Sůl nad zlato? Ano i ne!
sůl kuchyňská, tržní formy, denní doporučená spotřeba 6 g/osobu, zdroj sodíku, technologická přísada, vliv na senzorickou hodnotu
Sůl kuchyňská je zdrojem sodíku a nepostradatelnou surovinou při výrobě potravin. Solí se dosáhne žádoucích organoleptických vlastností, sůl upravuje technologické podmínky výroby potravin (zpevňuje pšeničný lepek, a tím stabilizuje těsto, jako součást tavicích solí vytěsňuje z mléčných bílkovin vápník, zvyšuje vaznost masa, pomáhá při konzervaci potravin potlačením růstu mikrobů a spolupůsobí při regulaci fermentačních pochodů). Patří mezi nosiče jódu a fluoru při obohacování. Na trhu se sůl objevuje ve formě kamenné soli z lomů a dolů, jako mořská sůl a jako vakuovaná sůl, vzniklá odpařením a krystalizací solanky. Za neškodnou denní dávku se považuje 6 g soli, v ČR se denní spotřeba soli v průměru pohybuje kolem 12 g na osobu. Vyšší spotřeba soli se může stát příčinou zadržování tekutiny v organismu, otoků, způsobuje vyšší zatěžování srdce, ledvin, krevního oběhu a podmiňuje vznik vysokého krevního tlaku.
Vávrová,K.: Sůl na zlato? Ano i ne! Výživa a potraviny, 58, 2003, č. 1, s. 8-9