Článek se zabývá původcem nemoci anthraxu -bakterií Bacillus anthracis, její biologií, ekologií, způsoby infikování lidí a zvířat a zejména stanoví potřeby dalšího výzkumu, zejména co se týká její existence v půdě.

Zájem o anthrax a obavy z něj se v poslední době v celém světě zvýšily kvůli současným aktivitám bioterorismu. Činitelem způsobujícím anthrax je bakterie Bacillus anthracis. Nemoc prvotně postihuje divoká a domestikovaná býložravá zvířata, ale může být smrtelná také pro lidi. B. anthracis je geneticky podobný jiným druhům rodu Bacillus spp, které se vyskytují v prostředí.
         Anthrax byl dlouho spojován s pracovníky, kteří hospodařili s dobytkem a zpracovávali živočišné produkty, jako například kůže, kosti a vlnu. To je doloženo obecně známým názvem anthraxu – „nemoc třidičů vlny“. V závislosti na vstupních cestách B. anthracis do organizmu se nemoc může vyskytovat jako kožní (prostřednictvím odřenin v kůži), gastrointestinální (přijímáním kontaminovaného masa), nebo inhalační (vdechnutím)anthrax. Kožní anthrax je nejobvyklejší formou nemoci, ale naštěstí je také nejméně zhoubná. Lidé se prvotně nakazí anthraxem prostřednictvím kontaktu s nemocnými nebo mrtvými zvířaty.
Naštěstí anthrax není šířen kontaktem z osoby na osobu. Díky veterinárním programům a vakcinaci dobytka ve Spojených Státech nebo jiných průmyslových státech je možnost získání infekce anthraxu extrémně malá, dokonce i u osob, které jsou v častém kontaktu se zvířaty.
         Bacillus  anthracis může setrvávat po dlouhá období v půdě ve formě spor, které mohou vstupovat do hostitele, klíčit do stadia vegetativních buněk a množit se. Infekce anthraxu přirozeně se vyskytující v mnoha půdách mají tendenci objevovat se během suchých období následujících po vlhkých obdobích. Zvířata jsou vystavena kontaminované půdě během příjmu potravy v suchém období. V současnosti se má za to, že spory B. anthracis vyžadují hostitele pro klíčení spor a tudíž neprodělávají rozmnožovací cykly v půdě. Existuje možnost, že spory B. anthracis jsou transportovány jako aerosol, ale infikování lidí prostřednictvím vdechnutí spor není pravděpodobné kvůli minimální infekční dávce schopné způsobit nemoc. Historicky vzato, přirozeně se vyskytující infekce anthraxu u lidí se nejčastěji  vyskytly kvůli kontaktu s nemocnými zvířaty nebo živočišnými produkty. Avšak B. anthracis je vyvíjen jako biologická zbraň se záměrem usmrcovat lidi. S vývojem vakciny proti anthraxu jsou epidemie anthraxu všeobecně kontrolovány v rozvinutých zemích, avšak anthrax je stále vážným problémem v některých částech světa včetně Španělska, Turecka, Albánie, Řecka, střední Asie a západní Afriky.
         O bakterii Bacillus anthracis a anthraxu bylo vypracováno velké množství výzkumných prací. Ale málo důrazu bylo položeno na výzkum ekologie B. anthracis a jeho setrvávání v půdě ve srovnání s výzkumem jeho patogenity. Mnoho informací o přežívání spor B. anthracis v prostředí je založeno na nahodilých a kusých údajích.
    Další výzkum je potřebný v několika oblastech:
* zhodnotit podmínky, které podporují přežívání B. anthracis v půdě,
* zjistit, zda B. anthracis prodělává růstový cyklus v půdě,
* určit možnost přenosu virulentních genů B. anthracis do jiných půdních organizmů,
* určit činitele a parametry nejvíce schopné deaktivovat spory v různých půdách a prostředích.
    Nástup molekulárních technik zkvalitnil detekci spor B. anthracis, kterou je nyní možné provést v době kratší než jedna hodina. Avšak kvůli setrvávání spor je obtížné vyloučit eliminovat kontaminaci B. anthracis z prostředí.
    Se současným zjišťováním sekvence virulentních plasmidů B. anthracis  bude možné určovat možnost  přenosu virulentních genů B. anthracis do jiných půdních mikroorganizmů a zjistit rozsah, ve kterém se přenos může vyskytovat. Pokroky v detekčních technikách včetně metod PCR by měl pomoci věnovat se výše uvedeným tématům a poskytovat více informací o výskytu a setrvávání B. anthracis v půdě.
Soil Science, 167, 2002, č. 10, s. 627     (Vo)