Záznam ze živé rozhlasové diskuse na téma BSE

BSE, zdraví a ekonomika

Zaznamenání nových kusů skotu nakažených bovinní spongiformní encefalopatii, tedy BSE neboli nemocí šílených krav, vyvolalo další kolo diskusí, jak se s tímto fenoménem vyrovnat. Na Radiožurnálu proběhla k tomuto tématu 21. listopadu 2003 živá rozhlasová diskuse, kde byli pozváni jako hosté Doc. Ing. Jaroslav Petr, CSc. z Výzkumného ústavu živočišné výroby Praha-Uhříněves a Ing. Miroslav Jírovský, předseda Zemědělského svazu ČR. Lze jen litovat, že mezi pozvanými se neobjevil žádný zástupce Státní veterinární správy. Diskuse přesto byla natolik zajímavá, že považujeme za účelné se k ní znovu vrátit, témata doplnit a případně položit další otázky.

Jaký je zdroj nákazy?
Doc. Petr nabídl tři resp. čtyři možné mechanismy nákazy skotu BSE. Přes tříapůlletý zákaz zkrmování masokostní moučky stále nelze s definitivní platností vyloučit, že krmivo skotu nemohlo být kontaminováno určitým množstvím zakázané masokostní moučky z dovozu. Velká Británie se totiž masokostní moučku snažila exportovat za výrazně nižší dumpingové ceny především mimo státy EU, které její dovoz odmítají z obavy možné nákazy BSE. Na tomto místě je účelné připomenout, že ve Velké Británii se z ekonomických důvodů masokostní moučka vyráběla energeticky úsporným způsobem při nižší teplotě (méně než 130°C). Tento fakt se považuje za hlavní možnou příčinu tak mohutného výskytu BSE právě ve Velké Británii. Je třeba zdůraznit, že pro české výrobce byly a jsou předepsány mnohem přísnější režimy zpracování suroviny za vyšší teploty (130°C) a tlaku (0,3 MPa), tedy za podmínek, které prakticky vylučují možnost přežití prionů jako zdroje nákazy BSE ve vyrobené masokostní moučce. Dodržování výrobního režimu je pravidelně kontrolováno Státní veterinární správou. Svou roli zde jistě hraje i citlivost jednotlivých zvířat vůči nákaze, protože jak jinak lze vysvětlit to, že onemocní jen některá z nich, ačkoliv všechna byla krmena stejným krmivem, tedy i kontaminovanou masokostní moučkou?
Druhou možností vzniku nákazy je přenos nákazy z matky na mládě, přičemž matka mláděte mohla být v ranném stádium onemocnění. Nyní se začíná hovořit rovněž o třetí možnosti vzniku onemocnění, a to spontánním vzniku choroby BSE. Vychází se přitom ze skutečnosti, že rovněž i v lidské populaci vznikají, podle dosavadních znalostí, podobná onemocnění samovolně, bez prokazatelné příčiny. Konečně se nabízí i čtvrtá hypotéza vzniku BSE, podle které může být původcem prionů mléčná krmná náhražka pro telata. Její součástí bývá kafilerní tuk a ten byl z hlediska nákazy považován za mnohem bezpečnější než masokostní moučka. Konečné rozhodnutí o příčině vzniku choroby BSE u skotu však nebylo vysloveno, zatím se stále ještě pohybujeme pouze ve fázi nepotvrzených hypotéz.

Přechod prionů do organismu
Klíčovým problémem pochopení nákazy BSE a nalezení účinné obrany vůči ní je zjistit, jak se rizikový prion dostává z krmiva střevní stěnou do organismu zvířete. O tom víme zatím velmi málo. Bílkoviny (proteiny), mezi něž patří i priony, se takto nepřenášejí. I zdraví jedinci obsahují ve své svalové tkáni neškodné tzv. prionové proteiny, které se rizikovými priony stávají teprve tehdy, kdy dojde ke změně jejich prostorové konfigurace (nesprávnému „smotání“ proteinového vlákna). Mechanismus této transformace není zatím zcela objasněn, není ani známo, co tuto změnu v chování prionových proteinů vyvolává.
Zkušenosti při onemocnění lidí podobnou chorobou, Creutzfeldt-Jakobovou nemocí, ukázaly, že větší riziko onemocnění nastává u osob s oslabeným organismem, trpících nějakou formou zánětu tkání či orgánů. Vysoce rizikovým zdrojem prionů díky jejich vysoké koncentraci jsou obecně mozek a mícha, proto také jsou dnes tyto orgány při jatečním zpracování považovány za silně rizikový materiál se zvláštním režimem likvidace. Pokud se týče mléka, nebyl přenos nákazy popsán a zaznamenán, obecně se tato možnost považuje za velmi málo pravděpodobnou. Ovšem zcela průkazný důkaz o nemožnosti přenosu prionů z mléka však dosud podán nebyl.

