Eliminace parazitárního onemocnění neosporózy spočívá v preventivních opatřeních.

Na konci 80. let byl poprvé v USA popsán do té doby neznámý jednobuněčný parazit Neospora caninum, izolovaný z mozku psa. O několik let později byla přítomnost tohoto parazita prokázána u skotu a dána do přímé souvislosti s potraty.
Početné výzkumy z celého světa prokázaly, že tento parazit způsobuje většinu potratů u skotu. Kromě toho také negativně ovlivňuje užitkovost zvířat následkem prodělané infekce.
U skotu patří neosporóza v celosvětovém měřítku k nejčastějším příčinám potratů. V Kalifornii je to téměř u 20 %, ve Skotsku u 16 % a v Nizozemí u 17 % případů.
Původcem není baktérie, ale jednobuněčný parazit, který patří mezi protozoa. Vyskytuje se u mnoha druhů zvířat – koní, ovcí, koz a jelení zvěře; zvláštní význam má infekce u psů, kteří se stávají konečným hostitelem a u skotu, který je mezihostitelem. Vyšetření krevních vzorků v Evropě prokázalo, že je infikováno 5 až 10 % všech psů. Podstatně vyšší procento infikovaných zvířat žije na venkově. 24 % nizozemských venkovských psů bylo pozitivních na přítomnost tohoto parazita, ale pouze 6 % psů žijících ve městě.
Parazit vytváří v konečném hostiteli tzv. oocysty, které se dostávají do venkovního prostředí ze střeva a jsou velmi odolné. Psi a jiní masožravci se mohou nakazit prostřednictvím placenty nebo potracených plodů infikovaného mezihostitele. Štěňata stejně jako telata jsou nakažena již před narozením.
U infikovaných samic se vyskytují potraty mezi 110. a 260. dnem březosti. Potracené plody jsou většinou již mumifikované nebo v rozkladu. Větší část infikovaných zvířat ale přivádí na svět telata infikovaná již v děloze.
Pokud se tato telata později zapojí do chovu, dochází stále častěji k potratům ve stádě a celá chovná linie zůstane trvale infikována. Aborty mohou ve stádě proběhnout dramaticky v mnoha případech v průběhu pár týdnů nebo se také může vyskytnout jenom pár případů zmetání, kterým chovatel nepřikládá žádný význam.
V potracených plodech je možné prokázat přítomnost parazita v mozkové, srdeční a jaterní tkáni. U živých zvířat je možné již po třech týdnech po infikování prokázat přítomnost protilátek v krevním séru, které zde přetrvávají ještě po dobu jednoho měsíce až jednoho roku.
Faremní psy je také nutné nechat vyšetřit na přítomnost protilátek.
Protože není známa žádná smysluplná léčba a vakcinace je sice v USA povolena, ale její účinnost je nejistá, spočívá těžiště boje v preventivních opatřeních:

– Při častějším výskytu potratů ve stádě je nutné provést serologické vyšetření krvepostižených krav. Při pozitivních nálezech je nutné vyšetřit potomstvo a vyřadit ho z chovu.

– Faremní psi nesmějí v žádném případě mít možnost pozřít plodové lůžko nebo materiál z potratů. Konzumace cyst prostřednictvím syrového masa nebo jatečních odpadů může také psi infikovat, proto je nutné tuto možnost eliminovat. Psům je třeba zabránit, aby neznečišťovali svými exkrementy krmivo nebo napáječky.

– Styku s plodovým lůžkem je třeba zabránit i v případě skotu.

– Znečištění krmiva nebo krmných ploch cizími psi je velkým problémem a je třeba přijmout opatření jako je osvěta chovatelů psů prostřednictvím místních médií nebo přímým rozhovorem s nimi. Také vlastní psi nesmějí krmné plochy využívat jako toaletu.

– Je nutné rovněž eliminovat hlodavce, kteří by se mohli stát mezihostiteli nebo    přenašeči onemocnění.

Milchrind, 17, 2004, č. 4, s. 46 – 47