FAO: Třetina potravin se vyhazuje
Vydáno: 4. 8. 2011
Autor: Převzato z Agronavigator.cz
Ztráty vyprodukovaných potravin činí ročně v potravinovém řetězci od primární produkce po spotřebitele 1,3 mld. t. K příčinám patří např. neprodaná nadprodukce, nevyhovující posklizňové podmínky, blahobyt a lenost spotřebitelů.
Podle zprávy organizace FAO zpracované Švédským institutem pro potraviny a biotechnologie se ročně z produktů určených pro lidskou výživu nevyužije 1,3 mld. tun, tj. ca třetina. Větší podíl je ve vyspělých zemích: v USA a v Evropě činí odpad na osobu ročně 95 – 115 kg, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii jen 6 – 11 kg. Odpad z vyspělých zemí (222 mil. t.) odpovídá celkové produkci v subsaharské Africe.
Největší ztráty jsou u ovoce, zeleniny a hlíz. Ke ztrátám dochází v průběhu celého řetězce, od primární produkce po spotřebitele. Ve vyspělých zemích dochází k největším ztrátám u spotřebitele, ale i na úplném počátku řetězce. V rozvojových zemích jsou hlavní ztráty v raných a středních stádiích řetězce.
U farmářů je někdy problémem neprodaná nadprodukce. Prodej na krmivo se nevyplácí.
Obchod ve vyspělých zemích nabízí nadbytek potravin a nutí spotřebitele k nákupu. Přísné kvalitativní normy diskriminují i potraviny, které odpovídají z hlediska nezávadnosti a chuti (viz křivá karotka a okurky v EU).
Na straně spotřebitele ve vyspělých zemích je problémem nadbytek a lenost. Nákupy nejsou plánovité, nakupuje se nadměrně, nesleduje se včas datum spotřeby.
Jednotlivé komodity
U produktů z obilovin se v zemích s blahobytem vytvářejí odpady hlavně u spotřebitele (40 – 50 % ze ztrát). V méně rozvinutých zemích má na odpadech vinu hlavně špatné posklizňové ošetření a skladování.
U brambor a jiných hlíz jsou v rozvinutých zemích ztráty hlavně na počátku řetězce. Důvodem ztrát jsou také vysoké normy jakosti.
Rovněž u olejnin a luštěnin (slunečnice, řepka, sója) v bohatých zemích jsou největší ztráty během sklizně (6 – 12 %).
U ovoce a zeleniny vznikají v bohatých zemích ztráty po sklizni i u spotřebitele. 15 – 30 % nákupu se vyhodí u spotřebitele. V rozvojových zemích přispívají ke ztrátám hlavně nevyhovující posklizňové a skladovací podmínky, a také neprodejnost sezónních produktů.
U masa jsou ztráty hlavně na úrovni prodeje a u spotřebitele (u spotřebitele až polovina z celkových ztrát). Menší podíl mají ztráty u producenta – úmrtnost při transportu.
U ryb jde v rozvinutých zemích do odpadu 9-15 % z výlovu a další ztráty jsou u spotřebitele. V rozvojových zemích jsou ztráty menší a připadají hlavně na stádium distribuce.
V případě mléka připadá 40 – 65 % ztrát na odpad u spotřebitele, zatímco v rozvojových zemích vzniká odpad při úpravě, skladování a distribuci.
Specifickou příčinou ztrát jsou dále hlodavci (např. při sušení rýže na slunci v Tádžikistánu), pomalá přeprava mléka (prostřednictví rikš v Bangladéši), krájení a třídění brambor při výrobě hranolků v Nizozemí.
Budoucnost
Otázkou je, jak se uživí populace, které bude na zemi v r. 2050 kolem 9 mld. Omezení ztrát by mělo být jednou z cest.
V rozvojových zemích by měli být malí farmáři podporování ke zvýšení produkce a měly by se zvýšit investice do infrastruktury, přepravy, průmyslu a balení.
Nestandardní, ale nezávadná produkce by měla být lépe využita komerčními i charitativními organizacemi.
Jedním z doporučení je i podpora přímého prodeje a zkracování dodavatelského řetězce.
Snížení potravinových ztrát bude tématem jednání Fóra expertů komise na vysoké úrovni (Commission´s High Level Forum od Experts) v listopadu 2011.
EU Food Law, 2011, č. 485, s. 21-23
Další informace: