Podle stanoviska SCF může konzumace vysokých dávek lékořice výrazně zvyšovat krevní tlak, vyvolávat spavost a bolesti hlavy. Již v r. 1991 stanovený denní limit příjmu 100 g kyseliny glycyrrhetinové může být pro některé náchylné osoby příliš vysoký.

Podle stanoviska Vědeckého výboru pro potraviny (SCF), lidé konzumující velké množství lékořicových cukrovinek, žvýkaček nebo bylinných nápojů obsahujících lékořici, přijímají příliš mnoho (glycyrrhyzinové) kyseliny, a to může vést k hypertenzi. V r. 1991 se SCF vyjádřil, že nejvyšším denním limitem pro tuto kyselinu je 100 mg, avšak nyní uvádí, že není dostatek jasných podkladů pro stanovení takového limitu. Tvrdí, že i když hodnota 100 mg je pro ochranu většiny osob dostačující, existují skupiny osob (např. trpících hypertenzí), pro které je tento limit příliš benevolentní.
Podle zjištění provedených SCF existuje nepatrné procento osob, které přijímají denně až 313 mg kyseliny glycyrrhetinové. Zpráva SCF poukazuje na případy lidí, kteří zkonzumovali týdně až 1,8 kg lékořicových cukrovinek a trpěli zvýšeným krevním tlakem. V jednom případě byl hospitalizován 42letý muž ve stavu „drogového uspání“ a s vysokým tlakem, který jedl 50 g lékořice denně. Jakmile přestal, jeho krevní tlak klesl z 200/140 mm na 120/85 mm. Jiný pacient konzumující 40 g lékořice denně byl hospitalizován kvůli bolestem hlavy a chorobné spavosti (somnolence). Jedna žena onemocněla po pití 3 l lékořicového čaje denně. Další člověk trpěl hypertenzí po žvýkání dvou balíčků žvýkačky denně. Jakmile tito pacienti s konzumací přestali, krevní tlak se vrátil k normálu.
Podle stanoviska SCF občasná konzumace lékořice neškodí, ale vynořuje se otázka, jak chránit spotřebitele před předávkováním z určitých potravin a nápojů. SCF volá po dodání údajů umožňujících odhalení a specifikaci relevantních látek určených k aromatizaci. Také potřebuje údaje o výskytu lékořicových výrobků na trhu vzhledem k tomu, že se takové výrobky mohou vyskytovat v řadě kategorií potravin, i když pravděpodobně vždy jen u několika výrobků.
EU Food Law, 2003, č. 137, s. 10