použitelnost konopí chudého na omamné látky, stanovení delta9-tetrahydrokannabinolu, extrakce hexanem při přípravě vzorku

V některých zemích je povoleno pěstování konopí, které je chudé na omamné látky, a to jako průmyslové plodiny. Využívají se především konopná vlákna, např. v automobilovém průmyslu pro recyklovatelné plastové výlisky, jako vláknové výztuže pro zvukovou a tepelnou izolaci, k výrobě textilií, a jako výplňový materiál ve stavebnictví. Občas však přicházejí na trh i kosmetické a potravinářské výrobky na bázi konopí. Vedle jedlého oleje využívajícího semena se jedná o pečivo a těstoviny, cukrovinky a čokoládové výrobky, uzeniny, bylinné čaje, limonády a nápoje podobné pivu, které všechny byly vyrobeny s použitím částí této rostliny. Ze zdravotního hlediska je u těchto výrobků potřebné sledovat především obsah mnohostranně účinné omamné látky delta9-tetrahydrokannabinolu (THC), který by z hlediska prevence škodlivého účinku na zdraví měl být v potravinách limitován.
Zjišťování obsahu konopí v potravinách podle omamného účinku může být zavádějící proto, že některé
kannabinoidy vyskytující se v konopných extraktech (např. kannabidiol, jehož koncentrace v konopí bývají často vyšší než THC) nejen nemají omamné účinky, ale mají opačný farmakologický účinek. Tak vlastně může dojít k tomu, že přítomnost THC a tedy přítomnost konopí není vůbec zjištěna.
Podle doporučení  Spolkového institutu pro zdravotní ochranu spotřebitele a veterinární medicínu BgVV by se za základ pro zjištění, zda potravina obsahuje konopí, měl stanovovat celkový obsah THC, tzn. nejen THC jako takový, ale i jeho předstupně, které se za určitých podmínek na THC přeměňují. Nejdůležitější z těchto látek je tzv. „prekursorová kyselina“ (2-karboxy-delta9-tetrahydroxykannabinol), která při vyšší teplotách dekarboxyluje na THC. Tato kyselina je zřetelně odlišitelná od jiné karboxylové kyseliny – „metabolitové kyseliny“, která naopak vzniká štěpením THC v lidském těle a v soudním lékařství se její stanovení využívá k důkazu konzumace drog.
V literatuře existuje řada odkazů na metody pro stanovení THC, které jsou však téměř bez výjimky zaměřeny na hledisko zneužívání drog. Ke stanovení THC je vhodnou metodou plynová chromatografie v kombinaci s hmotnostní spektrometrií (GC/MS) a na tomto principu pracuje i úřední metoda pro stanovení THC v konopném oleji – č. 13.04.19 uvedená ve sbírce metod (SRN). Avšak uvedená příprava vzorku je v tom případě příliš jednoduchá a nehodí se pro použití v případě jiných potravin. Stanovení THC je obtížné kvůli jeho lipofilním vlastnostem. Analytické problémy především způsobuje obtížnost oddělení THC od nadměrného množství přítomných rušivých lipidů.
V předložené práci se představuje postup, podle něhož se zkoumaná potravina nejprve extrahuje hexanem a v získaném extraktu se rušivé lipidické složky zmýdelněním změní na látky rozpustné ve vodě. Postup byl s úspěchem testován a ověřen při stanovení THC v chlebu, sušenkách a čokoládě obsahujících konopí.
Dtsch. Lebensm. Rdsch., 98, 2002, č. 10, s. 363–366