povodně, základní údaje, rozvrat globálního klimatu, výstavby v záplavových oblastech, vodohospodáři, evakuace, Spolana, díry v povodňové legislativě ČR, ŽP

Mám za to, že i když mnoho důležitých údajů o obrovské povodni, která postihla Čechy v srpnu 2002 (dál povodni 2002) nebylo ani po více než pěti měsících od povodně zveřejněno, je nutné se pokusit povodeň alespoň přibližně vyhodnotit i s rizikem chyb a dohadů.
Několik základních údajů
Podle předběžného odhadu ČHMÚ (internet, 3. verze předběžné zprávy z 20. 12. 2002, Meteorologické zprávy 6/2002 – dál podle ČHMÚ, všechna uváděná čísla o srážkách, průtocích a kulminacích jsou jen přibližná) ve dnech 6. – 15. 8. spadlo na povodí Labe 6,948 mld. m3 vody, na povodí Dyje 0,825 mld. m3 vody, na povodí Moravy bez Dyje 0,676 mld. m3 vody a na povodí Odry 0,405 mld. m3 vody. Na povodí Vltavy spadlo 4,978 mld. m3 vody. Tyto srážky byly pro povodeň v srpnu 2002 rozhodující. Ze srážkových denních rekordů lze uvést Cínovec (okres Tp) 12. 8. – 312 mm, Knajpa (Jablonce n. N. ) – 13. 8. 278 mm, Slavkov (ČK) 11. 8. – 157,4 mm, Pohorská Ves (ČK) 7. 8. – 108,5 mm, Staré Hutě (ČB) 6. 8. – 101,4 mm, Lodhéřov (JH), resp. Nýdek (FM) – 88. mm, resp. 14. 8. 98 mm.
Podle ČHMÚ šlo v srpnu 2002 o tisíciletou povodeň L1000 na horní Vltavě, horní Lužnici a vodňanské Blanici, o L500- L1000 na Skalici a Berounce v Berouně, o L 500 na Malši (v obou vlnách), dolní Lužnici, Lomnici a Vltavě v Praze, o L200- 500 předběžně na Labi v Ústí nad Labem, o L200 na Černé a Otavě, o L100- 200 na Dyji až k Trávnímu Dvoru včetně, o L50 na Litavce v Berouně a na Želetavce a o L20- 50 na Volyňce, Bílině a Smědé. Na Labi v Mělníku a v celém povodí Berounky zatím mimo 2 uváděné kulminace v Berouně nebyl jiný průtok vyhodnocen. Ostatní rozvodnění byla pro celkovou bilanci povodně významná jen místně.
Měření průtoků rozvodněných řek je při tak velké povodni mimořádně obtížné. 8 vodočtů povodeň zcela zničila, mnoho dalších poškodila, k většině vodočtů nebyl za vrcholné fáze povodně přístup.
Na řadě řek byly překonány všechny dosud známé povodňové rekordy, stejně jako za povodně 1997 na Moravě a za řady velkých povodní v jiných zemích v posledních letech.
Povodeň šla ve dvou, na českokrumlovsku i ve třech vlnách. První vlnu povodně vyvolaly intenzívní srážky v jižních Čechách 6. – 7. 8. Jejich těžiště bylo v Novohradských horách. Kulminovala vesměs 8. 8. a její vody zadržela Orlická přehrada. Po třech dnech klidu další intenzívní srážky 11. – 12. 8. , postupující od západu na východ, vyvolaly ve vodou nasycených povodích Vltavy (mimo Sázavu) a Berounky velmi rychlý vzestup hladin řek ČR, který v mnoha profilech řek překonal všechny zaznamenané povodňové rekordy. Spojení kulminující Vltavy a Berounky mělo pro Prahu a obce po proudu katastrofální následky. Třetí vlnu povodně v regionu českokrumlovska vyvolaly intenzívní deště 31. 8. 02.
Při povodni 1997 zahynulo v ČR 50 lidí (většinou pro selhání záchranného systému) a vládní odhad škod zněl 62,6 mld. Kč. Při povodni 2002 zahynulo v ČR 17 lidí (většinou šlo o hrubě neukázněné jedince) a vládní odhad škod k 30. 9. 02 činil 80 mld. Kč. Později se objevil odhad asi 70 mld. Kč. Konečný odhad se může ještě lišit.
Jestliže za povodně 1997 s výjimkou dobrovolných hasičů tragicky selhaly všechny složky protipovodňové ochrany (čest a sláva menšímu počtu starostů, kteří s povodní srdnatě bojovali a generálu Voznicovi, který měl odvahu se ujmout řízení záchranných prací nikým nezmocněn na vlastní riziko), při povodni 2002 záchranný systém fungoval podstatně lépe, byť zdaleka ne bezchybně. Zákony o krizovém řízení z r. 1999 se projevily pozitivně. Selhalo ale Povodí Vltavy a pražský krizový štáb. Co je smutné, mnohé chyby se opakují a stojí nás nemalé peníze i penězi nevyčíslitelné hodnoty.
Rozvrat globálního klimatu
Rozvrat globálního klimatu včele s postupujícím sílícím skleníkovým efektem, vyvolaný rostoucími koncentracemi kysličníku uhličitého a dalších skleníkových plynů v ovzduší, je jednoznačný. Eskalace ohromných povodní zejména v Evropě a v Asii, ohromných tajfunů zejména v tropech a v subtropech a ohromných such zejména v Severní Americe a v Austrálii v posledních 10- 20 letech razantně snižuje odmítání teorie klimatických změn. Zůstávají jen skalní stoupenci bezbřehého ekonomického liberalismu, kteří o klimatu a skleníkovém efektu nechtějí nic vědět. Velké povodně a jiné přírodní katastrofy ale na jejich zaříkání nedávají a pustoší dál a stále intenzivněji další a další regiony světa. K tomu přistupuje stále rychlejší tání ledovců, které časem povede k zatápění hustě obydlených nízko ležících pobřežních oblastí stoupající hladinou moře. Zůstaňme ale u povodní.
Rostoucí klimatická změna znamená vyšší pravděpodobnost výskytu velkých přírodně ekologických katastrof (ne zemětřesení a výbuchů sopek), ne však jejich konkrétní určení v místě a v čase. Můžeme čekat, že velké povodně se budou vyskytovat i v Evropě mnohem častěji, ale v kterém měsíci a v které zemi udeří, je věc náhodná.
ČHMÚ i po povodni 2002 považuje klimatickou změnu vyvolanou lidmi za nepodloženou.
Výstavba v záplavových územích
I velké povodně by nebyly zdaleka tak hrozné, kdyby lidé intenzivně nestavěli v záplavových územích. Nejde o nic nového, už staročeský kronikář Kosmas se zmiňuje o obrovské povodni, která ve 12. století pobrala veliké množství domů i řadu kostelů. Nový je jen obrovský rozsah zástavby v záplavových územích. Začal ve 40. letech 19. století. Začínající průmyslový rozvoj potřeboval pohon, který často dodávaly síly vodních toků. Pozemky u řek byly rovné a levněji zastavitelné než pozemky ve stráních nad řekami. Pokud nepřišly povodně.
Společnost v reakci na zpustošení západních Čech velikou povodní počátkem 80. let 19. století přijala koncepci protipovodňové ochrany, založenou na výstavbě protipovodňových hrází a přehrad. Byla falešná, neboť jejím cílem nebylo bránit povodním, ale bránit následkům povodní na majetek umístěný neodpovědně v záplavových územích. Byla technická, neboť stavěla vesměs na technických opatřeních, která jsou účinná jen proti menším povodním. Při velkých povodních se ale často ukazují jako kontraproduktivní. Protipovodňová hráz je dobrá, pokud se za povodně neprotrhne nebo nepřeteče. K obojímu za velkých povodní ale dochází. Přetékající voda dále destruuje sypané hráze. Po překonání protipovodňové hráze povodeň nemilosrdně pustoší za ní umístěný majetek.
