Bezpečnost potravin

Jak proměnit plastový odpad v alternativu

Vydáno: 5. 12. 2019
Autor: CORDIS

Informace o projektu podporovaném EU

Vědci vyvinuli novou metodu výroby sloučeniny, která má nahradit polyethylentereftalát (PET) při balení potravin a nápojů.

I přes zdravotní a ekologická rizika, spojená se špatným nakládáním s plastovým odpadem, je po plastech neustálá poptávka. Pokud budou pokračovat stávající spotřební vzorce a postupy v odpadovém hospodářství, bude do roku 2050 na skládkách a v životním prostředí asi 12 miliard tun plastového odpadu. Mohl by však být plast nahrazen materiálem, který je stejně lehký, odolný a plně biologicky rozložitelný?

Ano mohl – podle týmu vědců pracujících na alternativě šetrné k životnímu prostředí. Tento tým vědců, částečně podporovaný projektem NaMeS (financovaným EU), vyvinul novou metodu výroby sloučeniny s rozmanitými aplikacemi v biochemickém průmyslu. Vědci publikovali svou studii v časopise „Applied Catalysis B: Environmental“.

tiskové zprávě shrnující výsledky vědecký tým uvedl, že přeměnil hydroxymethylfurfural (HMF, běžný
produkt, který je získáván z kyselé hydrolýzy sacharidů jako je např. celulóza, lignin a inulin) na aldehyd 2,5-diformyl furfural (DFF). HMF je sloučenina používaná v polymerech, rozpouštědlech, povrchově aktivních látkách, léčivech a prostředcích na ochranu rostlin. Komerční hodnotu mají také oxidační deriváty HMF. Například DFF má rozmanité užitečné možnosti aplikace zahrnující výrobu kosmetiky, vonných látek, paliv, léčiv a chemických látek.

Pro výrobu DFF existuje několik metod, ale ty poskytují pouze nízké výtěžky se špatnou selektivitou a nejsou šetrné k životnímu prostředí. Vědci v článku (ScienceDirect, Elsevier) uvedli, že výzkum ekonomicky realizovatelné výroby DFF, s nízkým dopadem na životní prostředí, se zaměřuje na použití levných katalyzátorů (ne ze vzácných nebo ušlechtilých kovů), vyhýbá se nebezpečným chemikáliím (zásadám nebo organickým rozpouštědlům), používá slabé oxidanty (např. molekulární kyslík), a také využívá procesů s nízkou tepelnou/energetickou spotřebou, jako je sonochemie a fotokatalýza. Ve zprávě prof. Juan Carlos Colmenare, spoluautor studie, zdůraznil, že technika týmu je bezodpadová, bez přidání kyslíku nebo dalších sloučenin (např. peroxidu vodíku, H2O2). Metoda navíc nevyžaduje vysoké teploty nebo drahé katalyzátory.

Alternativa PET

Prof. Colmenares uvedl: „Chceme, aby bylo možné nahradit PET něčím, co je za několik měsíců, maximálně za několik let, rozloženo. Dnešní plasty vyrobené z ropy obsahují ftaláty a další změkčovadla (směs organických a dokonce i anorganických sloučenin), a žádné bakterie nebo houby je neumí rozložit. Právě proto zůstávají tak dlouho v lesích a mořích.“ PET označuje obecně použitelný termoplastický polymer používaný v plastových lahvích a dalších obalech, stejně tak i v textiliích.

Profesor dodal: „Výrobky na bázi DFF obsahují furany (sacharidy) a to, co pochází z přírody, příroda také lépe přijme. Tyto polymery byly testovány a rozpadají se na monomery podobné cukrům (monosacharidům), a cukry jsou chutnou potravou pro mnoho mikroorganismů. Když je plastová láhev tohoto druhu vyhozena do volné přírody, je rozložena mnohem rychleji než konvenční polymery, a to nejpozději do několika let.“

V rámci probíhajícího projektu NaMeS („Interdisciplinary NAnoscience School: from phenoMEnology to
applicationS“), který podpořil tuto studii, byli najati začínající výzkumní pracovníci k uskutečnění mezinárodních, mezisektorových a mezioborových výzkumných projektů kombinujících chemii, fyziku, matematiku, biologii a materiálové vědy.

Autor překladu: Ing. Ivo Doskočil, Ph.D., ČZU v Praze

 

Více informací: webová stránka projektu NaMeS

 

Zdroj: CORDIS, EU research results