V EU jsou námitky ohledně bezpečnosti konzumace šťávy z plodů „noni". Podle SCF je neškodná, je akceptovatelná jako potravina nového typu, ale neexistují podklady o zvláštním zdravotním účinku.

V zemích EU se vyskytly námitky ohledně bezpečnosti konzumace šťávy z plodů „noni“, a to kvůli nepřesnostem v uváděném složení šťávy, kvůli složkám významným z toxikologického hlediska, doporučeným denním dávkám, testům na genotoxický potenciál a údajům o alergiích. Belgický kompetentní úřad dokonce zakázal používání této šťávy s tím, že byl k dosažení ADI použit bezpečnostní faktor 100 a informace o skutečné míře příjmu byly nedostatečně uvážené.
Podle stanoviska SCF (Vědecký výbor pro potraviny EU) publikovaného 4. 12. 2002 je tahitská šťáva z plodů noni akceptovatelná jako potravina nového typu, ale není ničím podloženo, že by měla na rozdíl od jiných ovocných šťáv speciální zdravotní účinek. V Polynésii a Jihovýchodní Asii se obvykle konzumuje šťáva z noni (Morinda citrifolia) obsahující ještě 11 % šťávy z hroznů a borůvek.
SCF odhaduje denní spotřebu na 30 ml na den, což je méně než spotřeba ostatní ovocných šťáv a než se uvažuje v toxikologických a alergenických studiích. Bezpečnostní faktor 100 není pro tuto šťávu vhodný.
Závěr z toho je, že neexistují údaje ze studií na laboratorních zvířatech o negativním vlivu z hlediska subchronické toxicity, genotoxicity a alergenicity. Podle SCF je tento produkt již několik let konzumován v řadě zemí, a to v míře, která se zdá být přijatelná.
EU Food Law, 2003, č. 133, s. 19