Spory kolem termínu „feta“ jako označení původu
opakovaný návrh nařízení EU, právo na výrobu sýra feta jen v určitých oblastech Řecka, stanovený výrobní postup
Od r. 1996 byl již podruhé Radě ministrů předložen návrh na zařazení termínu „feta“ do seznamu chráněných označení původu. Podle názoru Komise by měl být tento název používán jen pro sýry z určitých oblastí Řecka, přičemž musí být tento sýr vyroben podle určitých pravidel.Výrobci z jiných států by museli své výrobky nejpozději po uplynutí 5 let prodávat pod jinými názvy nebo tomuto ustanovení přizpůsobit svou produkci. Také pokud by výrobek nebyl vyroben přesně stanoveným postupem, jednalo by se při použití názvu feta o klamavé označení.
Ačkoli od prvního návrhu uplynulo již 6 let, zdůvodnění nově podaného návrhu je téměř identické. Stejně jako dříve, ani nyní se příslušnému výboru nepodařilo sjednotit se na společném stanovisku, takže o návrhu má rozhodnout Rada. V r. 1996 se patová situace z výboru opakovala i v Radě. Komise proto tehdy (v r. 1999) přijala nařízení podle pravidel EU na vlastní pěst. Po žalobě Německa, Francie a Dánska pak Evropský soudní dvůr (EuGH) prohlásil text z r. 1999 za částečně neplatný. Uvedené tři země způsobily, že se označení feta rozšířilo prakticky na celé Řecko, a tím se dostalo do rozporu s ustanoveními EU. Kromě toho se termín feta stal označením druhu. Komise v návaznosti na rozsudek EuGH požádala, aby členské státy poskytly vyčerpávající informace o produkci a spotřebě sýra feta. Po přezkoumání všech podkladů došli příslušní odborníci k závěru, že termín feta má být označením původu, nikoli druhu. Komise to zřejmě posoudila jako povzbudivé znamení k započetí nových jednání.
Lebensm. Ztg., 26, 28. 6. 2002, s. 28