patogen-průjem

Patogen
Faktor způsobující onemocnění: např. bakterie, parazit, vir nebo plíseň.
Virus, bakterie, parazit nebo jiný mikroorganismus způsobuje infekční onemocnění tím, že napadne určitý organismus, tzv. hostitele. Např. termín „patogenní mikroorganismus“ označuje mikroorganismus, který je schopen vyvolat onemocnění.(sk, kvas)

Perry
Nápoj vyrobený alkoholovým kvašením hruškové šťávy nebo sušené hruškové šťávy, ke které do které může být (podle vyhlášky 335/1997 Sb. v platném znění) přídána voda, cukr a nejvýše 25 % objemových jablečné šťávy; může být aromatizován přírodními aromatickými látkami z ovoce a použit přídavek regulátorů kyselosti a upraven obsah oxidu uhličitého (přidání nebo odstranění). Další informace
http://www.szpi.gov.cz/cze/informace/koutek/article.asp?id=55645&cat=2183&ts=3ec78
 (sk)

Pesticid
Široká skupina chemických prostředků na ochranu rostlin zahrnující čtyři hlavní typy:
– insekticidy používané pro regulaci hmyzu,
– herbicidy používané pro regulaci plevelů,
– rodenticidy používané pro regulaci hlodavců a
– fungicidy používané pro regulaci plísní a hub. (sk, kvas)
Dále mezi pesticidy patří i akaricidy (proti pavoukovitým), moluskocidy (proti měkkýšům) a regulátory růstu rostlin.
K rozmachu využívání pesticidů došlo v 30. letech 20. století. Později vylo zjištěno, že mnohé z účinných látek jsou toxické (např DDT, aldrin, chlordan, dieldrin, endrin, lindan aj.) a vzhledem k tomu, že jsou značně perzistentní (stálé), setrvávají dlouho v potravinovém řetězci a jejich množství se v organismu kumuluje. Proto došlo v různých zemích k postupnému zákazu řady z nich (viz DDT). Kromě zákazu jejich používání jsou legislativně stanoveny limity pro jejich zbytková množství a provádí se přísná kontrola. Látky na ochranu rostlin, které se nesmějí používat jsou stanoveny vyhláškou č. 329/2004, příloha 10, která je v souladu se směrnicemi EU
http://web.mvcr.cz/rs_atlantic/ftp/sbirka/2004/sb106-04.pdf .
Přípusrné látky jsou uvedeny v tomto seznamu
http://tesnov.srs.cz/Srs/Registrace/Variex/Abeceda.htm
Limity pro nejvyšší přípustné zbytky jednotlivých druhů pesticidů v potravinách jsou stanoveny ve vyhlášce 158/2004 Sb.
http://web.mvcr.cz/rs_atlantic/ftp/sbirka/2004/sb054-04.pdf
 (sk)

Pitný režim
Dostatek tekutin zajišťuje správnou látkovou výměnu. Umožňuje dobrou funkci ledvin a odplavování škodlivých zplodin v těle vzniklých, umožňuje také plnou výkonnost všech funkcí organismu. Naopak nedostatek tekutin celkovou výkonnost organismu, tzn. i duševní, snižuje. Může se tedy podílet na nižších pracovních výkonech. Nedostatek tekutin se projevuje vyšší únavností, může způsobit poruchy ledvin, přispívat k bolestem hlavy, kloubů apod. Předpokládá se, že řada civilizačních chorob, včetně žaludečních, střevních i oběhových poruch, je buď prvním příznakem nebo následkem trvalého nedostatku tekutin. Mezi nejohroženější skupiny obyvatelstva onemocněními z nedostatku tekutin patří děti a staří lidé.