Také protipovodňová přehrada se nesmí protrhnout, jak se stalo v r. 1916 na Bílé Desné v Jizerských horách. Sypaná hráz nesmí ani přetéci, protože pak by mohlo snadno dojít k její destrukci. Železobetonová přehrada přetečení vesměs snese bez újmy, pokud je o ní řádně pečováno. Přehrady jsou ale vesměs budovány jako víceúčelové – pro výrobu elektrické energie, pro plavbu, pro rekreaci, pro zásobování vodou, pro udržování minimálního průtoku v řekách a proti povodním. Protipovodňová funkce přehrady je vždy v rozporu s prvními třemi a mimo období sucha, které vede ke snižování zásoby vody v přehradách, i se zbylými funkcemi přehrad. I když cílem výstavby snad každé přehrady bylo chránit záplavové území po proudu před povodněmi, zůstávala reálná protipovodňová funkce přehrad účinná jen u menších povodní. Velké povodně zpravidla neovlivnila, někdy i zhoršila.
Píši o přehradě ČR v běžném provozu, ne o téměř prázdné dokončované přehradě Slapy v červenci 1954, jež zrodila mýtus o ochraně Prahy před stoletou povodní Vltavskou kaskádou, Slezské Hartě 1997 či o Víru na Svratce, který měl na začátku povodně 1997 o 10 m nižší hladinu z důvodu opožděného připojování vírského vodovodu, takže mohl podstatně omezit povodeň na Svratce. Nepíšu též o povodni z jarního tání sněhu, kterou umíme včas předpovědět, takže přehrady mají čas se na ně připravit odpuštěním potřebného množství vody.
Také povodňově relativně klidné 20. století až do r. 1997 stimulovalo podceňování povodní v ČR, intenzívní zástavbu záplavových území a tvrdé umlčování nesouhlasů vodohospodářů. Pod pojmem vodohospodář nejsou myšleni pracovníci podniků Vodovody a kanalizace, ale podniků Povodí a vodoprávních orgánů. Např. v Otrokovicích přišel ve 20. letech vodohospodář o místo, když mocnému Baťovi odmítl dát souhlas k výstavbě čtvrti Bahňák v záplavovém území Moravy, v 70. letech byli šikanováni vodohospodáři v Opavě, když odmítali odsouhlasit výstavbu čtvrti Kateřinek v záplavovém území Opavy (povodeň 1997 jim dala v obou případech za pravdu) atd.
Tristní je, že po povodni 1997 na mnoha místech byly obnovovány zničené domy v místech, kde ty staré povodeň zničila i s vědomím, že se povodeň může zopakovat. Výstavba v záplavových územích pokračovala i po jejím zákazu novým vodním zákonem č. 254/2001 Sb. k 1. 1. 2002. 5. 7. 2002 si k 5. výročí vypuknutí povodně století na Moravě řada starostů v denním tisku pochvalovala, že se jejich občané již přestali povodně bát a opět pilně staví v záplavových územích. Po 5 týdnech další obrovská povodeň opět tuto neodpovědnou praxi krutě trestala.
Základní podmínkou radikálního omezení ohromných škod způsobovaných velkými povodněmi je nestavět a postupně vymísťovat nákladné aktivity ze záplavových území. Za základ nelze brát někdejší stoletou vodu, ale nejvýše dosaženou vodu (nejčastěji hranici záplav povodní 1997 a 2002), či lépe je předpokládat možnost ještě větší povodně.
Dílčí novela zákona o územním plánování a stavebním řádu zakotvila zákaz výstavby v záplavových územích i v tomto zákonu a pozastavila platnost územních plánů až do zohlednění záplavových území v nich. První poznatky nevládních ekologů říkají, že část investorů je pevně rozhodnuta i tento zákaz ignorovat.
Selhání vodohospodářů za povodně 1997
Když v prosinci 1993 a v lednu a v únoru 1995 obrovské povodně pustošily západní Evropu, domnívali se vodohospodáři podniků Povodí ČR (dál vodohospodáři), že podobná povodeň ČR nehrozí. Povodeň v červenci 1997 je tak zastihla zcela nepřipravené. Zjevně selhali, přičemž zvlášť velké bylo selhání vodohospodářů z Povodí Moravy. Základem selhání podniků Povodí bylo, že s tak velkou povodní vůbec nepočítali. Nepřímo to přiznali ve Vodním hospodářství č. 8/1998 tvrzením, že „systém (jejich – J. Z. ) protipovodňové ochrany za povodně 1997 neselhal, pouze s tak velkou povodní nepočítal, resp. na tak velkou povodeň nebyl stavěn“. Pokud ale s velkou povodní nepočítáme, je těžké se jí pak účinně bránit.
Podniky Povodí spoléhaly na úpravy vodních toků, protipovodňové hráze a přehrady. Úpravy vodních toků ale podstatně redukují retenční schopnost říčních niv a urychlují odtok vody. Obojí zvyšuje výšku povodňové vlny, působí propovodňově. Manipulační řády přehrad s velkými nepředpověděnými povodněmi nepočítají, takže nejsou s to je mírnit a mohou i zhoršit jejich průběh. Protipovodňové hráze jsou v různém stavu a někde nejsou. Mohou přetéci nebo se protrhnout. Koryta řek už asi 30 let nebagrují, takže se zanáší, snižuje se jejich průtočnost a zvyšuje vyplavování okolních území velkými povodněmi. Jezy jsou nejčastěji pevné. S jejich likvidací se nepočítá, ani když zvýšením hladiny citelně zvýší vytopení obce či města. Stává se ale, že nejsou vytaženy ani jezy stavidlové.
Území bývalého Severomoravského kraje nebylo před povodní 1997 ani varováno, mezi prvními objekty zaplavenými povodní v Olomouci byl objekt ústřední povodňové komise, která řídila boj s povodní, některé velké podniky na Ostravsku ujišťovali ještě 30 minut před zaplavením, že jim velká voda nehrozí. Dolnomoravský úval sice varován včas byl, ale v záchranném systému kromě dobrovolných hasičů fungovalo málo co dobře a mnoho lidí i podniků se odmítlo i evakuovat. Protržené děravé hráze v Hradci Králové a u Tlumačova (+ nevarování Otrokovických před postupující povodní), neodstřelené jezy Olomouc a Běleč u Otrokovic, neotevřená vrata Baťova kanálu s následným zbytečným vytopením jedné čtvrti Uherského Hradiště, chybějící protipovodňová hráz v Přerově, odtud voda zaplavila Troubky (9 mrtvých), Bochoř ad. i nečinnost podniku Povodí Moravy kontrastovala s obětavým bojem slovenských vodohospodářů s povodní na Váhu a Moravě. Uplatnili velký retenční prostor na Oravské přehradě a Liptovské Maře k zachycení 135 mil. m3 vody a tím i ke zmenšení a zbrždění povodně, takže se povodňové vlny z horního a středního Pováží nespojily a střední a dolní Pováží nebylo zatopeno. Ubránili i trhající se hráz nad Piešťany jejím zpevněním. V ČR se odpovědnost za nekompetentnost při povodni nevyvodila žádná, přežili i největší hříšníci – olomoucký primátor Kosatík, jež před povodní odjel do Řecka (dnes zástupce hejtmana Olomouckého kraje) a arogantní šéf Povodí Moravy Novotný (dnes v penzi). O kvalitě modelů povodně používaných Povodím Moravy svědčí, že povodeň 1997 k Hodonínu dorazila o 2 dny později než měla podle modelů dotéci.
