Zdůrazňují se přednosti masa mořských i sladkovodních ryb na základě uvedeného složení makro- i mikroživin. Upozorňuje se na rozdíly u jednotlivých druhů.

Produkce ryb v ČR přesáhla v r. 2001 24,7 tis. t (20 tis vyprodukováno chovateli a 4,6 tis. t odloveno na udici). Spotřeba je u nás však nízká (4,6 až 5,4 kg v desetiletém období, z toho jen 0,9 až 1,1 kg sladkovodních ryb). Celosvětově je průměrná spotřeba 16 kg, v EU 11 kg/rok.
Vysoká dietetická hodnota je dána vyšším podílem jednodušších bílkovin (obsahuje v příznivých poměrech všechny esenciální aminokyseliny), příznivým složením tuku, vysokým obsahem lipofilních vitaminů (A, D a E), jemností svalových vláken, nízkým podílem vazivové tkáně a vysokým obsahem významných prvků (I, Ca, P, K, F, Se, Zn, Fe, Cu. Obsah bílkovin kolísá mezi 15 – 20 %, obsah tuků od méně než 2 % (treskovité, štika, candát, okoun) po více než 20 % (přes 10 % tuku mají např. sledi, tuňáci, makrely, úhoři). Množství a složení tuku u chovaných ryb je podmíněno řadou faktorů (krmení, intenzivní chovy, teplota vody) a rovněž rozložení tuku v těle ryb je ovlivněno řadou faktorů. Zásobárnou tuku jsou játra tresek (obsahují 40-65 % tuku).
Zásada snižování tuku ve stravě se v podstatě netýká ryb, jejichž tuky mají vysokou výživovou hodnotu (především n-3 mastné kyseliny, EPA a DHA), která se uplatňuje v prevenci kardiovaskulárních chorob. Předností je příznivý poměr n-3 a n-6 mastných kyselin (zvláště u dravých ryb).
Mořské ryby obsahují ve srovnání se sladkovodními mnohonásobně vyšší množství jódu (sladkovodní úhoř – sleď – treska: 4 – 50 – 200 µg/100 g).
(Článek podrobně referuje o složení různých druhů ryb. Není zde věnována pozornost obsahu škodlivých látek.)
Maso, 2003, č. 5, s. 21-25