Siřičitan a benzoan sodný, a také kurkumin údajně mohou potlačovat uvolňování leptinu, a tím prodlužovat pocit hladu.

Kromě nedostatku pohybu a nevhodného stravování se na výskytu obezity podílí řada dalších, a často neobjasněných příčin.  Existují ovšem určité fyziologické oblasti, kterými se pocit hladu a příjem potravin řídí. Přitom hrají významnou roli adipozytokiny, jako je leptin. Tukové buňky (adipozyty) uvolňují hormon leptin, který působením  na centrální nervový systém reguluje pocit hladu a příjem stravy.

Normálně vede příjem potravy u tukových buněk ke zvýšenému uvolňování leptinu, čímž se potlačí pocit hladu,  a s tím související příjem potravy. Pokud se tukové zásoby v těle sníží, sníží se koncentrace leptinu v krevním oběhu a pocit hladu se zvýší. Tato regulace zcela nefunguje u obézních osob, které přes vysoké zásoby tuku často vykazují snížený účinek uvolněného leptinu na příslušné receptory. Příčiny nejsou jasné, v této souvislosti se diskutuje i o vlivu konzervantů a barviv.

Výzkumy in-vitro prováděné na lékařské univerzitě v Insbrucku ukazují, že do procesu zasahují siřičitan a benzoan sodný, a také kukrumin. Ve stimulovaných adipozytech potlačují uvolňování leptinu v závislosti na dávce. Tento účinek je zřejmě, u všech tří látek vyvolán antioxidačními vlastnostmi. Podle získaných údajů lze soudit, že uvedená aditiva tak mohou působením na hormon leptin ovlivňovat pocit hladu.

Zatím se jedná jen o experimenty na buněčných kulturách.

Ernährung, 36, 2012, č. 5, s. 209