Výsledky uvedené studie naznačují, že není zásadní rozdíl v účincích alkoholických nápojů při jejich mírné konzumaci. Hlavní efekt mírného pití alkoholu se projevuje vzestupem HDL cholesterolu v krvi.

V březnu 2003 se v Bruselu konala konference Evropského sdružení výrobců lihovin (CEPS) pod heslem: „alkoholické nápoje – rozdílné, ale všechny hodnotné“.
V současné době je známo, že jak alkohol, tak další látky obsažené v červeném víně a dalších alkoholických nápojích mají ochranný vliv na cévní systém. Tím se vysvětluje tzv. francouzský paradox, podle něhož vysoký konzum červeného vína u Francouzů chrání před srdečním infarktem. Na počátku (v polovině 80. let) existovala teorie, že úmrtnost na srdečně-cévní choroby je v průmyslově vyspělých zemích přímo závislá na spotřebě mléčného tuku, přičemž Francie (ale o něco méně i Belgie a Švýcarsko) s průměrnou spotřebou mléčného tuku se této závislosti značně vymykala.
Pokud jde o příznivý vliv červeného vína a vliv samotného alkoholu lze dosavadní poznatky shrnout následovně:
– etanol působí v krvi jako rozpouštědlo obsažených tuků. Zabraňuje srážení krevních destiček a snižuje obsah cholesterolu v krvi,
– s ochranou cév významně souvisí obsah tříslovin a barviv (fenolické látky) v červeném víně,
– fenoly působí na zvýšení obsahu žádoucího a snížení obsahu nežádoucího cholesterolu,
– fenoly jako lapače volných radikálů brání agresivnímu působení na membrány cév (působením volných radikálů vznikají poranění cév, v nichž se okamžitě usídlí malé molekuly LDL-cholesterolu. Molekuly HDL-cholesterolu mají větší rozměry, a i důsledkem toho fungují jako ochrana). Zabraňuje se tak ztrátám pružnosti cév, jejich „vápenatění“ a ucpávání,
– fenoly jako přírodní antioxidanty mohou zabraňovat oxidaci mastných kyselin, a tak vzniku agresivních látek,
– fenoly mají vliv na snižování srážení krevních destiček a zabraňují shlukování červených krvinek – působí proti nebezpečí trombóz,
– nejzajímavější fenolickou látkou se zdá být resveratrol vytvářený ve vinné révě za účelem zabránění plísňovým chorobám. Ten vykazuje nejen značné fungistatické a fungicidní vlastnosti, ale i antioxidační účinky. Podle novějších studií možná může působit jako ochrana před rakovinou.

Zajímavostí konference byla přednáška prof. Hendrikse (Technická univerzita, Nizozemí) ohledně studie týkající se ochranného vlivu různých druhů alkoholických nápojů. Sklenice 5%ního piva obsahuje 16,7 ml etanolu, 1/8 l 12%ního vína obsahuje 15 ml etanolu, sklenička 35%ní lihoviny obsahuje 14 ml etanolu. Při studii trvající 12 týdnů byly týmu dobrovolníků, který se stravoval za kontrolovaných podmínek podávány po dobu 3 týdnů k večeři víno, pivo, gin nebo voda. Po třech týdnech byly odebírány vzorky krve v intervalech 1, 3, 5, 9 a 13 h po jejich konzumaci, přičemž se pokračovalo ve stanovené konzumaci vždy jen jednoho druhu nápoje. Analýzy ukázaly následující výsledky: po 1 h bylo v krvi 0,4 až 0,5 ‰ alkoholu, po 3 h 0,2 až 0,3 ‰.
Aktivita jaterních enzymů (ASAT, ALAT a Gamma-GT) vykazovala po třítýdenní konzumaci nápojů vyšší hodnoty v případě vína než piva a lihovin. S výjimkou gamma-GT byly hodnoty v případě konzumace vína dokonce vyšší než u vody.
Měření antioxidační aktivity nápojů se provádělo pomocí analogu vitaminu E (Trolox) a je vyjádřeno tzv. hodnotou TEAC: pro vodu a lihoviny = 0, pro pivo = 8 až 10, pro víno = ca 20.
V krevním séru testovaných osob se nezjistily žádné rozdíly v antioxidační kapacitě. Znamená to, že antioxidační kapacita nápoje nemá vliv na TEAC krevní plasmy.
Z hlediska hodnoty HDL-cholesterolu nebyly zjištěny rozdíly v případě konzumace různých alkoholických nápojů. Zjištěné hodnoty však byly vyšší než u konzumentů vody.
Hlavní účinek HDL-cholesterolu vidí prof. Hendriks hlavně v tom, že enzym paraoxonáza zabraňuje oxidaci LDL –cholesterolu a obecně vymývá cholesterol z cévních stěn (reverzní transport cholesterolu). Při pokusu s myšmi bylo zabraňování ucpávání cév přídavkem enzymu paraoxonázy prokázáno. Podle toho se zdá, že paraoxonáza může neutralizovat oxidované fosfolipidy. Při pokusu s lidmi byla přibližně stejná hodnota paraoxonázy zjištěna u konzumentů piva a vína, vyšší u konzumentů ginu a značně nižší u konzumentů vody.
Na základě provedených pokusů a dřívějších poznatků vyvodil prof. Hendriks následující závěry:
1. Ačkoli výzkum problematiky souvislostí alkoholu a zdraví se zaměřil především na víno, existují i výsledky, které naznačují že není zásadní rozdíl mezi alkoholickými nápoji při jejich mírné konzumaci.
2. Hlavní efekt mírného pití alkoholu se projevuje vzestupem HDL cholesterolu v krvi.
3. Pivo, víno i lihoviny stejným způsobem zvyšují obsah a funkci HDL-cholesterolu (paraoxonáza), rozdílně však mohou ovlivňovat faktory podřadnějšího významu – specifické antioxidanty a vitaminy.
Původní podklady najdete zde.(viz „Konferenz 2003“).
Ernährung, 27, 2003, č. 6, s.284-286