Bezpečnost potravin

Nemoc šílených krav tvrdě zasáhla i Francii

Vydáno: 4. 7. 2004
Autor:

Tři sta tisíc francouzských krav bylo nakaženo nemocí šílených krav (BSE) a jen tisíc z nich odhaleno. To je šokující závěr studie, která odhaluje selhání veterinárních kontrol ve Francii.

Tři sta tisíc francouzských krav bylo nakaženo nemocí šílených krav (BSE) a jen tisíc z nich odhaleno. To je šokující závěr studie, která odhaluje selhání veterinárních kontrol ve Francii.
„Odhadujeme, že od roku 1980 do června 2000 bylo ve Francii nakaženo (nemocí šílených krav) 301 200 krav. Mimoto se před červencem 1996 dostalo 47 300 zvířat v pokročilém stadiu nemoci do potravního řetězce a dalších asi 1500 se tam dostalo mezi červencem 1996 a červnem 2000,“ uvádí studie dvou francouzských vědců, vydaná v červnovém čísle časopisu Veterinary Research a citovaná v listu Le Figaro.
Dosud si Francouzi mohli myslet, že nemoc vážněji ohrožuje jen životy sousedních Britů, u jejichž dobytka se poprvé vyskytla někdy před rokem 1986. Dva vědci, Virginie Supervie a Dominique Costagliola, však odhalili, že je to jen iluze: během osmdesátých a devadesátých let prošla Francií neodhalená, nepoznaná epidemie, která si ještě může vyžádat řadu obětí u lidí. Jen malou útěchou je fakt, že konzumace masa ze zvířat nakažených BSE sice u lidí vyvolává smrtící Creutzfeldt-Jakobovu nemoc, ale se děje se tak poměrně zřídka.
Zjištění vrhají stín i na britské statistiky. Jedna z posledních britských studií o počtu nakažených krav, zveřejněná v roce 2002, uvádí jen 180 000 takových případů – tedy téměř dvakrát méně, než kolik uvádějí francouzští vědci. To je trochu divné u země, kde nemoc šílených krav vlastně vznikla a kde na její důsledky zemřelo již téměř 120 lidí. Ve Francii bylo úmrtí zatím jen pár.
Nemoc šílených krav se do Francie rozšířila s dovozem britských masokostních mouček, které se používaly jako krmivo pro dobytek. Tyto moučky byly zakázány nejdříve jako krmivo pro skot a poté pro všechen dobytek v celé EU.
(MF Dnes) (mcm)

http://www.ekolist.cz
EkoList, 2. 7. 2004