Rozbor účinnosti přehrad podle dat podniků Povodí říká, že kromě náhodně volné Slezské Harty a Víru povodeň trochu zmírnila jen malá přehrada Hartmanice pod Beskydy, dále Dvůr Království na Labi a Rozkoš na Úpě v okrajových oblastech povodně (Vodní hospodářství č. 8/98). Nevelká snížení povodně vykazovaná u ostatních přehrad jsou zřejmě v rozsahu někdejší retenční schopnosti území, která byla zničena zatopením přehradními jezery. Naproti tomu niva Odry zadržela 90 mil. m3 vody (asi dvojnásobek prázdné Slezské Harty), lužní les na soutoku Moravy a Dyje 55-60 mil. m3 vody. Nebylo vyčísleno, kolik vody zadržely lužní lesy v Litovelském Pomoraví, další nivy a rozsáhlé rozlivy v moravských úvalech. Rozhodně to bylo mnohonásobně víc než kolik by zadržely vypuštěné přehrady. Přesto jako základní poučení z povodně 1997 vodohospodáři učinili tezi o nedostatku přehrad a potřebě jejich další výstavby, zvláště v povodí Moravy. „Jen lužní lesy a nivy vodu nezadrží!“ odmítali tehdy kritiku ze strany ekologů.
Selhání vodohospodářů z Povodí Vltavy za povodně 2002
Povodeň 2002 postihla především povodí Vltavy. Samotná Vltava patří přehradami k nejlépe vybaveným v Evropě. Mohla povodeň na Vltavě podstatně zmírnit. Vltavská kaskáda ale nejen že nezadržela povodeň 2002 na Vltavě, ale podle všeho ještě zhoršila její průběh na Vltavě a navazujícím Labi.
K pokračujícímu sporu mezi ČHMÚ a vedením Povodí Vltavy o reálnosti předpovědi srážek a jejich transformace na odtok se přikláním na stranu ČHMÚ, že přesnost jeho předpověď byla vyhovující. Samozřejmě, nebylo reálné od něj čekat přesnost na 100%. Klíčová výstraha ČHMÚ z 11. 8. v 11. 30 měla aktivizovat pro očekávání druhé vlny srážek velkého rozsahu, ale ignorovala ji jak vládní místa, tak Povodí Vltavy. Předpověď více než L100 povodně ČHMÚ z 12. 8. rána (podobnou předpověď učinilo i Rakousko a Německo) ignorovalo Povodí Vltavy a pražský krizový štáb, který jediný z krajských krizových štábů se obešel bez pracovníka ČHMÚ, předpovědi ČHMÚ zřejmě ani nečetl a slepě věřil předpovědi Povodí Vltavy o L20 povodni, což vedlo k tragickým chybám při druhé vlně povodně v Praze, zejména ke ztrátě celého 12. 8. na evakuaci ohrožených čtvrtí Prahy. Údajně zakázal i zavřít pražské metro, což přinejmenším usnadnilo jeho hladké zatopení kulminující povodní.
Vltavská kaskáda nevyužila mnohé možnosti ke snížení povodňové vlny, neboť Povodí Vltavy nebylo s to určit bezprecedentní rozsah povodně a v boji s povodní se striktně drželo svých špatných manipulačních řádů, tj. :
a) manipulační řád přehrad v ČR s velkými včas nepředpověděnými povodněmi nepočítá, retenční prostor přehrad má Povodí Vltavy s výjimkou Orlíku malý, takže povodeň na svém začátku zastihuje přehrady nejčastěji téměř plné, byť vlivem náhodných okolností tomu může být i jinak. Také v srpnu 2002 byly přehrady Vltavské kaskády kromě Orlíku prakticky plné,
b) pro Prahu se jako kritický uvažoval průtok 1500 metrů m3/s, ač Praha beze škod snesla průtok 2000 m3/s a s menšími škodami i průtok 2500- 3000 m3/s. Dle některých bez velkých škod snesla i průtok 3700 m3/s, hranici L100 povodně, na níž byla po povodni v r. 1890 stavěna,
c) v prvních dvou dnech intenzivních dešťů 6. – 7. 8. do nástupu povodňové vlny neodpouštěly přehrady vodu, aby si zvětšily retenční prostor k zadržování povodně,
d) ani po předpovědích dalších vydatných dešťů po první vlně povodně kromě Orlíku neodpouštěly vodu navíc k zvětšení retenčního prostoru. Na základě zcestných požadavků pražského krizového štábu Povodí Vltavy snížilo vypouštění vody z Orlíku po první vlně povodně, ač vypouštění vody mělo zvýšit,
e) chybný odhad velikosti povodně. Vedení Povodí Vltavy se po celý 12. 8. domnívalo, že jde jen o L20 povodeň, jejíž zadržení nevyžadovalo mimořádná opatření, ač jiné modely signalizovaly povodeň větší než L100, 13. 8. se domnívalo, že jde o povodeň L100, ač šlo o povodeň asi L500,
f) včasné nevypuštění přehrady Vrané a nevypuštění přehrady Štěchovice. Vrané bylo vypuštěno až 12. 8. v době, kdy už povodeň letěla nahoru. Ve vrcholné fázi povodně nebylo zpět napuštěno. Obě přehrady mohly zadržet asi 21,5 mil. m3 vody,
g) nevyužití možnosti některých přehrad zadržovat povodňovou vodu. Dle dat Povodí Vltavy přehradě Hracholusky na Mži chyběl ke kritické hladině 1,2 m vody, přítok a odtok přehrad Slapy na Vltavě a Římov na Malši byl při obou vlnách povodně prakticky stejný, což se týkalo i nejmenovaných malých přehrad, hladina na Slapech mohla být zvýšena nejméně o 1 m ad. ,
h) předčasné odpouštění velkého množství vody z přehrady Orlík po kulminaci přítoku povodně 13. 8. v 11. 00, dle Povodí Vltavy na 4400 m3/s, dle ČHMÚ na asi 2900 m3/s. Ve 22. 00 Povodí Vltavy místo aby snížilo odpouštění vody z Orlíku odpouštění zvýšilo o 150- 200 m3/s. Tím zvětšilo povodňovou vlnu na Vltavě a umožnilo jí se spojit s kulminující povodňovou vlnou z Berounky a vyplenit Prahu a vše po proudu až do Drážďan včetně, ač bylo možné udržet povodeň v Praze na úrovni L100 povodně. Bylo samozřejmě hrubou chybou pražského krizového štábu, že ignorovalo předpovědi ČHMÚ, zakazovalo v Praze evakuaci po celý 12. srpen a zřejmě i zavřít včas metro, které se pak stalo snadnou kořistí povodně,
i) povodňové škody zvětšilo i preferování ochrany majetku Povodí Vltavy před ochranou majetku jiných – neotevření plavebních komor (jeho šéf P. Rudler sdělil, že je tak chránily před poškozením povodní, dle některých při rozdílných hladinách nejdou otevřít), neodstřelení Helmovského v Praze a dalších vysokých jezů ve městech.
Za takovou protipovodňovou ochranu se ve slušné společnosti pokládají funkce. To vedení Povodí Vltavy neučinilo a ani k 6. 2. 2003 nebylo ministrem zemědělství odvoláno. Zato se dožaduje privatizace vodních elektráren a. s. ČEZ na Vltavě s tím, že by pak protipovodňovou ochranu na Vltavě zvládlo lépe. Považuji to za nebetyčnou drzost.
