Přestože je za povodní vody až nebezpečně mnoho, zároveň se často nedostává pitné vody. Vodovody můžou být poškozeny, studny i vodovody mohou být kontaminovány, kanalizace i čistírny odpadních vod můžou být vyplaveny a poškozeny. Všemi těmito záležitostmi se zabývají odborníci z Ústavu technologie vody a prostředí.

K tématu se naši odborníci vyjadřovali v mediálním pokrytí povodní.

Jak ochránit čistotu vod?

Profesor Pavel Jeníček odpovídá na dotazy Daniela Stacha v živém vysílání „Extrémní deště 2024“ na ČT 24, 15. 9. 2024 (vystoupení pana profesora začíná zhruba v čase 3:29:30 záznamu)

Jak funguje, aby v pitné vodě zůstala skutečně pitná voda a nebyla zhoršena kvalita povodněmi?

Zhoršování kvality vodárenských zdrojů je další riziko povodní. V současné době jsou technologie na velmi vysoké úrovni a s většinou věcí si umí poradit. Odborníci na vodárnách či technologové mají nástroje jak změnu situace zvládnout. Záleží na zdroji vody. Podzemní vody jsou většinou v pořádku, u povrchové vody z nádrže jsou změny pomalejší a dá se na ně reagovat postupně. Problém bývají bodové zdroje (třeba z řeky), tam jsou změny rychlé a správná reakce je těžší. Nicméně vodohospodářská infrastruktura tyto situace zvládá a i v minulosti zvládala velice dobře.

Zdroje pitné vody a čistírny odpadních vod (ČOV) je nutné ochránit. Jak se to daří a jak postupovat, když se to nepovede?

ČOV hrají velkou roli. Po povodních 1997 a 2002 se situace kolem čistíren výrazně zlepšila, většina velkých čistíren již má protipovodňové valy na cca 50ti -100 letou vodu. Ale samozřejmě hrozí kontaminace povodňové vody nevyčištěnou vodou splaškovou, což může být velký problém i pro následující období napravování škod. Do vod se může dostat mikrobiální znečištění, které může ohrozit zdraví obyvatel. Ochrana je velice složitá. K částečnému zaplavení stokové sítě dochází zpravidla velice rychle. ČOV nemohou být dimenzovány na ty maximální přítoky jednou za 50-100 let, proto jsou na síti odlehčovací komory, kde od určitého průtoku voda přetéká bez čištění rovnou do řeky.

Voda může obsahovat mikrobiální znečištění či splach vody třeba z průmyslového areálu – je ta povodňová voda z tohoto důvodu nebezpečná?

Nebezpečnost spočívá v obou těchto oblastech. Nicméně chemické znečištění je do velké míry naředěné srážkovými vodami a v tomto případě nám to velké množství vody napomáhá a koncentrace bývají nízké. Zatímco u mikrobiálního znečištění to neplatí. Jakmile se do vody mikroorganismy dostanou, jejich koncentrace může narůstat a riziko stoupá. Obzvlášť v místech, kde voda nějakou dobu stojí.

Jak ochránit čistírny?

Profesor Pavel Jeníček hostem odpoledního programu „Povodně 2024“ na ČRo Radiožurnál, 17. 9. 2024 (vystoupení pana profesora proběhlo v 18:16 hodin a je dostupné v záznamu vysílání dne)

Povodně mají dopad na některé čistírny odpadních vod. Jaká opatření se mají a dají přijmout na čistírnách odpadních vod, pokud se čeká povodeň?

Na úvod je třeba zmínit, že čistírny jsou již díky principu svého fungování stavěny zpravidla pod městy, blízko recipientu/řeky, do kterého je vyčištěná voda vypouštěna, a s cílem, aby do nich odpadní voda dotekla samospádem bez nutnosti čerpání. Tudíž stojí na velmi rizikových místech. S tímto se počítá, a proto mají všechny nějaká protipovodňová opatření v podobě valu či stěny na záchyt zvýšené vody. Zde záleží na velikosti čistírny, čím větší čistírna, tím větší ochrana. Běžná ochrana je 20ti letá voda, větší čistírny jsou chráněny proti vodám cca 50ti letým. Pražská čistírna je pak chráněna třeba proti vodě 100leté. Pokud je povodeň ovšem větší než povodňová ochrana, k zatopení čistírny dojde.