Kolik a co pít
Denně bychom měli vypít alespoň 2 litry tekutin, v teplém letním období by se spotřeba měla zvýšit na 3 litry, přičemž mléko a polévka se za tekutiny nepovažují. Na dostatečné a vhodné doplňování tekutin a minerálních látek bychom měli obzvlášť dbát při slunění. K vhodným druhům tekutin patří neslazené ovocné, zelené i tmavé čaje, slabé bylinné čaje, ředěné ovocné džusy, pitná voda z vodovodu, balené stolní vody a přírodní minerální vody. Měli bychom omezit konzumaci sladkých limonád a kolových nápojů kvůli zvýšenému obsahu cukru a také přímou konzumaci většího množství perlivých vod. Vody sycené vyšším množstvím oxidu uhličitého jsou kyselejší a volný CO2 může mechanicky narušit proces zažívání a vyvolávat subjektivní tlakové potíže. K pitné léčbě naopak mohou být používány uhličité přírodní minerální vody (kyselky), jejichž dávkování doporučí lékař. Pro přípravu kojenecké stravy by se samozřejmě měla používat kojenecká voda. Spotřebu tekutin bychom měli zvyšovat úměrně s rostoucí tělesnou aktivitou a teplotou zevního prostředí. Nejvhodnější tekutinou pro horké počasí je čistá voda nebo nakyslé či nahořklé (trpké) nápoje. Alkoholické nápoje nejsou součástí pitného režimu, mohou být pouze chuťovým doplňkem stravy. Rozhodně by se měly užívat s mírou.
Pro všechny věkové kategorie jsou vhodné kojenecké a stolní vody. Na etiketách balených vod má být uveden typ a původ vody, výrobce, datum spotřeby a alespoň základní minerálové složení.
Pozor na přírodní minerální vody. Ty nemohou být základem pitného režimu. Jejich optimální příjem by neměl překročit 0,5 litru denně. Je vhodné střídat různé druhy minerálek. Kojenci by je neměli pít vůbec. Některé druhy minerálních i stolních vod jsou svým složením méně vhodné či nevhodné pro nemocné s urolitiázou (tvorbou močových kamenů), nemocné, kteří musí omezovat příjem sodíku (při vysokém krevním tlaku) apod. Pro jiné poruchy zdravotního stavu však mohou být některé druhy minerálek prospěšné. Mohou se významně podílet na substituci některých prvků – např. při jejich nedostatku ze stravy nebo při jejich nadměrných ztrátách při průjmových onemocněních, u některých onemocnění ledvin apod. Při dlouhodobějším užívání léků je vhodné poradit se s lékařem, který druh vody je k pití nejvhodnější.
Při spotřebě balených vod bychom měli dodržovat některé zásady: při koupi si všímat data výroby a spotřeby balené vody, nepít přímo z láhve (riziko mikrobiální kontaminace), načatou láhev s vodou uchovávat v chladu a spotřebovat do 3-4 dnů. (old)

Piniové oříšky
Jedná se o plody pinie (Pinus pinea), které vlastně z botanického hlediska nejsou oříšky, ale semena. Jádra piniových oříšků obsahují snadno stravitelné bílkoviny a aminokyseliny. Převládající aminokyselina arginin patří mezi aminokyseliny esenciální. Jsou bohatým zdrojem vitaminů a mikroprvků. Sto gramů jader pokryje u dospělého člověka týdenní potřebu mědi, kobaltu, manganu a zinku. Piniové oříšky mají velmi zajímavou chuť, která se ještě zvýrazní jejich opražením. Piniové oříšky se používají hlavně v italské kuchyni (pesto, různé zákusky, omáčky, ovocné saláty aj.), oblíbené jsou ale i ve Španělsku, Turecku, Libanonu, Číně a jinde. Oříšky mají značný obsah tuku, a proto se rychle kazí. Je vhodné je uchovávat v uzavřených nádobách v ledničce.  (kop)

Přídatná látka (viz aditivum)

Pohanka
Pohanka (Fagophyrum sp.) patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), nejběžnějšími pěstovanými druhy jsou pohanka obecná (F.esculentum), pohanka tatarka (F. tataricum) a pohanka střelovitá (F. saggitatum). Ekonomicky nejdůležitější je pohanka obecná, která tvoří zhruba 90 % světové produkce. V současné době dochází v Evropě k renesanci pěstování pohanky, která byla podnícena její vysokou nutriční, dietetickou a agronomickou hodnotou. Pohanka  je významným zdrojem přírodního rutinu, má posilující účinek na imunitní systém, zvyšuje pružnost cévních stěn, reguluje krevní srážlivost, reguluje obsah cholesterolu v krvi, je vhodná pro diabetiky a pacienty trpící celiakií, doporučuje se při onemocnění zažívacího ústrojí. V Evropě se pohanka zpracovává převážně na kroupy a lámanku, z nichž se připravují nejrůznější druhy kaší, nádivek aj., vyrábí se z ní mouka, která se směšuje s pšeničnou, žitnou, kukuřičnou nebo rýžovou a ze získaných směsí se připravují speciální druhy chleba, pečiva, sušenek, těstovin apod. Zužitkovávají se rovněž pohankové slupky, které slouží jako náplně do zdravotních polštářů, nebo k přípravě různých čajů a odvarů. Pěstováním a zpracováním pohanky se zabývá společnost Pro-Bio, obchodní společnost s r.o., Staré Město pod Sněžníkem.  (kop)

