podpory; nízké; EU; EK; ČR

Ministr zemědělství Palas hodlá v EU bojovat proti návrhu EK
30. srpna 2002 07:00
PRAHA/BRUSEL (zpravodaj ČTK) – Návrh Evropské komise poskytnout farmářům v nových členských zemích po vstupu jen 25 procent přímých podpor z částky, která by jim normálně příslušela, je podle ministra zemědělství Jaroslava Palase (ČSSD) popřením zásad společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP). Česká republika proti němu bude proto při jednání s unií bojovat.
„Znamenalo by to nastavení dvourychlostní SZP, čímž by tato politika popřela svůj vlastní princip jednoty pro všechny členské státy,“ uvedl Palas v odpovědi na otázky bruselského zpravodaje ČTK. „Vycházíme z principu, že SZP je společná pro všechny členské státy, které dostávají stejnou podporu, i když výkonnost jejich zemědělství je různá. Nevidím proto důvod, proč se z této politiky vyčleňovat.“

Evropská komise navrhla, aby farmáři v dnešních kandidátských zemích dostali v roce po vstupu zmíněných 25 procent; tato částka by se pak postupně zvyšovala. Zdůvodnila to tím, že poskytnutí plné výše podpor by nepřijatelně finančně zvýhodnilo jednu sociální skupinu, zbrzdilo nezbytnou reformu zemědělství a de facto zvýhodnilo farmáře v nových zemích, kteří zatím vyrábějí podstatně laciněji než jejich protějšky v EU.

Komise obvykle uvádí, že mzdové a sociální náklady na pracovní sílu jsou v například v Německu nebo Rakousku podstatně vyšší než v EU. O hodně dražší je také nájem půdy, o něco málo běžné vstupy jako pohonné hmoty či hnojiva. Podle Palase však tyto námitky neobstojí.

„Nesouhlasím s argumentem o nižších nákladech českých farmářů. Ty jsou dnes již srovnatelné s těmi, za jaké produkují jejich kolegové z unie,“ uvedl s tím, že Evropská komise neopírá své návrhy o objektivní argumenty.

Už vůbec se mu pak nelíbí, když EK poukazuje na relativní výhody českého zemědělství ve srovnání s ostatními kandidátskými zeměmi, zejména na oporu ve velkých hospodářstvích a na lepší výrobní výsledky. Sám však také neuvádí žádná čísla, jimiž by tvrzení EK vyvrátil.

„Nesmíme připustit,“ zdůrazňuje, „aby silné stránky našeho zemědělství, kterých bylo dosaženo strastiplnou transformací, byly využity proti němu. Přijatelná výše podpor je pro nás taková, která zajistí plnou konkurenceschopnost našich zemědělců.“

Při jednání s EU v příštích třech měsících se bude v souvislosti s přímými platbami mluvit hodně o výrobních kvótách pro ty komodity, na něž se vztahují podpory z titulu SZP (hovězí dobytek, ovce, obilí, mléko, cukr, olejniny aj.). Komise při jejich výpočtu zatím vychází z produkce v letech 1995-99, což česká strana považuje za diskriminační.

„Chceme prosadit, aby EK brala jako směrodatné takové údaje, které odrážejí skutečný rozměr a reálný stav českého zemědělství a které nejsou ovlivněny akutní krizí, ve které se nacházel náš agrární sektor v letech 1995-1999,“ vysvětluje mlhavě Palas. Dodává, že nemá v úmyslu prosazovat při jednání o kvótách výši produkce před rokem 1990. Znamená to, že mu jde především o to, aby EU vzala v úvahu výrobu po roce 1999, pokud možno co nejblíže současnému stavu.

Dalším horkým bramborem při nadcházejícím zemědělském jednání bude délka přechodného období, po které by se přímé podpory měly postupně zvyšovat. Komise totiž navrhla, aby se z původní pětadvacetiprocentní úrovně zvedaly postupně na stoprocentní deset let, do roku 2013, případně osm, pokud by byla schválena nedávno navržená reforma SZP. To považují za nepřijatelné všechny kandidátské země, ČR nevyjímaje.

„Považuji za jeden ze základních kroků vyjednat kratší přechodné období pro zvyšování přímých plateb, než je navrhovaných nejméně osm let. Budeme-li přijati za členy v roce 2004, chceme se od toho okamžiku aktivně podílet na reformě SZP a nechceme být vmanévrováni do pozice jakéhosi ‚rukojmí“ k prosazení změny této politiky,“ sdělil Palas.

Ministr zemědělství považuje neuspokojivé návrhy Evropské komise jen za podklad k jednání, nikoli za konečné slovo. Ze zcela opačných důvodů je ovšem zatím odmítají takové členské státy jako Německo, Británie, Nizozemsko nebo Švédsko, kterým připadají příliš štědré. Další bohatší země EU, jako Dánsko, Belgie, Finsko či Lucembursko, by sotva byly ochotny jít kandidátům vstříc více, než navrhuje Evropská komise.

Ohánějí se proto často letošní studií EK, podle níž farmáři v nových zemích vydělají už dost na zavedení výkupních cen EU a nemají tudíž důvod si stěžovat – v ČR má být nárůst příjmů z tohoto důvodu dokonce o 60 procent.

Podle Palase však taková relativní výhoda prostě neexistuje. „Rozhodně nesouhlasím. V průměru je cenová úroveň komodit zemědělských výrobců u nás a v EU již dnes srovnatelná a rozdíl v příjmech farmářů tvoří v podstatě právě přímé platby. V žádném případě tedy nelze uvažovat o šedesátiprocentním nárůstu příjmu zemědělců z vyšších tržeb po našem vstupu do EU.“

Takový skok by mimo jiné způsobil náhlý a nežádoucí nárůst cen potravinářských výrobků. „Jsem tedy zajedno s názorem EU, aby vývoj spotřebitelských cen byl pozvolný a obyvatelé byli tak ušetřeni cenového šoku po přistoupení země do unie.“

Rozdílné spotřebitelské ceny potravin v ČR a v EU nejsou podle ministra dány vyššími výkupními cenami tamějších farmářů, ale rozdílnou obchodní strategií maloobchodníků, jinými obchodními maržemi a také rozdílnou kupní sílou obyvatelstva.

Karel Barták