém zjistíme, tím lepší je prognóza onemocnění. A právě proto jsme na naší Klinice infekčních nemocí FN Bulovka založili Centrum pro vrozené nákazy a infekce v graviditě, kde rizikovým pacientkám a jejich dětem poskytujeme komplexní péči. Takže zbraně máme a stačí jen útočníka odhalit včas,“ zdůraznila doktorka Geleneky.

Toxoplazmóza a pacienti s poruchami imunity

Významným impulsem pro intenzivní studium problematiky infekce byl příchod infekce jiné, konkrétně HIV. Toxoplazmóza, případně reaktivace chronické skryté infekce, je z nejvýznamnějších doprovodných infekcí postihující pacienty s nemocí HIV/AIDS. Toxoplazmóza ohrožuje ale i další pacienty s poruchami imunity, jako jsou osoby po transplantacích a na různých typech onkologické a imunosupresivní léčby. „S možností jejího propuknutí je v našich podmínkách nutno počítat přibližně u jedné čtvrtiny těchto pacientů, a proto je třeba věnovat trvalou pozornost její včasné diagnostice a zvláště pak předcházení jejího vzniku pomocí profylaktické léčby. V současné době máme účinné léky, které dokáží imunodeficitní pacienty s reaktivací latentní toxoplazmózy vyléčit, nemáme však zatím k dispozici žádný spolehlivý lék, který by tyto pacienty dokázal definitivně zbavit latentní, tedy klidové fáze této infekce,“ vysvětluje prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D., z Kliniky infekčních nemocí 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Bulovka.

Toxoplazmóza má i oční formu, při které člověku hrozí i oslepnutí. „Oční forma toxoplazmózy může být důsledkem jak vrozené infekce, tak i opožděným projevem infekce získané. Léze na sítnici mohou způsobit poruchy zraku, méně často i oslepnutí. Léčba oční toxoplazmózy je problematická,“ potvrzuje doc. MUDr. Pavel Studený, Ph.D., MHA, přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty UK.

 Vrozená a současně oční forma u kojence na počátku objevu

Publikace MUDr. Josefa Janků (1886–1963) jako první popsala v roce 1913 případ toxoplazmózy u člověka, a to toxoplazmózy kongenitální (vrozené) a současně i oční. „Článek uveřejněný v českém jazyce v Časopise lékařů českých obsahoval detailní popis očního nálezu u chlapečka s enormním hydrocefalem, který v 11 měsících zemřel na dosud neznámou parazitární infekci, pravděpodobně přenesenou ještě před narozením od matky. Podle „sporocyst“ nalezených v histopatologických řezech ze sítnice se Josef Janků pokoušel vypátrat původce smrtelného onemocnění. Projevil při tom na oftalmologa obdivuhodné znalosti parazitologie, ale i když se dostal velice blízko, řešení se při tehdejším stavu znalostí nedopátral,“ popisuje tehdejší vývoj RNDr. Petr Kodym, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro toxoplazmózu a Oddělení zoonóz s přírodní ohniskovostí SZÚ.

Do řešení záhady původce neznámého onemocnění se poté vložil významný pařížský mikrobiolog Constantin Levaditi (1874-1953).  Ve svém článku „O některých vrozených lidských protozoozách s oční a nervovou lokalizací“ z roku 1928 přetiskl fotografie cyst, jež mu poskytl doktor Janků.  V průběhu času se prokázalo, že  histopatologické preparáty z případu obsahují stadia prvoka Toxoplasma gondii, jehož v roce 1908 Francouzi Charles Nicolle a Louis Hubert Manceaux popsali coby parazita severoafrického hlodavce gundi saharského – Ctenodactylus gundi (Rothmann, 1776) a současně popis stejného organismu z králíka publikoval i italsko-brazilský mikrobiolog Alfonso Splendore (1871-1953). „Můžeme tedy říci, že objev profesora Janků prokázal, že Toxoplazma gondii není jen bezvýznamným parazitem exotického hlodavce, ale že může být závažným lidským patogenem. Jedná se totiž o první popsaný případ toxoplazmózy u člověka,“ vyzdvihuje doktor Kodym.

Na velký vědecký počin svého předchůdce vzpomíná podrobně i doc. MUDr. Pavel Studený, Ph.D., MHA, přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady  a 3. lékařské fakulty UK:„ Profesor Janků měl jako významný český oftalmolog v roce 1922 možnost sledovat případ 11 měsíčního chlapce s enormním otokem mozku (hydrocefalem), výrazně zmenšeným levým okem (levostranným mikroftalmem) a s degenerativními ložisky ve středové části sítnic (v makulách). Po smrti dítěte se profesor Janků zúčastnil pitvy a získal oba bulby, z nichž zhotovil sérii histologických řezů. Při mikroskopickém vyšetření nalezl několik typických pseudocyst s parazitárními útvary. Janků pak případ popsal a jako příčinu určil parazita na sítnici, což byl ve své době jeden z nejvýznamnějších lékařských objevů.“   

V roce 1957 byl profesor Josef Janků za celoživotní dílo a také za svou světově významnou prioritní práci vyznamenán Medailí Jana Evangelisty Purkyně.

Tiskovou konferenci si můžete ze záznamu pustit zde:

SOUBORY KE STAŽENÍ

• Zvuk k tiskové zprávě – toxoplazmóza
• Prezentace promítaná při tiskové konferenci

Zdroj: SZÚ