Jak se mohlo Povodí Vltavy tak zásadně splést v odhadu velikosti povodně, je otázka. Psal jsem již v r. 1998 o vážných chybách používaných modelů povodní, byť mě nepustili do odborného vodohospodářského tisku. Používané modely povodně uvažují retenční prostor přehrady, ale neuvažují někdejší retenční schopnost zátopového území, kterou přehradní jezero zničí zalitím. Nízké přehrady s plošně velkým jezerem obvykle zničí velkou retenční schopnost zátopového území, vysoké přehrady s plošně malým jezerem obvykle zničí malou retenční schopnost zátopového území. Výjimkou je přehrada Rozkoš, kterou napájí kanál z Úpy, a přehrady, odkud je voda vedena na elektrárnu mimo přehradu (většina přehrad na Váhu a Gabčíkovo na Slovensku). Modely nepočítají, že povodeň nejrychleji postupuje po rovné hladině přehradního jezera a nejpomaleji po neupraveném meandrujícím vodním toku (uvažují opak). Modely podceňují, že voda při povodni je mnohem více směsí s bahnem než při dílčích modelových pokusech. Výsledkem je, že menší retenční prostor přehrady velkou povodeň reálně nezmírní, někdy i zvětší. Obvykle se ale tito činitelé plus mínus kompenzují. Protipovodňová funkce běžně provozované přehrady v ČR tak bývá při velkých povodních obvykle plus mínus nula. Nevím, jak se (ne) zvažuje fakt (ne) nasycenosti povodí srážkami. Nevím též, jak hodně se zohledňuje, že velká povodňová vlna postupuje pomaleji než malá vlivem rozsáhlých rozlivů, což bylo jednou z příčin selhání předpovědi postupu povodňové vlny po Moravě v červenci 1997.
Postup velké povodně byl dosud vesměs vypočten jen teoreticky bez možnosti praktického prověření. Na Vltavě se vyšlo ze zkušeností z minulých povodní, zejména z 5. 9. 1890, kdy bylo povodí Vltavy značně odlišné – nebyly upraveny četné vodní toky a tím zásadně snížena retenční schopnost niv, nebyly přehrady, zástavba záplavových území byla mnohem menší, nejen v Praze, Staré Město pražské nemělo značně vysoké nábřeží ad.
Vážným problémem je i přesnost dat, kterými se povodňové modely naplňují. V r. 1997 i v r. 2002 srážkové radary nezachytily asi 30% srážek na odvrácených stranách hor, některé měřící stanice povodeň zničila, za velkých povodní mizí vodočty pod hladinou rozvodněných řek, voda je zničí s břehy či mosty, na kterých jsou umístěny, či k nim jen není přístup.
Ač se snad všechny přehrady nejen v ČR stavěly mimo jiné k mírnění povodní, v praxi mírnily jen malé a střední povodně, resp. funkce mírnit velké povodně se reálně ocitla na posledním místě. V ČR potlačení této funkce přehrad prohloubilo hrubé podceňování rizik všeho druhu po r. 1989 v rámci účtování se socialismem (údajně nám již žádné nebezpečí nemělo hrozit) a faktická nekontrolovatelnost podniků Povodí po jejich nezákonné transformaci na státní akciové společnosti za ministra životního prostředí F. Bendy. Přehodnocení manipulačních řádů přehrad ve prospěch protipovodňové funkce přehrad po povodni 1997 žádali ekologové i mnozí jiní, leč nebyli vyslyšeni.
Je jisté, že energetici mají zájem na co nejvyšší výrobě elektrické energie, rejdaři na plavbě, rekreace na rekreaci atp. Je jisté též, že za manipulace na přehradách včetně manipulací k mírnění povodní zodpovídá územně příslušný podnik Povodí. Je na něm, aby požadavky nerespektující potřeby účinné protipovodňové ochrany striktně odmítal, což ale nečiní.
Když 6. 8. 2002 začaly v jižních Čechách intenzivní deště, byly hlavní přehrady Lipno na Vltavě, Římov na Malši a Husinec na Blanici prakticky plné. Až do nástupu první vlny povodně 8. 8. 2002 Povodí Vltavy z nich žádnou vodu navíc neodpustilo, takže nebylo s to výrazněji zmírnit vytopení Českého Krumlova, Českých Budějovic a řady dalších obcí a měst (nezáleželo ale jen na těchto přehradách). Pokud Povodí Vltavy dodrželo manipulační řád, je zjevně špatný, protože 2 dny (může jít i o delší čas), které jsou od začátku intenzivních srážek do nástupu povodňové vlny, nevyužívá k odpouštění vody z přehrad a uvolnění retenčního prostoru pro následné mírnění povodně. Stejné chyby se dopustilo Povodí Odry na začátku povodně v červenci 1997.
10. a 11. srpna při předpovědi dalších povodňových srážek Povodí Vltavy odpouštělo vodu z přehrady Orlík tak, aby Prahou teklo asi 1350 m3/s. Po část té doby byl ve Vltavě v Praze průtok ještě nižší. Údajně si to žádal pražský krizový štáb. Za kritický pro vyplavení centra Prahy byl považován průtok 1500 m3/s. , přestože Praha beze škod snese průtok 2000 m3/s. Kdyby Povodí Vltavy odpouštělo 1900 m3 vody/s. , získalo by volný retenční prostor 153- 154 miliónů m3 vody. Povodí Vltavy ale za rozhodující nepovažovalo snížení výšky povodňové vlny, což by mělo být jeho základním cílem, ale dát Praze čas 24 hodin na evakuaci. Tím si citelně omezilo manévrovací prostor pro zvládání druhé vlny nastupující povodně. Prostor uvolněný 10. a 11. srpna tak zaplnilo vodou již před kulminací druhé povodňové vlny a proti ní zůstalo s dosti plnou vltavskou kaskádou.
Přítok povodňové vody na Orlík kulminoval 13. 8. v 11. 00. Dle Povodí Vltavy na základě kolísání hladiny na výši 4400 m3/s, viz internet Povodí Vltavy, aktualizace 19. 9. 2002 (zpráva z prosince 2002 je identická se zprávou ze září), dle dat ČHMÚ přítok na Orlík kulminoval na 2900 m3/s. přítoku – Vltavy pod soutokem s Malší 1108 m3/s. 13. 8. v 14. 00, Otavy v Písku 900 m3/s. 13. 8. v 11. 00, Lužnice v Bechyni měla 400 m3/s. (kulminovala s 620 m3/s. až 16. 8. ), Skalice ve Varvažově 175 m3/s. 13. 8. v 10. 00 a Lomnice v Dolním Ostrovci 162 m3/s. ve stejnou dobu. Tyto řeky při normálním průtoku zajišťují asi 94% běžného přítoku na Orlík. Jde tudíž o méně než 2745 m3/s. , po započtení chybějících 6% o 2909,7 m3/s. Vzhledem k posunům v kulminaci přítoků na Orlík šlo o méně než 2900 m3/s. Zajímavý je i velmi strmý nárůst přítoku (typický spíš pro povodeň z velké průtrže mračen než z intenzivních srážek), blesková kulminace a zejména následný velmi rychlý pokles přítoku. V ČR bývá zejména pokles povodňové vlny podstatně pomalejší. Reálnější se mi jeví úvaha, že kritického 13. 8. bylo vodní dílo Orlík (ostatní vltavské přehrady již podstatně dřív) v zásadě neovladatelné a až 2900 m3/s. velká povodňová vlna jím jen protékala. Zbytek do rekordních 5150 m3/s. v Praze Malé Chuchli dodala souběžně též rekordně kulminující Berounka (2200 m3/s. v Berouně 13. 8. v 23. 30), z menší části i Sázava (v Nespekách kulminovala až 15. 8. s 377 m3/s. ) a drobné přítoky.
