V Evropském parlamentu se diskutuje o výkladu požadavků nařízení 1169/2011/EU na formu poskytování povinných údajů o alergenech u nebalených potravin.

Členka Evropského parlamentu Renate Sommer kritizuje komentář Komise k ustanovení čl. 44 nařízení 1169/2011/EU, zveřejněný v „Otázkách a odpovědích“ v EU Food Law 8. 2. 2013, týkající se uvádění alergenů na nebalených potravinách. 
Podle výkladu Komise nemůže potravinářský podnikatel poskytovat informace o alergenech jen jednoduše na žádost spotřebitele.  Čl. 44 byl vytvořen s cílem umožnit členským státům stanovit případně určitá vlastní pravidla pro nebalené potraviny.
„Čl. 44
1. Jsou-li potraviny nabízeny k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování nebalené nebo jsou-li baleny v místě prodeje na žádost spotřebitele nebo baleny do hotového balení pro přímý prodej,
a) je poskytnutí údajů stanovených v čl. 9 odst. 1 písm. c) povinné*;
b) není poskytnutí dalších údajů uvedených v článcích 9 a 10 povinné,
 pokud členské státy nepřijmou vnitrostátní opatření vyžadující uvedení některých nebo všech těchto údajů nebo jejich částí.
2. Členské státy mohou přijmout vnitrostátní opatření pro způsob poskytování údajů nebo jejich částí podle odstavce 1 a případně pro způsob jejich vyjadřování a uvádění.
3. Členské státy bez odkladu sdělí Komisi znění opatření uvedených v odst. 1 písm. b) a odstavci 2.“

*Čl. 9 odst. 1 písm. c) se týká alergenů  (tzn. jedná se o „každou látku nebo pomocnou látku uvedenou na seznamu v příloze II nebo odvozenou z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě“).
Podle Komise je písemné uvedení informace o alergenech vždy povinné (musí být k dispozici a být snadno dostupné), tzn.  musí být v písemné formě. (Na rozdíl od toho, o povinnosti poskytovat ostatní údaje na nebalených a „zabalených“ potravinách, tzn. potravinách, které nebyly baleny u výrobce, a o formě tohoto uvádění, může rozhodnout členský stát. Pokud členský stát povinnost nestanoví, údaje se nemusí uvádět.)
Podle R. Sommer  se jedná o problém označování alergenů související se spektrem  variant výrobků zvlášť od malých a středních výrobců a o problém označování ve společném stravování. Prohlašuje, že výklad legislativy může provést jen Rada nebo Parlament, nikoli Komise., a že tak přísné ustanovení nebylo záměrem Rady, která čl. 44 prosadila.

EU Food Law, č. 572, 22. 3. 2013, s. 1-2