V roce 1990 vědci identifikovali v tělech mořských živočichů prudký nárůst koncentrace radioaktivních prvků. BNFL, vlastník Sellafieldu, přiznává, že se několik let do vody Irského moře vypouští látka zvaná technecium-99, která vykazuje nízkou radioaktivitu. ŽP

Skupina norských rybářů se setkala se zástupci britského jaderného průmyslu, aby projednali problémy znečištění Severního moře. Rybáři jsou přesvědčeni, že odpad, který jaderné elektrárny vypouštějí do Irského moře, se dostává až k nim. Nejvíce jsou rozhořčeni obyvatelé přímořských oblastí, například Lofot, kde žije na 25 000 lidí, zcela závislých na rybách.
V roce 1990 vědci identifikovali v tělech mořských živočichů prudký nárůst koncentrace radioaktivních prvků. Dnes se však všichni shodují na tom, že ryby a mořští živočichové neobsahují nebezpečné látky a rybáři tvrdí, že norské ryby jsou nejčistější na světě. „Když si ale svět bude myslet, že naše ryby jsou kontaminované škodlivinami, nebude je chtít nikdo kupovat“, řekl BBC Online News Haakon Solheim. „Je to velice jednoduché, když nebudeme mít moře ani co lovit, tak tady nemůžeme žít.“ Japonští dovozci ryb již začali zvyšovat obchod s Norskem. Firmy obchodující s mořskými řasami jako součástí zdravé výživy nebo kosmetického průmyslu jsou ale často kontaktovány znepokojenými zákazníky. Kontaminované ryby také ničí představu Norska jako severské čisté země ideální pro návštěvy turistů. Rybáři jsou přesvědčeni, že vědí, kdo za to může.
Přestože takovýto druh znečištění není pouhým okem patrný, není nijak složité vypátrat jeho původce. Jmenuje se Sellafield, průmyslový objekt na zpracování vyhořelého paliva v Cumbrii v severozápadní Anglii. Radioaktivní odpad je nesen Golfským proudem k norským břehům, kde se ukládá v tělech ryb, měkkýšů i v mořských řasách. Ani vláda Norského království nezůstala stranou debat o znečištění moře. „Je to jednoznačně věc sousedství, ač se to zdá neuvěřitelné, že někdo poškodí nebezpečným odpadem zdroje potravy sousední země,“ řekl norský ministr životního prostředí Boerge Brende. „Přitom není důvod, dělat to tímto způsobem. Je přeci možné skladovat i čistit radioaktivní odpad na souši.“
BNFL, vlastník Sellafieldu, přiznává, že se několik let do vody Irského moře vypouští látka zvaná technetium-99, která vykazuje nízkou radioaktivitu. Dělá se to, protože firma nemá technické prostředky, jak se této látky zbavit na zemi. Skladování technetia-99 do doby, než bude k dispozici systém jeho bezpečného zničení, není možné, protože britský Inspektorát jaderných zařízení (NII) tlačí na BNFL, aby se ho co nejrychleji zbavila. Inspektorát zakazuje dlouhodobé skladování látky v tekuté podobě, a proto se technetium-99 raději vypouští do moře. Zde prý „není nebezpečné“, a navíc tím BNFL neporušuje žádný, jak domácí tak mezinárodní, zákon, protože vše se děje v souladu s nařízeními ministerstva životního prostředí.

Podle článku Jorna Madsliena BBC News Online ze dne 15.4. 2003.

Hugo Charvát (EcoMonitor)

e-mail: info@iceu.cz ;
http://www.evropska-unie.cz ;

ICEU-EkoList, 18. 4. 2003