stavby; domy; příčky; panely; hydroizolace; povodně; ČR

Na základě povodní na Moravě v roce 1997 se ukázalo, že voda vyplavovala jemné částice z podzákladí domů a vznikaly kaverny. Odčerpávání vody tedy muselo probíhat opatrně, nikoliv rychle. Kde to jen bylo možné dávala se přednost přirozenému poklesu vody.
Prokázalo se, že při odplavování lépe odolávají tuhé panelové krabice, panely měly výrazně větší odolnost. Vyměněny musely být jen plastová jádra, příčky, dveřní křídla aj. málo odolné materiály vůči vlhkosti a plísním. Zděné domy mají naproti tomu poddajnější nosný systém, takže podemletí částí domů je velmi zraňuje.
Pro zmírnění mrazů byly navrženy provizorní obklady z tepelných izolací obsypaných pískem. Muselo se ale zvážit, u kterých budov budou izolace vhodné a kde domy obložit, aby mohly co nejdéle „dýchat“ a přirozeně vysychat.
Důležitý je tvar objektu. Nevhodné tvary proti směru vodního proudu, např. otevřené U, by mohly způsobit vznik bariér zabraňujících snadnému obtékání. Následkem mohou bát víry a vymílání podloží. Nosné konstrukce mají být souměrné a tuhé. Povodně také prokázaly význam dobrého příčného nebo podélného větrání. Umísťování technologických center se doporučuje nad úroveň povodňové vlny. Za vhodné se považuje zvětšení hloubky založení na návodní straně, protože se tak sníží intenzita podemílání základů. také je zapotřebí, aby stropní konstrukce byla v obou půdorysných směrech dostatečně dimenzována pro vznik náhradních příhrad, kde výztuž přebírá tahová namáhání. To je důležité při podemletí jednoho nároží objektu – zabraňuje se tím vzniku řetězové havárie.
Někdy je lepší připustiti celkové zaplavení suterénu vhodně volenými otvory mezi místnostmi, což brání řetězovému zřícení. Předem je třeba zvážit, zda je nutné propojit základy se stěnami betonářskou výztuží, protože ta pak může znesnadnit izolaci proti vodě. Pro povodňové území je vhodná tuhá a odolná suterénní konstrukce, což pak umožňuje i řešení netuhé horní stavby nacházející se nad uvažovanou úrovní povodňové vlny.
Také se musí vzít v úvahu (zejména na horních tocích), že obvodové pláště do úrovně povodňové vlny mohou být poškozeny nárazem unášeného břemene.
Příčky neovlivňují stabilitu objektu, proto je není nutné dimenzovat na účinky povodně. Naopak jejich havárie a odstranění umožní lepší větrání a vysychání. Rovněž se tím zlepší podmínky pro opravy hydroizolací a podlah.
Při malé výšce vodního sloupce lze ekonomicky dimenzovat podlahovou desku a tím i ochraňovat hydroizolaci. Výhodnější u vyššího vodního sloupce je připustit zaplavení suterénu, čímž se poruchy podlah a hydroizolací zmírní.
Omezení počtu dilatačních spár je výhodné nejen pro sedání po povodni, sesychání, ale i pro hydroizolace nejen z ekonomických, ale i z technických důvodů- Spáry musí být zabezpečeny proti vniku pevných předmětů, které by mohly zamezit nezávislému pohybu dilatací dělených částí objektů.
Není možné užívat materiály ztrácející pevnost – vepřovice, pórobetony, lehké betony a příčně děrované cihly.

Úplný článek si můžete prostudovat v knihovně ÚZPI, Slezská 7, Praha 2

HN, 2002, č. 168, 29.8., Věda a lidé, s. 2 (Mik)