Polychlorované bifenyly
Polychlorované bifenyly (PCB), které patří mezi organochlorové sloučeniny, jsou skupinou 209 chemicky příbuzných látek (kongenerů) lišících se počtem a polohou atomů chloru navázaných na molekule bifenylu. Sloučeniny tohoto typu jsou dobře rozpustné v tucích (lipofilní) a proto se více hromadí v tukových tkáních.
Vyráběly se průmyslově od r. 1929 do 80. let. Jejich fyzikálně-chemické vlastnosti se uplatňovaly v řadě technických oborů (přísady barev, laků, plastů aj.). Celosvětově jich bylo vyrobeno kolem 750 tis. t a vzhledem k jejich stálosti a nízké těkavosti jsou v prostředí stále nesmírně rozšířené (do vzduchu se z vyprodukovaného množství dostalo ca 30 tis. t, do povrchových vod ca 60 tis. t, v půdě je uloženo ca 300 tis. t.). Akutní toxicita těchto látek je nízká, ale při dlouhodobém zvýšeném příjmu mohou u člověka nastat zdravotní komplikace (existují různé mechanismy, kterými škodlivě působí). Toxicita jednotlivých látek je rozdílná, vyjadřuje se faktorem ekvivalentní toxicity (vztaženo k účinku dioxinu 2,3,7,8-TCDD). Vzhledem k tomu, že PCB jsou převážně přijímány z potravy, je jejich obsah v potravinách soustavně sledován. Jejich hlavními zdroji jsou živočišné potraviny. Indikátorem, podle kterého se posuzuje zatížení lidí je obsah těchto látek v mateřském mléce.Vyšetření ve svalové tkáni zvířat ukazují na jednoznačný, byť pomalý, pokles těchto látek v prostředí během posledních 20 let.
Další informace najdete zde.
http://www.szpi.gov.cz/cze/informace/article.asp?id=54178&cat=2190&ts=4ec81
SZPI

Probiotické potraviny
http://www.szpi.gov.cz/cze/informace/koutek/article.asp?id=55896&cat=2183&ts=4ec16
SZPI

Propolis

Vzniká tak, že včely sbírají a zpracovávají pryskyřice a další látky ze stromů. Propolis má antibakteriální, anestetické, protiplísňové, protivirové a mnohé další pozitivní účinky. Včely jej používají zejména ke tmelení menších trhlin a děr ve svém příbytku jako ochranu před vlhkostí a dále všude tam, kde potřebují využít zmíněné antibakteriální a další vlastnosti propolisu.

Z propolisu se vyrábí především různé přípravky pro léčbu kožních onemocnění, používá se rovněž ve stomatologii.

Byl vyvinut patentovaný postup výroby vodného extraktu z propolisu, který je vhodný k potravinářským účelům, viz BEExcell PWE13

Související hesla:

* Včelí produkty

(kvas)

Průjem
Průjem, křeče v krajině břišní, bolesti žaludku, zvracení, dávení a horečka patří k běžným příznakům onemocnění z potravin (alimentárních onemocnění). Příznaky se dostaví obvykle brzy po konzumaci kontaminované potravy, trvají několik dnů a poté obvykle spontánně  vymizí. Pokud příznaky trvají déle než týden, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Při akutním průjmu vzhledem k nebezpečí odvodnění (dehydratace) organismu,  je třeba především dbát na dostatečný příjem tekutin – 4 litry denně, ve formě sladkého čaje či minerálek. Je možné též použít zavodňovací (rehydratační) roztok, který se v domácích podmínkách  připraví z 8 lžiček cukru, 1 lžičky stolní soli, šťávy ze dvou pomerančů či dvou grapefruitů (pro obsah draslíku) a doplní převařenou vodou do 1 litru. Dospělí by měli vypít 250-500 ml a děti 125-250 ml tohoto roztoku během hodiny.
Na začátku onemocnění je vhodná 24hodinová tzv. “ hladová či čajová“ pauza. V následujích dnech je obecně doporučovaný rýžový odvar, banány, event. mrkvový odvar a následně vařené brambory nebo bramborová kaše. (old)

Pyl
Včely sbírají pyl (stejně jako nektar) v květech rostlin. Nikdy je však nesbírají současně. V jednom dnu sbírá včela výhradně buď nektar nebo pyl.

Pyl se používá hlavně na výrobu léků a kosmetiky, samotné včely pylem krmí své larvy a mladé jedince. Příměsi pylu se v nepatrném množství běžně vyskytují i v medu. Existuje na trhu i med obohacený o pyl, na který by si měli dát pozor alergici.

Související hesla:

* Včelí produkty
(kvas)