Co je potřeba udělat, když ta povodeň opadne?

Je potřeba vyčistit všechny nádrže a odstranit bahno a nánosy. Jako první se spouští mechanické čištění odpadních vod, což je takový první stupeň pro odstraňování největších nečistot, nerozpuštěných látek, to jde spustit poměrně rychle. Ale velké čistírny, moderní čistírny mají ještě další stupně, především biologický stupeň a tam je ta náprava složitější. Je potřeba přivézt z jiné čistírny tzv. inokulum (populaci mikroorganismů, která se na čištění podílí). A to zapracování trvá delší dobu.

Jaké dopady má nefunkční čistírna? Jak moc dojde ke kontaminaci vody?

K negativnímu ovlivnění kvality dojde, ale vzhledem k povodňovým událostem jsou průtoky extrémně vysoké, takže nečištěná voda je významně naředěná. Přesto je nebezpečnost relativně vysoká, hlavně pokud dojde ke kontaminaci mikrobiálním znečištěním. S tím by lidé měli počítat. Tudíž například plavání v povodňové vodě je velmi nesmyslné.

Jak dlouho může trvat návrat ČOV do běžného provozu?

Záleží na technologii. Jednodušší čistírny zpravidla v řádu dnů, u větších čistíren s biologickými procesy jde spíš o týdny.

Co s kontaminací vod ve studních?

prof. Václav Janda – Studio 6, 18. 9. 2024

Co vše v pitné vodě, zejména ve studních po povodních bývá? Čím nejčastěji bývá kontaminována?

Podzemní voda má obvykle dobrou kvalitu, ale pokud se studna zatopí, kvalita prudce poklesne a dostane se na úroveň kvality velmi silně znečištěné povrchové vody. Zatímco chemické znečištění nemusí být tak silné, protože je voda hodně naředěna, mikrobiální znečištění je jiné povahy a mikroorganismy se mohou dále množit. Na to je potřeba si dát pozor.

Když má voda odlišnou barvu než čirou je to automaticky důkaz, že je ta voda špatná?

Ano, je to určitý indikátor, aby si dal spotřebitel pozor.

A pokud je voda naopak čirá ale člověk má naopak pohybnosti, zda neobsahuje bakterie, stačí ji převařit?

Z hlediska bakteriálního znečištění ano. Chemického znečištění se vařením nezbavíme.

Jak úspěšně se dají použít různé chemické čistící tablety či cestovní filtry na vodu?

Filtry a chemické šetření nemusí být účinné. Ty aparátky jsou dělány na doúpravu málo znečištěné vody. Ale pokud nám do studny nateče břečka s bahnem a mikrobiálním znečištěním, těžko ty chemické prostředky zaberou. Je to velmi riskantní.

Vyčistí si člověk studnu sám svépomocí?

Tu silně znečištěnou ne. Jediné řešení je balená voda, či voda z cisteren.

Jak silně znečištěná je voda z vodovodního řadu?

Pokud provozovatel deklaruje, že je voda pitná, tak pitná je. Pokud nedeklaruje (o čemž by měl informovat), dá se stále požívat na mytí či splachování toalet. Jen na pití rozhodně ne.

Čistící tablety či přenosné filtry a UV lampy – má to význam dělat, když si člověk není jistý o nezávadnosti vody?

Stoprocentní spoleh na to není. UV vyžadují čirou vodu, tablety zas nemají příliš silný dezinfekční účinek. Pro silně kontaminované vody je i toto problematické.

Co se zaplavenou čistírnou?

prof. Jiří Wanner – Studio 6, 19. 9. 2024

Když nateče velká voda do čistírny, co se stane?

