V září 2002 byly Lékařským institutem Národní akademie USA vydány americko-kanadské výživové referenční dávky (DRI) týkající se přívodu energie a makroživin ve stravě (v části 1 se jedná o: energii, sacharidy a vlákninu).

Pod termínem „EER“ (odhadnutá potřebná energie) se rozumí průměrný přívod energie stravou, který u zdravých dospělých (odstupňováno podle věku, pohlaví, tělesné hmotnosti, tělesné výšky a tělesné aktivity), znamená energetickou rovnováhu. Hodnota EER tedy odpovídá celkovému energetickému výdeji (TEE), který je v období růstu a v těhotenství ještě o určitou hodnotu zvýšen. Individuální doporučený TEE odpovídá v případě normální tělesné hmotnosti a při zakalkulování rizika chronických degenerativních onemocnění nejméně 1,6 až 1,7násobku basální spotřeby energie (BEE). Za normální se u dospělých považuje obsah tělesného tuku u mužů 13–21 % a u žen 23–31 %, což odpovídá BMI 18,5–25 kg/m². Pro osoby s normální hmotností byl stanoven vzorec výpočtu potřebné energie zahrnující hmotnost, výšku a věk. Pro osoby s nadměrnou hmotností z principu nelze stanovit EER, ale byl vytvořen vzorec pro výpočet energie potřebné k udržení dosavadní hmotnosti.
Za sacharidy se považují cukry, alkoholické cukry, škroby a glykogen. Hodnota RDA je vztažena k potřebě glukózy pro mozek – bylo rozhodnuto: 130 g/den. U těhotných a kojících je tato hodnota zvýšena o dalších 45 resp 80 g/den. Kromě toho bylo stanoveno tzv. přijatelné distribuční rozmezí makronutrientů AMDR (Acceptable Macrronutrient Distribution Range), které činí pro sacharidy 45 až 65 % z přijaté energie. AMDR pro tuky s cílem nepatrného rizika kardiovaskulárních chorob bylo stanoveno jako 20 až 35 % z přijaté energie. Pro příjem přidaných cukrů byla jako nejvyšší mez stanovena hodnota 25 % z přijaté energie. V případě vlákniny   se rozlišuje mezi vlákninou stravy – „dietary fiber“ (nestravitelné sacharidy přítomné v rostlinách a lignin) a funkční vlákninou – „functional fiber“ (izolované a nebo chemicky modifikované, příp. syntetické nestravitelné sacharidy). Součet obou dává celkovou vlákninu – „total fiber“. Při zohlednění poznatků o souvislostech mezi příjmem vlákniny a kardiovaskulárními chorobami byla pro osoby 19 až 50 let  stanovena hodnota 14 g/1000 kcal přijaté energie, tzn. pro muže resp. pro ženy: 38, resp. 25 g/den. Za nejúčinnější vlákninu je považována obilná vláknina. Mezi hodnotami DRI a D-A-CH nejsou pro energii, přijatou stravou, sacharidy a vlákninu žádné zásadní rozdíly.

Ernährungs-Umschau, 50, 2003, č. 3, s. 96–102