Známá lékařka Kateřina Cajthamlová vysvětluje, proč jsou obézní lidé znevýhodněni oproti svému "štíhlému" okolí.

Jak autorka uvádí, obezní lidé a lidé s nadváhou musí čelit nejen velkému psychologickému tlaku, ale také metabolismus jejich těla pracuje proti „zhubnutí“.
Důležitým faktorem spojeným s psychologickými dopady obezity je prokázaná souvislost mezi množstvím tukové tkáně a mezi jejím vlivem na vylučování působků, které tuto tkáň chrání před odbouráním. Nejvíce diskutovanými působky jsou v poslední době nejen látky, které mění citlivost tkání na inzulin, ale i hormon adipsin, který sama tuková tkáň vylučuje a který působí zvýšení chuti na sladkou a tučnou stravu. A to zejména u těch, kteří omezují množství kalorií ve stravě pod hodnoty svého bazálního energetického výdeje (diety s 5 000 kJ energie bez úpravy složení stravy).
Zmenšená citlivost tkání na inzulin se týká i citlivosti míchy a mozku, které se "živí" převážně glukózou. Případná hladem navozená hypoglykemie se tak může projevit výraznou poruchou koncentrace, stavy obluzenosti a pocity imperativní chuti na sladké.
Chuť na sladké je přitom paradoxně udržována výrobky ochucenými umělými sladidly, hlad buněk po glukóze tedy neřeší a obézního nutí ke konzumaci dvojí stravy: "light" a navíc pak i té "opravdu sladké". Obézní často sice vydrží celodenní hladovění, ale večer "vyrazí do lednice", kde v chvatu a s pocity viny výběrově likviduje čokoládu, uzeniny nebo tučné pochutiny, místo aby po malých dávkách jedl vyváženou, živinově bohatou, zdravou stravu.
Obézní totiž, ať je to hubeným jakkoli divné, potřebují víc energie než štíhlí. Protože štíhlá aktivní hmota ukrytá v obézním těle je zatížená "batohem" desítek kilogramů tuku, a tudíž potřebuje dostatek energie na to, aby tento náklad navíc unesla.
Plíce i srdce pracují víc, sílí i kostra a zvětšují se i tělesné orgány (např. játra a lymfatický systém), takže se obézní při snížení živin pod hranici svého bazálního energetického výdeje vyčerpají daleko dříve než hubení a bludný kruh fyzického i psychického stresu se uzavírá.
Obezitu je nutné vnímat jako komplex genetických a psychologických faktorů, které sám obézní často nemá pod kontrolou a mnohdy si jejich závažnost neuvědomuje.

(Článek: „Doktorka Cajthamlová: Těžký život v tlustém těle“ zde.)
Autorka Kateřina Cajthamlová je lékařka internistka. Zabývá se též léčbou obezity. 

Zdroj: iDNES.cz