Záleží na to, jakou cestou se tam dostane. Pokud se pouze přelije přes ochrannou hráz, zanese tam nečistoty, které čistírnu zanesou bahnem a pískem. Horší je, když prudká přívalová vlna rozboří tu ochrannou hráz, pak může mít i mechanické destrukční účinky. Další možností je zaplavení již z kanalizace, pokud kanalizace přivádí obrovské množství vody již z kanalizace a nepodaří se ji včas uzavřít, čistírna může být vyplavena již ž kanalizace.

A pokud dojde ke zničení čistírny, které technologie se zničí nejzásadněji či nejprve?

Bohužel máme s obnovou čistíren po povodni v České republice poměrně velké zkušenosti po povodních v roce 1997 a 2002. Pokud má čistírna strojní vybavení, které je umístěno na povrchu, dojde k poškození stroje, motorů, elektrických rozvodů či kabelů. Pokud přívalová vlna přináší i mechanické nečistoty jako bahno z řeky, zanesou se jím nádrže a je potřeba vše vypustit, vyčistit, vydezinfikovat a znovu vše uvést do provozu.

Dá se obecně říct jak je oprava nákladná a jak dlouho to může trvat?

Opravy závisí na míře poškození. Pokud se poškodí strojní vybavení, jde o drahou záležitost. Beton obvykle stačí vyčistiti a opravit. Ale u strojního vybavení podle velikosti čistírny může jít o desítky až stovky milionů. Co se týče rychlosti, technologové se vždy snaží, aby aspoň část té odpadní vody mohla být co nejdřív čištěna. První se uvádí do provozu kalové hospodářství na zpracování kalu, pak sedimentační nádrže, aby coda mohla aspoň sedimentovat. A poslední stupeň, který trvá nejdéle, řádově týdny či měsíce, je zapracování nové biomasy v biologickém stupni čistírny. To jsou obrovské objemy a množství biomasy, které se musí teprve vypěstovat.

Měla by každá čistírna v záplavovém území, i když není zničena, projít nějakou revizí?

Záleží, s jakou intenzitou ta voda na čistírně prošla, co zničila a i jak dlouho tam stála. Revize ano a následně musí být odtok vzorkován, aby se vidělo, jak rychle se čistírna vrací k původní čistící kapacitě a jakou poskytuje kvalitu odtoku.

Na jak dlouho může velká voda odstavit kořenovou čistírnu odpadních vod?

Opět záleží na intenzitě, s jakou voda přes čistírnu prošla. Může dojít k erozi polí, na kterých se pěstují rostliny. Každá kořenová ČOV má i svou mechanickou část na hrubé předčištění, i zde se můžou poškodit stroje. Ale obecně tam nejsou velké reakční nádrže jako aktivační či sedimentační nádrže, co jsou na běžných čistírnách, tak tam nehrozí zanesení velkého objemu písku nebo bláta.

Co se týče poškození či ucpání kanalizace – jak se dá kanalizační potrubí efektivně kontrolovat?

Poškození kanalizace bývá většinou dramatičtější než poškození čistíren. Čistírny přeci jen mají nějaké ochranné valy. Například čistírna pro město Jeseník vyšla z povodně díky pevné ochranné hrázi celkem dobře. Mohlo to být mnohem horší. Na druhé straně kanalizace jsou vždy nákladné. Obecně platí, že na systém městské kanalizace a čistírny, kanalizaci připadá 80% nákladů. Řada našich měst má vedenou hlavní kanalizaci podél řek (tzv. Úchytné stoky) a pokud ta řeka podemlela břeh, tak vymlela celou kanalizaci a poškodila potrubí v dlouhých úsecích. Je třeba urychleně provést sanaci potrubí. Dnes existuje sofistikovaná technika prohlížení stok, aniž by tam museli lézt zaměstnanci. Dokáží přesně zjistit, kde je potrubí poškozené a poté vyšlou četu na konkrétní místo vše opravit.

Aktualizováno: 25.9.2024 15:00, Autor: Jan Kříž

Zdroj: VŠCHT