Podle výsledků studie se z kuchyského zařízení z legované oceli vyluhuje jen tak nepatrné množství niklu, že se jeho celkový příjem téměř nezmění.

Výsledkem tříleté studie financované EU je skutečnost, že kvalita legování u nerezavějící ocele používané v řadě průmyslových oborů, v domácnostech i ve zdravotnictví je tak vysoká, že je použitelná i lidmi, kteří trpí alergií na nikl. Cílem projektu F3/F2.2/96 bylo identifikovat nerizikové oceli a legování, které mohou být široce používány. Sledovalo se především, do jaké míry je v příslušných prostředích z kovu vyluhován nikl a chróm.
V jedné části studie bylo zjišťováno, kolik niklu a chrómu se dostane do dvanácti běžně připravovaných pokrmů v kantinách (např. pokrm z těstovin nebo krůtí řízek). Pokrmy byly porovnávány se stejnými, ale připravenými ve skleněném nádobí. Bylo prokázáno, že ze zařízení a nádobí z nerezavějící oceli používaného k přípravě pokrmů přechází do pokrmů jen nepatrné množství iontů niklu a chrómu, které lze zahrnout do běžného kolísání denního příjmu. Množství niklu, které se vyluhovalo do pokrmů bylo řádově v jednotkách μg, přičemž celkový denní příjem se pohybuje mezi 100 až 300 μg. Výzkum nezahrnoval zkoumání, jaký druh příjmu niklu (orální, intravenózní nebo inhalační) vede ke vzniku kožních projevů alergií, ale bylo zjištěno, že jen 1–10 % přijatého niklu je absorbováno. Z literatury je známo, že alergické reakce lze u lidí  očekávat teprve při dávkách nad 5 000 μg.
Pokud jde o chróm, jsou nebezpečné jen určité sloučeniny, a ty nelze uvolnit z legované oceli při vaření, ani korozí způsobenou kontaktem s tělní tekutinou (v případě ocelových endoprotéz).
Ernährung, 27, 2003, č. 2, s. 75