Sborník z druhého worshopu o aminokyselinách: jejich funkci v organismu, horní hranici příjmu, markerech dostatečného a nadměrného příjmu aj.

Obsah aminokyselin v humánní stravě se obvykle liší od množství potřebného pro podporu růstu a fungování organismu. Ve studiích na zvířatech se jasně prokázalo, že existuje rozdíl mezi příjmem a potřebou. Nedostatečný nebo nadměrný příjem jednotlivých aminokyselin obsažených ve stravě člověka nebo k ní přidaných se může projevovat negativně. Dosud se však neprověřoval metabolický ani funkční dopad abnormálních nebo neobvyklých (především vysokých) příjmů na člověka.
V této souvislosti bylo naplánováno uskutečnit, pod patronací Mezinárodního výboru pro výzkum aminokyselin (International Council on Amino Acid Science, ICAAS), jehož sekretariát je v Tokiu, řadu akcí.  
První workshop zaměřený na vyhodnocování aminokyselin (Amino Acid Assessment Workshop, AAAW) se konal v Tokiu v červnu 2001, druhý AAAW ve dnech 31. 10.–1. 11. 2002 v Honolulu (Havaj). Cílem druhého workshopu bylo důkladně zhodnotit, jakou úlohu hrají dietetické aminokyseliny ve fungování buňky a orgánů a dále důsledky spojené s abnormálním nebo neobvyklým, především vysokým příjmem aminokyseliny u lidí.
Ačkoliv existují postupy pro vyhodnocování rizika řady nenutričních faktorů (identifikace, charakterizace nebezpečí, zhodnocení expozice a charakterizace rizika), není dosud dostatek informací pro zhodnocení rizika z aminokyselin. Ústav zdraví, oddělení pro potraviny a výživu (Food and Nutrition Board/Institute of Medicine, FNB/IOM) Národní akademie věd v USA inicioval stanovení nových dietetických referenčních příjmů, zvláště s ohledem na horní limity. Postup vyhodnocování, který se aplikuje na nenutriční faktory, by se přitom měl použít i pro stanovení nutričních faktorů, včetně aminokyselin.
Program prvního AAAW byl rozdělen do čtyř sekcí. První sekce se věnovala funkci aminokyselin, jejich potřebě pro jednotlivé orgány a koncentraci aminokyselin v plazmě, druhá sekce  vrozeným vadám, nadměrnému příjmu jednotlivých aminokyselin a povaze škodlivých účinků. Ve třetí sekci byl kladen důraz na zhodnocení bezpečnosti a odhad rizika z aminokyselin. Závěry ze sekcí jedna až tři byly použity ve čtvrté sekci pro vytvoření koncepce vyhodnocování přiměřeného příjmu aminokyselin a jejich bezpečnosti.
Druhý AAAW navázal na výsledky prvního. Zaměřoval se na to, jak moderní metody v biologii (v postgenomové éře) mohou napomoci k lepšímu pochopení mechanismů působení a k lepší předpovědi odezvy organismu na změněné příjmy aminokyselin a k odhadu jejich bezpečnosti. Z workshopu vyplynuly některé úkoly pro další období. Patří mezi ně i potřeba vyvinout spolehlivé funkční markery aminokyselinové přiměřenosti a nadměrného příjmu u lidí. Byly uvedeny i vlastnosti, které musí tyto markery splňovat.

Speciální číslo časopisu The Journal of Nutrition, 133, 2003, č. 6S-I je celé věnované referátům ze druhého AAAW. Uvedený časopis je ve fondu knihovny ÚZPI.