EFSA zamítl zdravotní tvrzení o příjmu vody
Vydáno: 27. 7. 2011
Autor: Ing. Irena Suková
Tvrzení „pravidelná konzumace významného množství vody snižuje riziko rozvoje dehydratace, a s tím související snížení výkonnosti“ nebylo uznáno za tvrzení podle čl. 14, protože dehydratace neznamená onemocnění, ale rizikový faktor.
Žádost o uvádění tvrzení „pravidelná konzumace významného množství vody snižuje riziko rozvoje dehydratace, a s tím související snížení výkonnosti“ bylo úřadem EFSA ve stanovisku z 28. ledna 2011 (EFSA-Q-2008-05014) posouzeno negativně. Vzhledem k protestu Cognis GmbH bylo stanovisko úřadem EFSA obhajováno ve zprávě z 30. 6. zveřejněné 5. 7. 2011.
Podle žadatelů Prof. Dr Moritz Hagenmeyer a Prof. Dr Andreas Hahnje se dostatečným příjmem vody sníží riziko dehydratace v důsledku ztráty vody v tkáních. Podle NDA úřadu EFSA takto použité tvrzení neodpovídá účelu článku 14 nařízení 1924/2006/ES o zdravotních a nutričních tvrzeních. Problém je v tom, že dehydratace neznamená onemocnění, ale jen rizikový faktor. Tvrzení je určeno pro případy, kdy má snížení (nebo příznivá úprava) rizikového faktoru vliv na vývoj onemocnění, nikoli vliv na faktor snižující riziko onemocnění. Nedostatečné zásobování vodou nelze považovat za rizikový faktor onemocnění, zvýšený příjem vody nemá příznivý fyziologický efekt, jaký je nařízením požadován v případě použití tvrzení.
Panel NDA uvádí, že již vydal pozitivní stanovisko ohledně obecné funkce vody pro zachování fyzické a mentální výkonnosti (podle článku 13 nařízení 1924/2006), není tedy proti tvrzení týkající se vody jako takové.
Ve stanovisku zveřejněném 25. 3. 2010 (EFSA-Q-2008-464) se uvádí, že voda je zásadní pro všechny funkce v těle, především pro termoregulaci. Ztráta 1 % vody se běžně během 24 h nahradí, větší ztráty způsobují zhoršení fyzické a psychické výkonnosti, termoregulace a kardiovaskulárních funkcí, ztráty nad 10 % vody mohou být fatální.
K opačnému jevu – nadměrnému příjmu vody, který by vyvolal hypo-osmolaritu v tkáních, by mohlo dojít jen v krajním případě, kdy by bylo za účelem rehydratace přijímáno rychle nadměrné množství čisté vody, které přesahuje kapacitu ledvin, která je kolem 0,7 až 1 l/h.
Potřeba vody je značně individuální, pokud je stanoveno doporučení, vztahuje se na příjem čisté vody i veškerých nápojů. Kojenci kojení výhradně mateřským mlékem přijmou v první polovině prvního roku 100 – 190 mg vody/kg hmotnosti denně. V období 6. – 12. měsíce je přiměřeným množstvím 900 – 1000 ml denně a potřeba s věkem přiměřeně stoupá (ve věku 4 – 8 let je 1,6 l, pro chlapce , resp. Děvčata ve věku 9 – 13 let je 2,1 resp. 1,9 l). Spotřeba vody dospívající mládeže je v zásadě stejná jako u dospělých: u žen 2 l, u mužů 2,5 l (přiměřeně s energetickým příjmem a výdejem). Nelze stanovit maximální tolerovatelné množství přijímané vody, aniž by se vzaly v úvahu individuální a environmentální faktory.
stanovuje EFSA množství vody, které by mělo být přijímáno osobami různých věkových kategorií.
Dne 8. dubna 2011 bylo zveřejněno obdobné stanovisko (EFSA-Q-2008-1841 , EFSA-Q-2008-1945 , EFSA-Q-2008-1946 , EFSA-Q-2008-1947 , EFSA-Q-2008-2032 , EFSA-Q-2008-2068) se závěrem, že uváděné efekty „hydratace např. slouží k fyzické a duševní výkonnosti“, „reguluje normální tělesnou teplotu“ jsou oprávněné, ale jedná se o obecná tvrzení, nikoli tvrzení vztahující se k specifickému vlivu na zdraví.
EU Food Law, 2011, č. 493