Laboratorní testy bohužel prokazují přítomnost mnoha nebezpečných chemikálií prakticky na jakémkoli místě planety. Nacházíme je v dešťové vodě, ve vysokohorských jezerech, na dnech řek a moří i v polárních oblastech vzdálených lidské civilizaci. EU, ŽP

Tu zprávu nelze přehlédnout: každý pátý zaměstnanec v Evropské unii dnes přichází do kontaktu s karcinogeny a nebezpečné chemikálie nás obklopují i v soukromí. Hračky a dětský textil, parfémy, kosmetika, podlahové krytiny, počítače a mobilní telefony, ale i zdravotnické pomůcky, to všechno obsahuje látky schopné usazovat se v živých organismech a vážně narušovat funkce hormonů. Že nejde jen o apokalyptické řečnění, ale reálnou hrozbu, potvrdily i analýzy prachu z domácností a parlamentů několika evropských zemí. Třebaže šlo o místa, kde se používá jen běžné spotřební zboží, připomínaly protokoly studie seznam skladu rizikových chemikálií. Není proto divu, že jejich stopy lékaři stále častěji nacházejí i v lidské krvi, tuku, v mateřském mléce, a dokonce i v tělech doposud nenarozených dětí, do nichž pronikají prostřednictvím placenty.
Laboratorní testy bohužel prokazují přítomnost mnoha nebezpečných chemikálií prakticky na jakémkoli místě planety. Nacházíme je v dešťové vodě, ve vysokohorských jezerech, na dnech řek a moří i v polárních oblastech vzdálených lidské civilizaci. Přitom komplexní hodnocení rizik bylo zatím dokončeno u pouhého zlomku ze 70 000 chemikálií, jež jsou dnes na trhu. Většina z nich je vyráběna, používána a uvolňována do prostředí, aniž bychom znali jejich účinky na lidské zdraví a životní prostředí. Je nejvyšší čas to změnit.

To zaplatíte vy
Stávající koncepce „přijatelného“ rizika je založena na znalosti (většinou však spíše pouhém odhadu) toho, jak dlouho a v jakém množství bude člověk účinkům té které látky vystaven. To umožňuje firmám prodávat a používat mnoho nebezpečných chemikálií, u nichž se dosud nepodařilo komplexně probádat, jaký je jejich další osud v životním prostředí, a tedy i dlouhodobý vliv na životy lidí a zvířat. Jak ukazují výsledky zmiňovaných studií, je takový přístup nadále neudržitelný a při regulaci chemikálií je třeba začít brát neprodleně v potaz i vlastnosti látek samotných – jejich schopnost přetrvávat v prostředí a hromadit se v živých organismech. Potíž spočívá v tom, že veřejnost – jak už bylo řečeno – u většiny chemikálií stále nemá k dispozici dostatek toxikologických dat.
Způsobů, jak tento nešťastný – a jak se ukazuje, i životu nebezpečný – stav napravit, je více. Žádný z nich se však neobejde bez přenesení odpovědnosti na toho, kdo rizikové chemikálie produkuje. Ačkoli to vypadá jako banální samozřejmost, je dnes praxe přesně opačná – zatímco většina zisku z výroby a prodeje chemických látek zůstává v rukou producentů a obchodníků, náklady spojené se škodami na přírodě a lidském zdraví nese celá společnost. Výrobci by tak měli začít být nuceni potřebné komplexní studie o účincích látek, jež produkují, financovat a jejich výsledky poskytovat příslušným úřadům, obchodníkům a samozřejmě i zákazníkům, kteří dnes bohužel nemají ponětí, kolik a jak moc rizikových látek v produktech, které kupují či prodávají, vlastně je.
Pozitivní je, že první kroky tímto směrem už byly učiněny. Evropská unie navrhuje zavedení nového systému, pracovně nazvaného REACH (registrace, evaluace a autorizace chemických látek), který by měl neblahou situaci pomoci vyřešit. Jeho princip je přitom jednoduchý – počítá s tím, že pokud výrobce včas neposkytne úřadům o produkované látce dostatečné a věrohodné informace, bude považována za závadnou, a nebude proto vpuštěna na trh.

Skončíte na dlažbě
Podle odhadu Evropské komise by přínos systému REACH měl jasně přesáhnout náklady na jeho zavedení. Ty jsou sice odhadovány na dvě až tři miliardy eur, analýzy však hovoří o tom, že protihodnotou bude výrazný pokles počtu onemocnění rakovinou (ročně by se prý díky němu mělo dát předejít až 4300 případů). A klesat by měly i náklady na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů (podle čísel citovaných Komisí o 18 až 54 miliard eur v příštích 30 letech).
Otázka samozřejmě je, zda se celý záměr podaří prosadit. Chemický průmysl totiž pochopitelně brání svou stávající výhodnou pozici, díky níž inkasuje zisky z výroby nebezpečných látek, zatímco účty za škody platí někdo jiný, a snaží se proti přijetí celého systému mocně lobbovat. Evropské sdružení chemického průmyslu CEFIC straší politiky jeho devastujícím dopadem na celou evropskou ekonomiku. Ačkoli evropská chemie dnes nezaměstnává ani celé dva miliony lidí, prohlašuje sdružení, že zavedení REACH by si vyžádalo ztrátu až devíti set tisíc pracovních míst! Věrohodností jeho argumentace však velmi otřáslo, když vyšlo najevo, že náklady na zavedení systému nepředstavují ani tisícinu ročního obratu chemického průmyslu, a také když se ukázalo, že svá tvrzení opírá o analýzu, kterou vypracoval Svaz německého průmyslu a jež si kvůli vážným metodickým pochybením vysloužila tvrdou kritiku celé řady ekonomů

Tip pro europoslance
Předkladatelé ale tvrdí, že zavedení REACH bude mít účinek přesně opačný: kromě výrazného zlepšení v ochraně zdraví a životního prostředí by měl přispět i k inovacím a rozvoji progresivních a šetrných technologií. Že nemusí jít jen o prázdné propagandistické heslo, dosvědčuje i fakt, že pro REACH už se vyslovila i řada renomovaných institucí. Podporují jej nejen zdravotnické organizace, sdružení spotřebitelů a ochránci životního prostředí, ale i řada ekonomů, významné odborové svazy (IG Bau, IG Metall) a firmy (Tetra Pak, Marks and Spencer, Skanska). Rozhodování o dalším osudu REACH má nyní v rukou Rada pro konkurence-schopnost složená z unijních ministrů průmyslu. Evropský parlament pak o systému začne diskutovat na podzim 2004, a přijme-li jej, měl by vstoupit v platnost během roku 2006. S nadsázkou se dá říci, že jeho podoba rozhodne o tom, kolik nebezpečných chemikálií budeme mít nejen v řekách či v ovzduší, ale i v obýváku. Hle, námět k přemýšlení pro naše čerstvě zvolené europoslance.

Autor Miroslav Šuta je lékař. Zabývá se hodnocením zdravotních a ekologických rizik, je členem Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost a konzultantem hnutí Greenpeace. (Respekt)

http://www.ekolist.cz
EkoList, 14. 7. 2004