Z iniciativy distribučních řetězců byly vytvořeny dvě obdobné normy pro zajištění bezpečnosti a jakosti: BRC a IFS. Požadavky norem se zaměřují především na dodavatele obchodních značek příslušných distributorů a měly by být ještě účinnější motivací pro výrobce než jakou je kontrola ze strany orgánů státního dozoru.

V důsledku různých potravinových skandálů, které otřásly celými potravinářskými řetězci vyvinuly národní evropské distribuční řetězce a mezinárodní potravinářské koncerny iniciativu zaměřenou na kontrolu svých dodavatelů a celých řetězců. S první normou tohoto typu „BRC Food Standard“ přišlo Britské obchodní konsorcium (British Food Consortium). Němečtí obchodníci, kteří nebyli spokojeni s obsahem, formou i členěním normy BRC, začali s navrhováním jiné normy, k čemuž se připojili i francouzští a další distributoři. Tím vznikla mezinárodní potravinová norma „IFS -International Food Standard“.
V normách jsou zahrnuty požadavky, které jsou v souladu se základními pravidly hygieny, se systémem HACCP i s dalšími požadavky legislativy EU i jednotlivých zemí na výrobky, procesy a kvalifikaci personálu. Normy jsou využívány certifikačními orgány a získané certifikáty, i když nejsou právoplatným dokladem o dodržení legislativních požadavků, jsou úředními orgány dozoru ve značné míře respektovány.
(Podrobnosti  o těchto normách a o rozdílech mezi nimi najdete v Potravinářských aktualitách viz pokyny.)
Ernährung, 27, 2003, č. 5, s. 225-229