Povodeň, transformace povodně, retence krajiny povodí, celková retence povodí, statická retence, dynamická retence

Příspěvek předkládá původní hydrologickou metodu, založenou na vyhodnocení údajů o srážkách a průtocích naměřených v období povodňových epizod. Touto bilanční metodou lze zjistit retenci krajiny povodí při povodni. byla aplikována na čtyři dílčí povodí řeky Opavy, postižené červencovými povodněmi v roce 1997. Celková retence povodí Rt byla rozdělena na tyto složky: retence statická Rs, zahrnující retenci v aerační zóně Rap, retence podzemní Rug a územní výpar E a retence dynamická Rd, zahrnující retenci povrchovou Rsf a retenci hypodermickou Rhp.
Hlavními kritérii pro stanovení retenční schopnosti krajiny povodí byly tyto veličiny:
a) efektivní statická retence povodí R sef
b) součinitel efektivní statické retence ρsef
c) součinitel snížení kulminace povodně λ cul Součinitel efektivní statické retence se u šetřených povodí pohyboval v rozmezí hodnot 0,24 až 0,37, což znamená, že půda zadržela v povodí 24 – 37 % objemu první vlny v době kulminačního odtoku z povodí. Tento objem je zhruba na úrovni dynamické efektivní retence, který se pohyboval v rozmezí 22 – 43 %. Přitom součinitel celkové efektivní retence povodí se pohyboval v mezích od 0,63 až 0,75 (63 – 75 % objemu první povodňové vlny). Použitá bilanční metoda umožňuje blíže definovat a kvantifikovat jednotlivé složky retenční kapacity krajiny a ukazuje na možnosti jejího využití pro modelování vlivu těchto složek na retenční schopnost povodí.

PODHRADSKÁ, J., SPITZ, P.: Hodnocení retenční schopnosti krajiny při povodni. Acta Universitatis Agriculturae Et Silviculturae Mendelianae Brunesis. (Brno), 2000, XLIX, No. 3, pp.: 39– 45.