Na předčasné odpouštění povodňové vody z Orlíku jako první upozornil J. Kukačka, viz statě Povodeň aneb stát jako škodná, Svobodné noviny 15. 10. a Halo n. 2. 12. 02. Kukačka z dat Povodí Vltavy shledal, že kolem půlnoci přítok na Orlík klesl pod úroveň odtoku. Povodí Vltavy ale nejenže nesnížilo odtok, ale v souladu s manipulačním řádem pro L100 povodeň (povodeň ale byla L500) 2 hodiny předtím odtok dále zvýšilo o 150- 200 m3/s. Vysoký odtok z Orlíku se spojil s kulminující rozvodněnou Berounkou a vytvořil velmi ničivou povodňovou špičku Praze a podstatně prodloužil řádění povodně s ohromnými škodami po proudu. Ještě při průtoku 4500 m3/s. 13. 8. v 17. 00 nezpůsobil v Praze velké škody. Z toho odvozuje, že objem ničivé složky byl jen 82,7 mil. m3 (celkem Prahou proteklo mezi 12. 8. 10. 00 hodin do 16. 8. 2002 17. 00 hodin 1423,6 mil. m3) a objem vody nad stoletou vodou (3700 m3/s. ) činil 227 mil. m3. Vltavská kaskáda má nad maximálním objemem zásobního prostoru 130 mil. m3 retenčního (zádržného) prostoru pro případ povodní ještě dalších 130 mil. m3 prostoru, který se může naplnit nad maximální předepsanou (normalizovanou) výšku hladiny retenčního prostoru. 260 mil. m3 zádržného prostoru Vltavské kaskády tudíž více než 3x překračuje ničivou špičku povodňové vlny, který způsobil pražskou katastrofu, nemluvě o možnosti předpouštění vody z přehrad na základě předpovědí povodňových srážek. Z grafu fiktivního průtoku povodňové vlny Prahou bez Vltavské kaskády pak vyplývá, že nejenže Vltavská kaskáda nezadržela žádnou povodňovou vodu, ale ještě tam 2,7 mil. m3 vody přidala.
Ve výpočtu Kukačky jsem neshledal chyby. Neměl tehdy ale k disposici průtoky na přítocích do Orlíku ČHMÚ. Naznačují zejména neserióznost Povodí Vltavy, byť nelze vyloučit, že tomu na Orlíku bylo ještě poněkud jinak. Protože ČHMÚ kulminaci povodně v Praze snížil z 5300 m3/s na 5150 m3/s, byla nejničivější složka povodně ještě menší než uváděl Kukačka.
Radikálnější odpouštění vody bylo možné, neboť Orlík může vypouštět přes turbíny 600 m3/s. , spodními výpustmi 370 m3/s. a dvěma rourami o průměru 4 m asi 840 m3/s. , tj. až 1810 m3/s. I při pravděpodobné ne plné funkčnosti rour mohly vypouštět velká množství vody.
Přehrady Slapy, Kamýk a Hněvkovice mohou vypouštět vodu spodem podstatně méně než Orlík. To ale nebrání, aby Orlík vypouštěl maximum vody a přehrady pod ním ji nepouštěly dál po proudu horními propustmi. Odpouštění na průtok v Praze 1900 m3/s. i mírně vyšší před hlavní povodňovou vlnou po celou tu dobu zajistit šlo. Dále šlo povytáhnout jezová pole přehrady Vrané a jezero vypustit. Ne ale v době, kdy povodňová vlna letěla strmě nahoru, jak se stalo. Přes elektrárnu a plavební komoru šlo vypustit jezero Štěchovické přehrady. Po jejich vypuštění bylo nutno výpusti seřídit tak, aby se opět naplnily za kulminace povodně. Slapy při kulminace povodně nebyly naplněny maximálně, což je zřejmé i z grafu Povodí Vltavy.
Když 8. 8. vrcholila první vlna povodně v jižních Čechách, nebyl další boj s povodní přes hrubá předchozí zanedbání Povodím Vltavy ještě prohrán. Radikální protipovodňová opatření byla možná, kdyby Povodí Vltavy včas určilo velikost povodně a chtělo je uskutečnit. Odmítnout dementní požadavky pražského krizového štábu ale vyžadovalo odvahu. Určitý na začátku povodně náhodně volný retenční prostor přehrady Orlík šlo podstatně zvětšit a podstatně zmírnit vytopení regionů po proudu. Reálné bylo i včasné vypuštění přehrad Štěchovice a Vrané o objemu 21,5 mil. m3 vody tak, aby se znovu napouštěly při kulminaci povodně (fungovaly by jako suché poldry). Reálné bylo i lepší využití přehrad Římov, Slapy a Hracholusky k zadržení povodňové vody. Zejména nebylo nutné zadrženou povodňovou vodu z Orlíku ve velkém vypouštět 11 hodin po kulminaci přítoku povodně na Orlíku.
Situaci by nepomohlo, ale naopak dál zhoršilo odpouštění vody na přehradách Lipno, Římov, Husinec a vypuštění přehrady Kořenska povytažením jezových polí.
Z hlediska vzniklých škod mělo zhoubné následky i ponechání uzavřených plavebních komor ve městech a neodstřelení Helmovského jezu i dalších vyšších jezů ve městech, které nelze vytáhnout ani sklopit. Zvýšily výšku povodňové vlny v příslušných částech měst a tím i jejich vytopení. Stalo se to málem osudné i pro Staré Město pražské, které při kulminaci povodně i s mobilní protipovodňovou stěnou bylo na hranici vytopení. Pokud se ale s odstřelem jezu (a s řadou jiných radikálních protipovodňových opatření) nepočítá dopředu, mohou nastat problémy s jeho realizací.
Jistě, povodeň byla obrovská, pro Povodí Vltavy nečekaná a po bitvě je každý generálem. Nepřipravený ale obvykle realizuje podstatně větší ztráty než připravený.
Tristní je, že jako první poučení z povodně 2002 jedni vodohospodáři v reakci na kritiku výše uvedených pochybení Povodí Vltavy píší, že jen Vltavská kaskáda povodeň nezadrží, jiní volají po další výstavbě přehrad. Obojí bagatelizují suché poldry, které byly plně funkční v Praze na Rokytce u Kyjí a na Botiči, byť kapacitu mají též omezenou.
Nepřekvapuje že otrlí pražští radní z povodně vyvozují nutnost urychlit výstavbu vnějšího okruhu Prahy na severozápadě středem šestitisícové městské části Suchdol a navrhli prosadit suchdolskou trasu za veřejně prospěšnou stavbu po vzoru protiústavního zákona o dálničním obchvatu Plzně.
Nepřekvapuje, že otrlá rejdařská lobby s odkazem na ochranu proti povodním se pokouší znovu prosadit dopravně nepotřebné, velmi nákladné a ekologicky zjevně neúnosné investice do výstavby vodních děl Přelouč, Malé Březno a Prostřední Žleb na Labi za asi 15 mld. Kč i kanálu Dunaj-Odra-Labe za asi 400 mld. Kč, přestože by dál zvětšily ohrožení přilehlých území velkými povodněmi.
Zatímco Vltavská kaskáda zhoršila průběh povodně na Vltavě a dolním Labi, povodeň zmírnilo protrhnutí hrází do pískovny u Majdaleny a na rozvodí Staré a Nové Lužnice. První odvedlo část povodňových vod Lužnice do pískovny, druhé do Staré řeky a jí do rybníka Rožmberk, který zadržel asi 50 (dle I. Přikryla 150) mil. m3 vody. Bylo tam ale veliké drama, zda hráz Rožmberka vydrží. Mnoho povodňové vody zadržely četné rybníky jižních Čech, o nivách nemluvě. Lužnice kulminovala až 16. 8. a na podstatně nižších hodnotách, než kdyby se ony 2 hráze neprotrhly. Jinak by byla povodeň ještě horší.
K rozsáhlému zadržení povodňových vod došlo v důsledku velkých rozlivů na Mělnicku a Litoměřicku, ve vrcholné fázi povodně šlo o celý přítok Labe nad Mělníkem a Ohře. Snížily výšku povodňové vlny v Ústí n. L. a v Děčíně o 1 m, ale za cenu vysokých škod na osídlení a zemědělské půdě.
Mám za to, že lužní lesy, nivy, rozlivy a množství rybníků a efektivní využití technických opatření proti povodním (odstranění výše kritizovaných nedostatků) povodeň velikosti srpna 2002 může zásadně omezit.
