Definice „nutriční referenční hodnoty“ a údaj o sodíku na jednání Codex Alimentarius
Vydáno: 10. 6. 2011
Autor: Ing. Irena Suková
Podle názoru EU má být definice stručná, pouze jasně informovat z čeho nutriční referenční hodnota sestává a k čemu slouží. Za srozumitelnější považuje EU údaj o soli než o sodíku, navrhuje ve směrnici CA ponechat obě možnosti.
Na jednání Výboru pro označování potravin Codex Alimentarius, které se konalo 9. – 13. května 2011 v Quebec, Kanada, zástupci EU podpořili návrh na stručnou definici předloženou Kodexovým výborem pro výživu a potraviny pro zvláštní výživové účely (CCNFSDU): „Nutriční referenční hodnota (Nutrition reference value – NRV) je soubor numerických údajů stanovených a využívaných pro účely nutričního označování“. Tato definice podle EU říká jasně, z čeho NRV sestává a k čemu slouží. Není nutné ji rozšiřovat o „je založena na vědeckých poznatcích o nutričních požadavcích“ a „a/nebo na stavu výživy souvisejícím s rizikem nepřenosných nemocí způsobených stravou“. Takový dodatek vysvětlující základní principy vytváření NRV činí definici zbytečně komplikovanou a potenciálně omezující.
Na rozdíl od názoru USA, by se při označování měl uvádět obsah soli nikoli sodíku, protože je to v souladu s probíhající revizí legislativy EU o označování. Jako kompromis EU připouští, aby v kodexové směrnici byly obě možnosti, tzn. aby se uváděla buď sůl (sodík x 2,5) nebo sodík v souladu s místními poměry. Je třeba, aby údaj byl srozumitelný spotřebitelům.
EU také varuje před příliš velkým počtem položek uváděných v rámci nutričního značení, protože to může spotřebitele odradit od toho, aby jim věnoval pozornost. Navíc příliš mnoho údajů předpokládá vysoké vynaložené náklady. Tento problém by vznikl v případě, že by se nutriční označování týkalo veškerých potravin, nikoli jen těch, na nichž je uvedeno nějako nutriční nebo zdravotní tvrzení. To však neznamená, že by neměla být doplněna vysvětlivka o trans-mastných kyselinách.
Stanovisko USA je zásadně pro uvádění sodíku, nikoli soli, protože je to technicky přesnější a poukazuje to na škodlivý prvek. Pokud by takový údaj byl uváděn na všech potravinách a ve všech reklamních a informačních zdrojích, byl by pro spotřebitele srozumitelný.
EU Food Law, 2011, č. 485, s. 3, 22