Byla testována hladina rtuti a selenu u 6 druhů ryb z oblasti východního Slovenska a sledována korelace hladin těchto dvou prvků.

Normal
0

21

false
false
false

CS
X-NONE
X-NONE

Koncentrace rtuti a selenu ve svalové tkáni různých druhů sladkovodních dravých ryb a jejich korelace

Rtuť patří mezi velmi toxické těžké kovy a je všeobecně známo, že ryby jsou schopny ve svých tkáních hromadit poměrně vysoké množství tohoto kovu. Ve většině druhů ryb se rtuť vyskytuje v nejtoxičtější formě – jako methylrtuť (60 – 90%), takže konzumace ryb je pak pro člověka nebezpečná.
Také selen, ačkoli patří mezi esenciální stopové prvky, je pro organismus ve větším množství toxický.
Literatura uvádí, že selen u některých živočišných druhů působí proti toxicitě rtuti.

Studie testovala pomocí atomové absorpční spektroskopie (AAS) koncentraci rtuti a selenu u následujících 6 druhů sladkovodních dravých ryb:
   Jelec proudník (Leuciscus leuciscus)
   Candát obecný (Sander lucioperca)
   Štika obecná (Esox lucius)
   Sumec velký (Silurus glanis)
   Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss)
   Bolen dravý (Aspius aspius)

U žádného z testovaných druhů nebyl překročen hygienický limit pro rtuť a obsah selenu byl velmi nízký. Koncentrace selenu ve svalech nekoreluje s celkovou koncentrací rtuti. Určité korelace lze vidět mezi poměrem Se/Hg a celkovým obsahem rtuti. Zatímco u pstruha duhového je korelace lineární, u ostatních druhů je korelace inverzní.
Navíc vyjma dvou druhů (pstruh, bolen) je poměr Se/Hg vyšší než 1, což předpokládá možný protektivní efekt selenu proti toxicitě rtuti (protektivní efekt se uplatní při poměru větším než 1).

Imrich Strapáč, Jozef Sokol, Daniel Žatko & Mária Baranová, Mercury and selenium concentrations in muscle tissue of different species of predatory freshwater fish and correlation between these elements
Food Additives and Contaminants: Part B, 5, 2012, č. 3, s.194 – 199