Bezpečnost potravin

BPA a jeho alternativy

Vydáno: 18. 5. 2012
Autor: Ing. Irena Suková

Pozornost je věnována použití bisfenolu A do vnitřních vrstev konzervových plechovek. Nákladnější alternativou jsou polyestery a oleoresiny. Vývoj pokračuje.

Téměř nemine den, aby se někde nediskutovalo o problému BPA (bisfenol A). Jeho škodlivý účinek na zdraví evidentně závisí na koncentraci, a bylo prokázáno, že i velmi malé dávky mohou mít vliv na endokrinní systém.

Na bisfenol A (BPA) a možnosti jeho náhrady v konzervových obalech se zaměřují např. weby www.bisphenol-a,org, www.factsaboutbpa.org a www.plasticsinfo.org, které jsou podporované chemickým průmyslem.
Průzkum ukázal, že BPA je přítomen v těle 90 % Američanů. Jedním z hlavních zdrojů jsou zřejmě konzervované potraviny.

BPA se strukturou podobá lidskému estrogenu, který souvisí s ženskými znaky a se zvýšeným výskytem srdečních chorob, diabetu a některých forem rakoviny. Studie ukazují, že BPA a podobné chemikálie obsazují receptory estrogenu, jsou tak absorbovány jako estrogeny a tím porušují hormonální rovnováhu.

V současné době je vyvíjen tlak především na zákaz BPA v kojeneckých lahvích. Francie navrhla národní opatření pro kojenecké láhve s platností od r. 2013, pro ostatní produkty s BPA od r. 2014.

BPA ve vnitřních vrstvách plechovek
BPA je nutnou změkčovací složkou pro výrobu mnoha tvrdých polykarbonátových plastů používaných pro širokou škálu výrobků. Mezi ně patří i polykarbonátové láhve na nápoje (především kojenecké). Další kontaktním zdrojem BPA jsou vnitřní povrchy konzervových plechovek, kde je plastová vrstvička ochranou před přímým kontaktem potraviny s kovem (cín z povrchové vrstvy, hliník). Z často používaných epoxidových pryskyřic se tak BPA dostává v nepatrném množství do kontaktu s potravinou/nápojem.

Materiál vnitřní vrstvy plechovky musí být odolný vůči teplotě a tlaku (sterilace), vůči vnitřní náplni, musí být pružný. Těžko se hledá přísada, která by to vše splňovala.

V současné době není k dispozici vhodná optimální alternativa. Jednou z možných variant je nákladnější polyester, který se v Japonsku používá od 90. let (1990). Používá se jako vnitřní nános nebo jako pokryv této vnitřní vrstvy.
Dalším použitelným materiálem je oleoresin, který je však nákladnější sám o sobě i z hlediska vyšších energetických nákladů na proces aplikace na plech. Navíc je póréznější a vlivem sirných sloučenin se mohou vytvářet skvrny.

Výzkum se zabývá problematikou vývoje nových materiálů, ale nelze odhadnout, kdy se dosáhne výsledku, který by funkcí a náklady vyhovoval.

Food Technology, 65, 2011, č. 11, s. 79-81
Objednávka kopie článku

Související informace:
Endokrinní disruptory v potravinách a obalech
Endokrinně disruptivní látky a jejich mikrobiální degradace
TESTMETEDECO: výzkumný projekt EU
Endokrinní disruptory: látky s vlivem na hormonální systém
OECD: testování a posuzování endokrinních disruptorů

AZ-slovník: BADGE