Samozřejmě, případná obří dlouhá povodeň, jako byla před několika lety v Číně na Jang cet janu, která výškou povodňové vlny byla druhá nejvyšší ve 20. století, ale trvala celé 3 měsíce, rychle vyčerpá všechny prvky jak ekologické, tak technické protipovodňové ochrany i při sebelepším manévrování Vltavské kaskády. Proti takové povodni by mnoho nesvedla ani obří přehrada Tři soutěsky, i pokud by byla na začátku povodně zcela vypuštěná a její obsluha manévrovala optimálně.
Základní protipovodňové opatření je totiž nestavět v záplavových územích nákladnější stavby a v rámci možností je z nich postupně vymísťovat.
Proč se v Praze včas neevakuovalo?
Velice podivně probíhala evakuace v Praze. Asi 24 hodin na evakuaci velice kontroverzně Povodím Vltavy vybojovaných bylo ostudně promrháno. Na základě chybné předpovědi Povodí Vltavy po celý 12. 8. ujišťoval primátor Němec, že Prahu čeká jen L20 povodeň. Podle řady svědectví dával příkazy neevakuovat. Po šesti týdnech radní Prahy naznačili, že tak činili na nátlak ministrů obrany Tvrdíka a vnitra Grosse. I kdyby to byla pravda, nemůže je to omluvit. 13. 8. v 6:00 byla vyhlašována v Praze povodeň L50, v 10:00 L100, ve 12:00 více než L100, ve 14:00 jen L50. Dělali si z ohrožených občanů legraci nebo nevěděli ani přibližně, co se v povodí děje?
Premiér Špidla v pondělí odpoledne vyhlásil stav ohrožení povodněmi na většině území Čech. Svoláním ústředního krizového štábu, jehož součástí byla i ústřední povodňová komise, zahájil centrální řízení záchranných akcí.
V pondělí odpoledne jsem obešel nábřeží Vltavy, jejíž hladina rychle stoupala. V 18. 00 jsem navštívil krizový štáb Prahy. Žádal jsem neprodleně odstřelit 4,9 m vysoký Helmovský jez v zájmu odvrácení vyplavení Starého Města pražského. Šéf pražského vodohospodářského štábu to označil za technický nesmysl. Za socialismu se počítalo i s možností, že nám Západ vybombarduje přehrady na Vltavě. Odstřel 4,9 m vysokého, 20 let neopravovaného jezu však prý je technický nesmysl! Po té jsem zjistil, že hladinu Vltavy nezvedá jen Helmovský jez, ale i vedle něj zavřená plavební komora. Podobně byla zavřena plavební komora na Smíchově. Stejně jako v r. 1997 Povodí Moravy v r. 2002 Povodí Vltavy především chránilo majetek mu státem svěřený mimo jiné k ochraně před povodněmi a osud ohrožených jej nezajímal. Nejsem odborník na odstřelování jezů. Způsob odstřelu musí určit pyrotechnici, přihlížející odvést do uctivé vzdálenosti policie (při potápění uvolněné lodi byl 1 přihlížející zabit střepinou) a obyvatelstvo obcí po proudu je nutné na vlnu z odstřelu jezu upozornit. Nebyla by dramatická, zvláště ve srovnání s vlnou, která se na Prahu valila z přeplněných přehrad Vltavy a z rozvodněné Berounky. Hladina Vltavy by neklesla o celou výšku jezu 4,9 m. Výška vzdutí klesá až na 0 u Staroměstského jezu, Vltava a jiné řeky se celá desetiletí nebagrují, takže by se pro náplavy snížila její hladina nad jezem méně, např. jen o 50%, s ohledem na stabilitu břehů by nebyl odstřelen celý jez, ale jen 75% jezu. I kdyby hladina Vltavy v důsledku odstřelu 75% Helmovského jezu klesla jen o 0,5-1 m, což připustili i někteří vodohospodáři, znamenalo by to pro ochranu Starého Města pražského dost.
12. 8. se neevakuovalo. 13. 8. ráno ohrožená území vesměs uzavřela policie a evakuovali se jen ohrožení lidé. Povodeň krátce na to vyplenila vše v dosahu: byty, kanceláře, podniky, archívy, knihovny, unikátní sbírky nedozírné ceny, Úřad vlády, Český statistický úřad, ministerstva zemědělství, dopravy, průmyslu, financí (telefon na MPO byl zprovozněn až 16. 9. ), Archeologický ústav AV ČR, pobočku Národního technického muzea v Karlíně, dolní část ZOO, Vodohospodářský ústav v Podbabě. . .
12. 8. celé dopoledne jednalo vedení VÚV o povodni, ve 12. 00 rozhodli o evakuaci, v 16. 00 poslali pracovníky domů. 13. 8. ráno již byl VÚV uzavřen pro ohrožení povodní. Evakuovali do prvního patra, které též vyplenila povodeň. Počítali prý, že povodňová vlna bude o 1,5 – 2 m nižší. Přitom kdo jiný než Vodohospodářský ústav by měl být v obraze povodňové katastrofy? I to nepřímo říká, že 12. 8. vedení Povodí Vltavy nemělo tušení, co se v povodí děje.
Nejčernější kapitolou povodně 2002 v Praze bylo zatopení 17 stanic metra rozvodněnou Vltavou včetně traťových tunelů. Podle předpisů platných z předlistopadových dob se část metra v dosahu povodní uzavírá, teče- li Vltavou 1500 m3/s. Jezdilo tam ale ještě při průtoku 4500 m3/s. Dle četných svědectví se zavíralo na poslední chvíli. Ne všude se stačilo zavřít, neboť mnoho let neudržovaný technický stav uzávěrů byl špatný, zavíralo se na poslední chvíli, elektřinu vypnula povodeň, ruční zavírání trvá mnohem déle a pracovníkům metra hrozilo utonutí. Traťové tlakové uzávěry byly tak spuštěny zřejmě jen 4.
V monitoringu pražských povodňových událostí od 12. 8. do 16. 8. 2002 (zpracoval OPR MHMP) jsme mohli na s. 6 číst: „(13. 8. ) 14:32 – Praha: Metro stále jezdí a mělo by jezdit až do chvíle, kdy do něj začne zatékat voda. “ Odpovědnost za zatopení metra padá jednoznačně na vedení podniku Metro, vedení Dopravního podniku Prahy a pražský krizový štáb, který pokud včas zavřít metro přímo nezakázal (údajně zakázal), včasné nezavření metra toleroval.
Spor mezi vedením závodu Metro a Ministerstvy obrany a vnitra o pravomoci při krizovém řízení říká, že znalosti krizového řízení jsou i na nejvyšších místech žalostné.
Dostat pravdu o metru od odpovědných pracovníků je těžké, úporně se zapírá a mate. Halo n. krátce po povodni informovali, že:
a) stanice Holešovice nádraží byla zaplavena otevřenou stavbou pokračování trasy do Severního města. Ochrana proti zaplavení chyběla i na stanici Florenc C,
b) do stanic Vltavská, Invalidovna a Malostranská pronikla voda shora,
c) včas nebyla uzavřena stanice Staroměstská a Křižíkova. Z Křižíkovy voda protekla neuzavřeným tlakovým traťovým uzávěrem do stanice Florenc B s dvěma vlaky, po té prolomila tlakový traťový uzávěr do stanice náměstí Republiky a odtud neuzavřenými tunely protekla až ke stanici Smíchovské nádraží. (Vyčerpávání vody z metra odhalilo, že stanici Můstek A voda zatopila prolomením podlahy ze stanice Můstek B),
d) do stanice Palmovka pronikla voda špatně utěsněnými kabelovými průchodkami ze stanice Invalidovna. Odtud zatopila i stanice Českomoravská a Vysočanská.
