Vydáno: 20. 4. 2010

Autor:

     Využívání syntetických nanočástic (NPs) v látkách pro ochranu rostlin a hnojivech může poskytovat výhody pro životní prostředí. Na jedné straně nanočástice mohou být používány jako nositelé aktivních látek a na druhé straně mohou působit jako katalyzátory oxidace a redukce. To umožňuje to, aby mohlo být sníženo množství aktivních látek a tak omezeno  zatížení životního prostředí. Ale je třeba, aby před použitím nanomateriálů v takových látkách byla studována jejich potenciální rizika. Mělo by pak být zdůrazněno, že chemickofyzikální vlastnosti syntetických nanočástic závisí na jejich velikosti, formě nebo povrchových charakteristikách. Dosud je málo známo o tom, co se týká příjmu nanočástic rostlinami a jejich redistribuce v prostředí a proto nejsou možné obecné prognózy. Dosud neexistují téměř žádné analytické metody pro kvantifikování nanočástic ve vzorcích z prostředí.

     Z těchto důvodů je třeba, aby byly předloženy vědecké projekty, které by určily příjem nanočástic v rostlinách a jejich následující redistribuci. Jen takové projekty mohou pomoci odpovědět na to, zda rezidua nanočástic zůstávají v prostředí a jestliže ano, zda představují riziko pro člověka. Lepší pochopení toho, jak nanočástice ovlivňují prostředí, je potřeba předtím, než je schváleno jejich použití v zemědělství.  Příslušné úřady a výzkumné týmy by měly poskytovat informace o bezpečném využívání nanotechnologií tak, aby nanočástice  mohly být používány v zemědělství produktivním a udržitelným způsobem.