V ČR se spotřeba sladkovodních ryb pohybuje kolem 1 kg ročně. Výskyt chemických kontaminantů je řídký, nebezpečím je (stejně jako u mořských ryb) mikrobiální kontaminace.

Lékaři a nutricionisté doporučují 15-17 kg ryb týdně (odpovídá to průměrné celosvětové spotřebě), přičemž preferují mořské ryby. U nás však za posledních 10 let nedošlo k podstatným změnám ve spotřebě (4,6 až 5,4 kg v desetiletém období, z toho jen 0,9 až 1,1 kg sladkovodních ryb).
V kontextu s často se vyskytujícím se varováním ohledně toxických látek v mořských rybách jsou rizika ze sladkovodních ryb v ČR poměrně malá. Přímým nebezpečím může být parmová cholera (intoxikace jikrami parmy v jejím reprodukčním období). Toxin je odolný vůči teplu. Další nebezpečí znamená konzumace čerstvé krve úhoře (tepelnou úpravou se toxin ničí). Vyskytly se i případy chemické toxikace sladkovodních ryb rtutí a polychlorovanými bifenyly (PCB). Šlo o nezodpovědné zkrmování mořeného osiva a splachy pCB z přípravny silničních pokryvů. Velkým nebezpečím může být sekundární kontaminace rybího masa bakteriálními patogeny (např. salmonelami). Ochranou před onemocněním je důkladná tepelná úprava.
Rybí maso je riskantnější než masa teplokrevných zvířat vzhledem k rychlému procesu zrání a kažení (vzhledem k velkému rozdílu teplot před a po výlovu). Zrání proběhne během několika hodin (u hovězího masa až 14 dní) a poté poměrně rychle (vzhledem k vysokému obsahu vody, poměrně vysoké hodnotě pH, tenké vrstvě svalových tkání aj.) dochází ke změnám působením mikroorganismů, jejichž zdrojem je povrchový sliz a žábry. Proto je nutná rychlá tepelná úprava nebo zmrazení.
(Článek dále uvádí hodnoty ohledně produkce sladkovodních ryb v ČR , a to i podle jednotlivých druhů, včetně hodnocení úspěšnosti chovu, úspěšnosti vývozu  a kvality masa jednotlivých druhů.)
Potravinářský zpravodaj, 2004, č. 3, s. 18