Ke zjištěným hříchům ze 70. a 80. let patří absence protipovodňové ochrany stanic Florenc C a Holešovické nádraží, postavení dvou cihlových zdí ve spojovacím tunelu mezi trasou A a B na místo řádného tlakového traťového uzávěru a absence některých norem. K hříchům 90. let patří, že bezpečnostní systém metra nebyl od r. 1991 zkoušen, údržba a opravy metra byly zredukovány na 25% pro nedostatek peněz a ze stejných důvodů byly vypuštěny prakticky všechny bezpečnostní prvky u úseků dokončovaných tras. 1989. Instalace optických kabelů do průchodek narušila jejich těsnost.
Oficiální verze o postupném zatápění metra, převážně až po kulminaci povodně v Praze, se nezdá věrohodná. Vedení Dopravního podniku mlží a zastrašuje své pracovníky. Napadlo i ruské experty, kteří nabídli pomoc při obnově metra. Předložení tzv. vybíravé povodně, jež si v archivu metra prý vzala jen dokumenty úseků tras metra, které zatopila, mluví o zametání stop. Nikde jinde, ani na Úřadu vlády se nic podobného nestalo, všude povodeň zničila archivy a knihovny komplet a nepomohlo ani modlení některých.
Metrorojektu údajně unikla a E mail poštou se šíří kazeta o pravděpodobném postupu zatápění metra v Praze v srpnu 2002 povodní. Podle ní došlo k zatopení trasy C proniknutím vody otevřenou stavební jámou ve stanici Holešovické nádraží při průtoku 4650 m3/s (odtud voda volně protekla až ke stanici Hlavní nádraží) a tras B a A po proniknutí vody do stanice Invalidovna při průtoku 4880 m3/s. Do stanice Florenc B, kde zůstaly utopené 2 vlaky metra, protekla voda z Invalidovny volně, po prolomení traťového uzávěru před stanicí Náměstí Republiky protekla volně až ke stanici Smíchovské nádraží, kde ji měl zastavit traťový uzávěr. Po prolomení podlahy měla proniknou do stanice Můstek A a zatopit nízko položenou část trasy A. Do stanic Palmovka, Českomoravské a Vysočanská měla proniknout netěsnými průchodkami ze stanice Invalidovna. Zde traťový uzávěr vydržel. Do stanice Kolbenova voda nedosáhla, takže kvalitu traťového uzávěru před ní povodeň neprověřila.
Zpracování kazety je nekvalitní, má geografické nesmysly a vychází z kulminace povodně v Praze 5300 m3/s, ač ČHMÚ zpřesnil na 5 150 m3/s. Podstatné je tvrzení, že velká část traťových uzávěrů nebyla spuštěna (údajně jen 4 jmenované), takže většinu metra voda zaplavila bez problémů při vniknutí vody do pouhých dvou stanic. K odvrácení zaplavení metra mělo stačit srazit průtok povodně v Praze na 4 650 m3/s + nepřipustit prolomení ochrany stanice Invalidovna. S ohledem na přepočet kulminace povodně zřejmě mělo jít ještě o průtok o něco nižší.
Kazeta sice potvrzuje mnohá neobhajitelná selhání, ale obsahuje i řada údajů odlišných od jiných zdrojů informací a je možné, že její vznik a únik byl učiněn s cílem pomoci zamést stopy tam, kde to jde. Skutečností je, že rekonstrukce zatápění metra teprve začíná.
V demokratické ČR se za demokracii schová i ta nejhorší neodpovědnost. Je mně zcela nepochopitelné, že za včasné nezavření metra dosud nebyli z funkce odvoláni primátor Prahy Němec, jeho náměstek pro dopravu Hejl, ředitel Dopravního podniku Prahy Doufek, šéf závodu Metro Houdek, jeho technický náměstek Němeček a další odpovědní pracovníci. Hmotné škody na metru se odhadují na 6,9 mld. Kč. Drtivý byl i dopravní kolaps v Praze, vyvolaný zatopením centrálních úseků metra a z něj plynoucí nucené přednosti tramvají s vyloučením provozu aut v centru Prahy, dále vyřazením z provozu některých tramvajových tratí a uzavírkou některých silnic z důvodu poškození povodní. Ekology nesmí mýlit, že se tak od 14. 8. nedobrovolně a vzhledem k postupující obnově v klesající míře realizoval pro většinu obyvatel a návštěvníků Prahy po několik měsíců Den bez aut, který se zde ekologům dosud nepodařilo úspěšně zorganizovat. Naštvanost obyvatel Prahy na zatopení metra je veliká, což ale nebránilo 2/3 občanům nejít ke komunálním volbám a zbytku posílit hlavního viníka – pražskou ODS.
Nebylo ale vše za povodně v Praze černé. Byla postavena mobilní protipovodňová stěna, která zachránila většinu Starého Města pražského před zatopením. Staré Město mělo štěstí, povodeň kulminovala na hranici jeho vytopení s touto stěnou.
Kdyby ale stála protipovodňová hráz chránící Kampu, jejíž absenci ministr kultury Dostál vyčítá památkářům, většina Starého Města by byla vyplavena a nenapravitelné škody na památkách by byly mnohem větší.
Evakuace v Praze proběhla značně opožděně, ale bez ztrát na lidských životech. Řada občanů se ale odmítla evakuovat a pak se velice divili, co povodeň dokáže. Je třeba ocenit obětavost velkého počtu záchranářů, řadových pracovníků i vedoucích příslušných podniků při práci na likvidaci povodňových škod a velkou solidaritu, která se po povodni v celé zemi zvedla. Kazí ji zejména skutečnost, že se někteří občané nestyděli v evakuovaných čtvrtích krást. Vcelku dobře fungovala ostraha evakuovaných čtvrtí. Proti r. 1997 probíhají lépe práce na obnově poničených území, zvlášť markantně na železnici. Redaktor Blažek v Právu 19. 10. 2002 v článku „Ambrozek v srpnu nesvolal ústřední povodňovou komisi“ s odkazem na exministra M. Kužvarta (totéž vsunul do úst i mě) obvinil ministra životního prostředí L. Ambrozka, že nesvoláním ústřední povodňové komise 8. 8. 02 způsobil podstatné zhoršení průběhu povodně v Praze a škody v řádu miliard Kč. Podle zákona o vodách svolává ministr životního prostředí ústřední povodňovou komisi, pokud o to požádají povodňové komise nižšího stupně, což se nestalo. Za první povodňové vlny k tomu nebyl důvod. Svolání ústřední povodňové komise bylo nutné až 12. 8. 02, zejména za účelem lepší koordinace záchranných prací. Představa, že narychlo svolaná Ústřední povodňová komise nařídí Povodí Vltavy včas odpouštět vodu a zachrání metro a další před vytopením je při souběhu tak velké nekompetentnosti Povodí Vltavy a pražského krizového štábu mimo realitu. Podniky Povodí přitom řídí ministr zemědělství, nikoliv ministr životního prostředí.
Mimo povodí Vltavy
Povodeň 2002 řádila též na Moravské a zejména Rakouské a následně i spojené Dyji. Z Rakouska známe jediný vodočet pod soutokem Dyjí. První vlnu povodně zadržela přehrada Vranov, druhou přehrady Vranov a Znojmo neovlivnily (zůstala L100- 200). Transformovaly ji až rozlivy nad vodočtem Trávní Dvůr, vzniklé protržením hrází na přítocích vlivem zpětného vzdutí, na L10. Novomlýnské přehrady již mnoho práce se zadržením zbytku povodňových vod Dyje neměly.
Rekordní srážky na Cínovci při druhé vlně povodně způsobily první katastrofální vyplavení Drážďan. Krátce na to je znovu vyplenila postupující povodeň po Labi.
Velké srážky v Jizerských horách při druhé vlně povodně z části zachytily místní přehrady, z části se rozlily do říček tekoucích několika směry (Jizara, Nisa, Smědá).
