EU, cíle na ochranu spotřebitele, skandály s BSE, růstovým hormonem MPA, herbicidem Nitrofenem, GMO, povinné označování GMO, stanovení hranice o přítomnosti geneticky manipulované složky

Na aféry kolem nemoci šílených krav nebo s růstovým rakovinotvorným hormonem MPA v krmivech pro vepře a v limonádách reaguje EU a její jednotlivé členské státy drastickým zpřísněním veškerých kontrol. V Dublinu začal od června 2002 působit Evropský úřad bezpečnosti potravin a dotváří se systém národních kontrolních centrál. Zajistit zdravotní nezávadnost a bezpečnou konzumaci potravin by mělo být jedním z hlavních cílů společné zemědělské politiky Evropské unie.
Komisař Byrne chce prosadit zvýšení pokut, jež by udělovala Evropská komise těm členským státům, které se stavějí k bezpečnosti potravin liknavě.
Série skandálů kolem zakázaných látek v potravinovém řetězci v zemích EU se nevyhnula ani biopotravinám, které si v posledních letech získávaly stále větší oblibu na trhu. V SRN, kde jsou ekologické produkty v obchodech poměrně silně zastoupeny, se objevil zakázaný herbicid Nitrofen v ekologicky vedené zemědělské produkci. To důvěrou tamních občanů v bioprodukty natolik otřáslo, že polovina z nich vnímala označení „bio“ či „eko“ jako podvod. V zásadě není žádná garance, že biopotraviny budou pro spotřebitele bezpečnější než konvenčně vyráběné poživatiny. Předpisy pro kontrolu jejich nezávadnosti jsou identické. U bioproduktů je riziko nižší, protože příslušné farmy nepoužívají krmné moučky a nepostřikují svá pole pesticidy.
Kontrolu nad geneticky modifikovanými potravinami (GMO) komplikuje otevřenost trhu. Evropský parlament sice ukládá povinnost varovat kupujícího, obsahuje-li nabízený produkt přes jedno procento geneticky manipulovaných složek či přísad, ale do zemí EU proudí velké množství potravin z USA, Argentiny nebo např. Nového Zélandu a kontrola je proto nákladná.
Evropská komise se při přípravě předpisu o povinném označování geneticky manipulovaných potravin řídila zkušenostmi Švýcarska. Šlo zejména o stanovení hranice, od které je třeba informovat zákazníka o přítomnosti geneticky manipulované přísady či složky. Švýcarsko má jednoprocentní limit. Někteří europoslanci, zejména frakce Zelených, požadovali snížení limitu na půl procenta. Výrobci přísad pro potraviny naopak chtěli stanovit trojnásobnou hranici. Potravinářský průmysl jako celek se přimlouval za dvouprocentní strop.Hlavní argument zastánců vyšší hranice spočíval v technické obtížnosti zachytit při kontrolách tak malé množství geneticky upravených látek.
Evropský parlament stanovil nedávno na ochranu spotřebitele další cíle. Chystá se zavést předpisy, které uloží informovat spotřebitele i o tom, jestliže se mu nabízí maso ze zvířat či drůbeže, k jejichž vykrmení se geneticky manipulované rostliny použily. Tato budoucí právní úprava by se měla vztahovat nejen na výrobky ze zemí EU, ale také na všechny dovážené potraviny.
Ekonom, 2002, č. 34, s. 26-27