Nařízení 1774/2002 o hygieně vedlejších živočišných produktů je nepříliš šťastným legislativním řešením, které se násilně snaží sloučit do jednoho předpisu těžko slučitelné požadavky.

Zásadní změnu v legislativě znamenalo horizontální nařízení 1774/2002 ES o hygieně vedlejších živočišných produktů neurčených k lidské spotřebě, které začalo platit od 1. května 2003. Obsahuje obsáhlá a v Evropě ojedinělá pravidla pro využívání a likvidaci vedlejších živočišných produktů a řeší část problematiky, která byla dříve zpracována do směrnice z r. 1990.
Ustanovení jsou zaměřena na zvířata podezřelá z BSE, kejdu, kůže, vepřové štětiny, kuchyňské odpady, ale i např. mléčné výrobky, u nichž byly překročena doba použitelnosti. Tento pokus o zajištění bezpečnosti komplexním nařízením však není nejšťastnější. Kromě původních 95 stran těžko srozumitelného textu přibylo ještě 36 stran téměř dvou desítek změnových rozhodnutí a nařízení,
která jsou také od 1. 5. 2003 v platnosti. Došlo přitom k několika omylům a rozporným ustanovením, z čehož pramení nejistota veterinárních úřadů.
Tato snaha o podřízení veškerých živočišných vedlejších produktů jedinému horizontálnímu předpisu má spíše za následek nesprávné pochopení příslušných ustanovení místo dosažení původního cíle.
To, že pro mléko a mléčné předpisy platily po celá léta zvláštní předpisy, bylo každodenním důkazem jejich efektivnosti.
Nyní již nelze zásadně na myšlence komplexního předpisu nic měnit. Je jen možno náročnými dílčími úpravami napravovat nepodařené momenty.
Pozitivně by se tato zkušenost mohla využít jako varování před vydáváním dalších příliš komplexně zpracovaných „horizontálních“ nařízení. Měl by být vždy důkladněji zvážen smysl a využitelnost takových nařízení, která pak už nelze upravit do národních předpisů jako v případě směrnic.
Dtsch. Milchwirtschaft, 55, 2004 č. 11, s. 434