Metly – oběť kořistění
Naštěstí už evakuovanou téměř celou osadu Metly poblíž Blatné smetla voda z protržených hrází několika rybníků. Jistě, stavět osadu pod hrází kaskády rybníků není moudré. To ale nemůže omluvit, že hráze oněch rybníků byly v havarijním stavu a že v nich byl ještě v zájmu vyššího výnosu chovu ryb udržován nadměrný stav vody novými soukromými majiteli. Že policie trestní oznámení zde (stejně na pražský krizový štáb ve věci zatopení metra a na Povodí Vltavy za zhoršení průběhu povodně) odložila, na věci nic nemění.
Spolana Neratovice
Povodeň do Spolany Neratovice přišla z Vltavy zpětným vzdutím Labe. Evakuaci na Spolaně zpozdila předpověď jen dvacetileté povodně Povodí Vltavy. Ta se jí vůbec neměla dotknout. Spolanu ostře sledovali nevládní ekologové už dlouho před povodní. Např. pro staré zátěže dioxinů (před povodní je zachránila stěna, ke které Spolanu donutil tlak nevládních ekologů na jaře 2002), úniky chlóru vážně poškodili úrodu na okolních polích v r. 2000 aj. Série úniků chlóru za povodně, nevarování obyvatel a úporné zatloukání vedení Spolany stály nakonec křeslo šéfa Spolany.
Plán rekonstrukce nebude
Veliká katastrofa typu povodně 2002 by měla vládu vést k vypracování plánu rekonstrukce a obnovy povodní postižených regionů. K 6. 2. 03 je jisté, že plán obnovy po povodni nebude. Místo toho vláda připravila daňový balíček podle požadavků EU. Měly být zdraženy vesměs základní životní potřeby a sníženy daně podnikatelům. U daně z přidané hodnoty měla být dosavadní 5% (potraviny, léky, stavební práce ad. ) sazbu nahrazena 7% sazbou a dosavadní 22% sazbu snížena na 21 %, měla být zvýšena spotřební daň na cigarety a alkohol a od r. 2004 i na pohonné hmoty a zvýšena daň z příjmu fyzických osob u příjmů nad 900 000 Kč o 6 procentních bodů, tj. na 35 % na 3 roky a současně snížena daň z příjmu právnických osob trvale o 3 procentní body. Tzv. milionářská dávka se tak změnila ve frašku. Reálně měla být povodeň zneužita k prosazení požadavků harmonizace daní s EU, přestože zejména změny v dani z přidané hodnoty by dále podvázaly ekonomický rozvoj. Hlasovat se mělo jen o návrhu jako celku. Protože opoziční ODS a KSČM tento manévr odmítly, byl poměr sil ve sněmovně nejtěsnější, takže hlasování H. Marvanové z US- DEU proti novele vedlo k jejímu neschválení 13. září a k vládní krizi, která se po té změnila v bouři ve sklenici vody.
Uvítat je nutné ale novelu stavebního zákona, která zakazuje výstavbu v záplavových územích a pozastavuje platnost územních plánů, dokud nezohlední záplavová území na základě nejvyšší dosažené povodně.
Ekologové ale prý mají jistotu, že na nové přehrady, požadované vodohospodáři, určitě nebudou peníze.
Eviduji již několik vážných chyb při obnově škod způsobených povodní. Ministr kultury P. Dostál si přes odpor Agentury pro ochranu přírody a krajiny a Povodí Vltavy vydupal nesmyslnou obnovu povodní poničené břehové hráze Vltavy u Veltrus za asi 90 mil. Kč. Povodí Vltavy na řadě míst zbytečně kácelo stromy – součást břehové zeleně.
Díry v povodňové legislativě ČR
Přestože od 1. 1. 2002 platí v ČR nový zákon o vodách č. 254/2001 Sb. , nelze považovat ani jím zlepšenou protipovodňovou legislativu za vyhovující. Za díry ve vodním zákonu z hlediska ochrany před povodněmi považuji:
1) nedostatečné vymezení manipulací na vodních dílech. V novém vodním zákonu se říká v § 59 asi tolik, že manipulační řády na návrh správce vodního díla schvaluje příslušný vodoprávní úřad a že podrobnosti stanovuje vyhláška ministerstva zemědělství. Takové vymezení umožňuje libovůli včetně hrubého zanedbávání protipovodňové funkce v manipulačních řádech vodních děl,
2) problematické vymezení povodňové komise ucelených povodí v § 73, o. 3 zákona č. 254/ 2001 Sb. Dříve byla povodňové komisi ucelených povodí svěřena koordinace manipulací na vodních dílech s cílem zmírňovat povodeň. Podléhala ústřední povodňové komisi. Záchranné práce byly řízeny v linii „povodňová komise obce – povodňová komise okresu – ústřední povodňová komise“. Nyní má povodňová komise ucelených povodí za úkol jak řídit záchranné práce, pokud na to nestačí povodňové komise nižších stupňů, tak řídit manipulace na vodních dílech. Vzniká při krajském úřadu, který určí stát. Může se stát, že příslušný krajský úřad nařídí manipulace na vodních dílech výhodné pro příslušný kraj a nevýhodné pro kraje ležící níže po proudu řeky, popř. i nevýhodné pro vlastní kraj, jak údajně žádal pražský krizový štáb v srpnu 2002. Mám za to, že by pro řízení záchranných prací při povodních měly být zřizovány krajské povodňové komise a že by povodňovým komisím ucelených povodí měla být svěřena jen optimalizace manipulací na vodních dílech. Krajské povodňové komise i povodňové komise ucelených povodí by měly podléhat ústřední povodňové komisi, která by neměla být součástí ústředního krizového štábu dle krizového zákona, resp. ten by se v případě velké povodně neměl svolávat,
3) i přes dílčí zlepšení není ani v novém vodním zákonu dostatečně zajištěna ochrana vodních poměrů – retenční schopnost vodních toků a niv. Přesně řečeno, samotná ochrana retenční schopnosti říčních niv v novém zákoně uzákoněna je, ale současně je popřena podporou úprav vodních toků, které ji významně redukují,
4) je evidováno asi 40 dílčích nedostatků v zákonech o krizovém řízení.
Poučíme se?
Toť otázka těžká. Světová konference o životním prostředí v Johanesburgu skončila vesměs nekonkrétními závěry. Americký prezident okázale kašle na svět nejen v případě odmítnutí ratifikovat Kyotský protokol. Klimatický kolaps se tudíž bude na Zemi stupňovat. Zda konečně investoři pochopí, že stavět nákladnější stavby v záplavových územích je ničím neodůvodněný hazard, který nemusí vyjít, je i při novém vodním zákonu a novele stavebního zákona otázkou. Zda čeští vodohospodáři pochopí malý vodní cyklus není pravděpodobné. Ani slovenskému vodohospodáři Kravčíkovi se zde nedaří. Zda se čeští vodohospodáři přestanou spoléhat na nereálné povodňové modely a zda se naučí manipulovat s vodou na přehradách alespoň tak, jak umí jejich slovenští kolegové, kteří v těžké zkoušce povodní 1997 se ctí obstáli, též nevím. Zda Prahu povedou lidé alespoň soudní, je též otazník.
(pozn. : nejstarší verze podložené jen minimem hydrologických dat byla zveřejněna na internetových Britských listech 9. 9. 02, novější v Nice 3/02, ještě novější v Ost- West informationen 3/02, leč ani tato verze neznala data z Meteorologických zpráv 6/02)
Ing. Jan Zeman, CSc.
Autor pracuje v Českém ekologickém ústavu, je šéfem odborné skupiny KSČM pro ekologii.

e-mail: info@iceu.cz ;
http://www.evropska-unie.cz ;

ICEU-EkoList, 7.2.2003 (Mik)