Studie publikovaná v Journal of Biotechnology zdůrazňuje potřebu využívání kombinovaných technik ekologického zemědělství a moderní biotechnologie, aby bylo možné uspokojit rostoucí celosvětové požadavky na množství i kvalitu potravin. Autoři naznačují, že ani jedna z metod nemůže řešit budoucí problémy produkce potravin samostatně.

Vědci se ve své studii odkazují na konferenci o světové potravinové bezpečnosti, kterou v roce 2008 pořádaly FAO, IFAD, WFP a CGIAR*. Deklaraci zdůrazňující potřebu zvýšit odolnost současných systémů výroby potravin vůči výzvám, které přináší změna klimatu přijalo 181 zemí. 

Tento problém úzce souvisí s cíli udržitelného rozvoje (SDGs) OSN, konkrétně s cílem SDG-2, který se zaměřuje na ukončení hladu, dosažení potravinové bezpečnosti, zlepšení výživy a podporu udržitelného zemědělství. FAO ve své zprávě z roku 2020 varuje, že svět není na dobré cestě k dosažení nulového hladu a globálních výživových cílů, a situace se může zhoršit, pokud nebudeme okamžitě a odvážně jednat. 

Změna klimatu (SDG-13) je další velkou výzvou, která ovlivňuje zemědělské produkční systémy po celém světě, což negativně ovlivňuje růst, výnosy a kvalitu plodin. Současné vzorce spotřeby potravin navíc přinášejí skryté náklady spojené se zdravím (SDG-3) a změnou klimatu. Podle FAO, IFAD, UNICEF, WFP a WHO by náklady na zdravotní péči spojené s úmrtností a nemocemi souvisejícími se stravou mohly do roku 2030 přesáhnout 1,3 bilionu USD ročně, zatímco sociální náklady spojené s emisemi skleníkových plynů by mohly dosáhnout přibližně 1,7 bilionu USD ročně. Význam těchto výzev se ukázal během pandemie COVID-19 a regionálních konfliktů, které narušily potravinovou produkci a zásobování, zejména v rozvojových zemích.

Chemicky intenzivní zemědělství je dlouhodobě neudržitelné, protože způsobuje ekologickou nerovnováhu a má řadu negativních účinků. Syntetická hnojiva sice zvyšují produkci plodin, ale jsou drahá a škodí životnímu prostředí, například zhoršují úrodnost půdy a snižují její vodní kapacitu. Nano-hnojiva představují inovativní přístup, ale jejich nadměrné použití může způsobit neúmyslné a nevratné problémy, včetně fytotoxicity a zdravotních rizik. Biohnojiva, která obsahují mikrobiální kultury, jsou ekologickou alternativou k chemickým hnojivům. Jsou netoxická, podporují úrodnost půdy a chrání rostliny před škůdci a chorobami. Rovněž zvyšují růst a výnos plodin o 10–40 % a pomáhají udržovat strukturu půdy a biodiverzitu.

Genetická modifikace (GM) umožňuje vložit do genomu rostliny geny z jiných organismů a představuje důležitý nástroj v moderním zemědělství. GM plodiny významně zvýšily zemědělskou produktivitu, dle studie například výnosy plodin vzrostly o 22 % a zisky farmářů se zvýšily o 68 %. Tyto plodiny také snižují negativní dopady na životní prostředí, například snížení používání insekticidů a emisí skleníkových plynů. Nicméně GM plodiny stále vyžadují použití hnojiv a dalších agrochemikálií, jako je glyfosát, který je kontroverzní kvůli svým zdravotním rizikům a negativním dopadům na životní prostředí. Navzdory tomu přispívá GM technologie ke snížení emisí CO2 a zachování uhlíku v půdě, což podporuje udržitelnou zemědělskou praxi.

Pro dosažení cílů udržitelného rozvoje je klíčové vyvinout zemědělský model založený na agrochemicky nezávislých GM plodinách. Tento přístup zahrnuje využití moderních technologií, jako je umělá inteligence a robotika, ke zvýšení efektivity zemědělství a snížení potřeby herbicidů. 

Vyvíjejí se také GM plodiny responzivní vůči biohnojivu, které mohou lépe spolupracovat s mikroby a vyžadují méně intenzivní péči než konvenční organické plodiny. Pro splnění budoucích potravinových požadavků bez výrazného poškození životního prostředí je nezbytné kombinovat výhody organického zemědělství a GM plodin. Vytvoření politik podporujících agrochemicky nezávislé GM plodiny a zajištění volby pro spotřebitele, kteří upřednostňují udržitelné a environmentálně šetrné potraviny, je klíčem k budoucí potravinové bezpečnosti.

Autor článku: Jan Šnábl

*Seznam zainteresovaných organizací:

• FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) – Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů
• IFAD (International Fund for Agricultural Development) – Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj
• WFP (World Food Programme) – Světový potravinový program
• CGIAR (Consultative Group on International Agricultural Research) – Konzultativní skupina pro mezinárodní zemědělský výzkum
• UNICEF (United Nations International Children‘s Emergency Fund) – Dětský fond OSN

Zdroje:

• https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0168165624001202
• https://www.isaaa.org/kc/cropbiotechupdate/article/default.asp?ID=20794

Zdroj článku: BIOTRIN