Rezidua anthelmintik v hovězím mase
Projekt „ProSafeBeef“ se zabýval stanovením množství léčiv proti parazitickým červům v hovězím mase.
Od roku 2000 bylo zaznamenáno jen málo zpráv o reziduích s antiparazitickými vlastnostmi v potravinách a krmivech, jednalo se o 2 případy, kde byla nalezena rezidua kumafosu v propolisu a 15 případů reziduí thiabendazolu (v tomto případě pocházejícího z aplikace fungicidů) bylo nalezeno v ovoci a zelenině. Velký význam však měla zpráva o 48 případech nálezu reziduí ivermektinu v hovězím mase dováženém z Brazílie v období červen 2010 – říjen 2011.
Pro účely úředního monitoringu byl v EU (nařízením 37/2010/ES) stanoven nejvyšší limit pro rezidua ivermektinu 100 µg/kg v játrech a tuku a 30 µg/kg v ledvinách, tyto hodnoty platí pro všechny savce určené k produkci potravin. Pokud šlo o svalovinu, Výbor pro humánní léčivé přípravky užívané k veterinárním účelům (CVMP) došel k závěru, že naměřené koncentrace reziduí ivermektinu ve svalech byly mimo místo vpichu trvale nízké, proto byl sval označen jako nevýznamný z hlediska monitorování a žádné maximální limity nebyly pro svalovinu stanoveny. Nicméně po zveřejnění výše uvedených zpráv o ivermektinu v brazilském hovězím mase, musela Evropská komise vydat doporučení pro příslušné orgány, že za dočasnou akční hodnotu je nutno považovat 20 µg/kg; dodávky obsahující nižší hodnoty lze považovat za vyhovující. Vzorky brazilského hovězího masa však obsahovaly nevyhovující koncentrace v rozmezí 20 – 1359 µg/kg, což vypovídá, že ivermektin nebyl použit v souladu se stanovenými podmínkami.
Ivermektin je jedním z nejpopulárnějších anthelmintik k ošetření hospodářských zvířat, díky jeho nízké ceně a vysoké účinnosti proti oběma typům parazitů (endo- i ektoparazitům). Rovněž je velmi využívaný v humánní medicíně, např. k léčbě onchocerciázy (tzv. říční slepota) a lymfatické filariózy (tzv. elefantiáza, sloní noha), tedy exotických nemocí vyskytujících se v Africe, Jižní Americe a Jemenu. Velkým rizikem však je možnost, že si parazitičtí červi vytvoří rezistenci proti dostupným lékům, jak bylo zaznamenáno před několika lety u anthelmintik k ošetření ovcí a dnes se u skotu vyskytují hlístice odolné vůči ivermektinu. Existují názory, že se mohou vyskytovat tyto rezistentní hlístice a způsobovat říční slepotu u lidí.
Kromě obav z rozvoje rezistence vůči anthelmintikům, existuje obecná obava z možného nadměrného výskytu reziduí chemických látek v hovězím mase.
Projekt „ProSafeBeef“ v EU, zahrnující 41 vedoucích výzkumných a průmyslových organizací v 18 zemích, se zaměřil na zjišťování chybějících údajů o expozici evropských konzumentů hovězího masa reziduím škodlivých léčiv. Pro 37 anthelmintik a jejich metabolitů ve svalovině byla modifikována analytická metoda založená na ultra-účinné kapalinové chromatografii kombinované s tandemovou hmotnostní spektrometrií (UPLC-MS/MS). Sedm evropských zemí (Francie, Španělsko, Slovinsko, Irsko, Itálie, Belgie a Portugalsko) se zapojilo do průzkumu hovězího masa zakoupeného v místních obchodech. Z celkového počtu 1061 vzorků jich 26 (2,45 %) obsahovalo detekovatelné množství zbytků anthelmintik (0,2 – 171 µg/kg), žádný z těchto vzorků však nepřesahoval horní limity pro obsah reziduí stanovené EU. Byly detekovány zbytky těchto léčiv: klosantel, levamisol, doramektin, eprinomektin, moxidektin, ivermektin, albendazol a rafoxanid. Při posouzení rizika průměrných koncentrací reziduí všech vzorků byly zjištěny hodnoty, které tvořily méně než 0,1 % nejvyššího limitu pro jednotlivé látky. Tato studie je první svého druhu, která vychází z možných rizik zbytků veterinárních léčiv v potravinách. Bylo prokázáno, že riziko působení reziduí anthelmintik na evropské spotřebitele je v hovězím mase zanedbatelné, což naznačuje, že regulace a sledování těchto látek přináší požadovaný účinek omezující množství reziduí, která se nevyskytují v nebezpečných koncentracích.
Anthelmintic drug residues in beef: UPLC-MS/MS method validation, European retail beef survey, and associated exposure and risk assessments
Food Additives and Contaminants, 2012, 29, č. 5, s. 746-760
Objednávka kopie článku