Uplatňování zásady předběžné opatrnosti
Vzhledem k potenciálnímu riziku nakažení chovů skotu, ale i člověka, přijali státy EU opatření, které nařizuje utratit a bezpečně spálením zlikvidovat veškeré části těla vrstevnic nakaženého kusu o rok mladších či starších. Dále musí být veškerý porážený skot ve stáří více než 36 měsíců vyšetřen, zda není nakažen chorobou BSE. Lze proto konstatovat, že veškeré hovězí maso na našich pultech je z hlediska nemoci BSE zcela bezpečné.
Asanacím chovu skotu formou porážek tam, kde je pozitivní nález nákazy BSE, se nemůžeme vyhnout. Jakékoliv jiné opatření typu „uvidíme a pak se rozhodneme“ by bylo hazardem. Máme zkušenost z Velké Británie, kde pravděpodobně miliony osob zkonzumovali infikované hovězí vnitřnosti, maso a výrobky z nich a dnes zhruba 140 osob trpí nevyléčitelnou smrtelnou Creutzfeldt-Jakobovou chorobou. Zásada předběžné opatrnosti je proto na místě i přesto, že dosud nebyl proveden přímý důkaz mechanismu přenosu nemoci v důsledku konzumace hovězího masa. Existují však nepřímé důkazy, protože řada nemocných přišla do styku s infikovaným skotem.
Problém našich chovů spočívá v tom, že průměrná velikost stáda v ČR je 127 kusů, v případě chovů skotu ve vlastnictví právnických osob dokonce až okolo 700 kusů, zatímco ve státech EU pouze asi 59 kusů. Asanační zásah má tedy v ČR zpravidla mnohem větší ekonomický dopad než v ostatních zemích EU. Mezi odborníky jsou však slyšet i hlasy, které sice nezpochybňují nutnost asanačních zásahů, ale zpochybňují praxi úplné likvidace masa generačně shodných kusů s nemocným kusem. Zatím rozhodnutí orgánů EU brání se chovat jinak. Proč ale není iniciována změna v tom smyslu, aby postižené stádo bylo řádně poraženo, byť odděleně a po vyšetření na přítomnost BSE v negativním případě zhodnoceno jako technicky zpracovatelné maso? Takto organizované porážky by ale musely být realizovány v normálním provozním řádu, třeba i na speciálně vyčleněných jatkách tak, aby byly splněny základní hygienické požadavky. Druhým, ekonomicky méně vhodným řešením, by bylo snížení velikosti stád jako prevence vysokých ztrát v případě nálezu BSE.

Jak dále se vypořádat s problematikou detekce a ochrany stád před BSE?
Na celém světě se pracuje na testech, kterými by bylo možné vyšetřit živé zvíře. Zatím veškeré testy na odhalení nemoci BSE je totiž možno provádět až po porážce, po odběru vzorku mozkové tkáně.
Součástí opatření na zabránění šíření nemoci BSE je dnes likvidace veškerých živočišných tkání a zbytků cestou spálení, a to i přes to, že zvláště rizikové části těl jatečních zvířat – mozek a pruhy svaloviny kolem páteře, se shromažďují odděleně a také se samostatně likvidují jako zvláště rizikový materiál. Tím se z výroby vyřazuje poměrně velké množství potenciální suroviny pro výrobu krmivářsky cenné masokostní moučky. Zatím však lze s tímto opatřením vzhledem k možným rizikům souhlasit, i když z ekonomického hlediska je toto opatření značně nevýhodné. V této situaci se nabízí možnost vědecko-výzkumné aktivity i pro naše výzkumná pracoviště, a to při studiu možností tepelného znehodnocení prionů pro následné úpravy výrobních technologií tak, aby nerizikové živočišné odpady byly opět využitelné pro výrobu zcela bezpečných masokostních mouček.
O možnosti využití zdravých kusů z postiženého stáda již byla řeč. V tomto případě je to otázkou předložení racionálních návrhů a jejich projednání ve vědeckých výborech zdravotní nezávadnosti potravin.
Pokles spotřeby hovězího masa bývá někdy dáván do souvislosti s riziky z BSE. To je příliš jednoduché vysvětlení. Blíže pravdě bude ta skutečnost, že hovězí maso na našich pultech na počátku devadesátých let odradilo spotřebitele svoji nízkou kvalitou a oproti vepřovému i složitou a náročnou úpravou. Ani cenové relace nebyly příznivé. Ale je třeba si uvědomit, že skot není jen otázkou masa a mléka, ale také otázkou uchování krajiny (údržba travnatých ploch) a využití chlévské mrvy.

Zpracoval a doplnil Ing. Ctibor Perlín, CSc.
                               

Podle rozhlasového pořadu Radiofórum ze dne 21.11.2003, 18.20 hod na Radiožurnálu