Výsledky rozsáhlé studie prováděné ve Velké Británii naznačují, že zvýšená konzumace ovoce v dětském věku může napomáhat snížení rizika vzniku karcinomů v dospělosti.

Podle závěrů studie, prováděné ve Velké Británii a zahrnující téměř 4000 osob může strava v dětství, bohatá na ovoce chránit před vznikem některých forem karcinomů v pozdějším věku. Závěry publikované v únorovém čísle časopisu Journal of Epidemiology and Community Health, jsou založeny na šedesátiletém sledování skupiny lidí, kteří během třicátých let v pravidelných týdenních intervalech zaznamenávali spotřebu potravin v domácnosti. Původní výzkum byl součástí širšího šetření, které bylo zaměřeno na sledování stravovacích zvyklostí v rodině, zdraví a sociálních podmínek zhruba 1350 rodin v 16 zemědělských a městských oblastech v Anglii a ve Skotsku, které bylé prováděno v letech 1937–1939. Z tohoto souboru bylo na základě originálních zdravotních záznamů vybráno téměř 4000 mužů a žen, kteří v době provádění původní studie byli dětmi, a bylo provedeno srovnání se záznamy o úmrtí nebo dignostikovaném karcinomu až do června 2000. Do tohoto data bylo ve sledované skupině diagnostikováno 483 případů karcinomů, z nichž nejčastější byl karcinom plic a tlustého střeva u mužů, resp. karcinom prsu, plic a střev u žen. S přihlédnutím ke věku, pohlaví a přívodu energie, jejichž vysoké hladiny jsou spojeny se zvýšeným rizikem karcinomů, bylo konstatováno, že čím vyšší byla spotřeba ovoce v dětství, tím menší bylo riziko vzniku karcinomů u sledovaných osob dospělosti. Zvýšená konzumace ovoce se rovněž projevila nižší úmrtností, ačkoliv přímá spojitost nebyla naprosto jednoznačně prokázána. Zcela překvapivě se neprojevila žádná souvislost mezi vařenou zeleninou a rizikem karcinomů, což je možno přičítat delšímu vaření zeleniny, které bylo ve třicátých letech běžné, a následné ztrátě mikroživin. V rámci studie byl rovněž zkoumán vliv vitaminů C, E a ß-karotenu a nebyly získány téměř žádné důkazy o tom, že by jednotlivé vitaminy přispívaly protektivnímu účinku ovoce.
The Boyd Orr cohort, 57, 2003, s. 218–225