Rámcové nařízení o potravinovém právu EU a úřadu EFSA.

Dlouho připravované nařízení stanovující obecné principy a požadavky na potravinové právo, zřizující Evropský úřad pro nezávadnost potravin (European Food Safety Authority – EFSA) a stanovující postupy v záležitostech závadnosti potravin bylo v lednu 2002 přijato Evropským parlamentem a Radou a vydáno pod č. 178/2002. V části I (§§ 1 – 3) se vymezuje rozsah a stanovují definice, v části II (§§ 4 – 21) se uvádějí obecné principy potravinového práva, část III (§§ 22 – 49) se týká Evropského úřadu pro nezávadnost potravin (EFSA), část IV (§§ 50 – 57) obsahuje ustanovení ohledně rychlého systému varování a opatření v případě krizí, část V (§§ 58 – 65)  uvádí procedurální a závěrečná ustanovení.
V dalším textu jsou popsána některá zásadní příp. některá zvlášť významná ustanovení:
Článek 1
Nařízení je základem pro zabezpečování vysoké úrovně ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů ve vztahu k potravinám, přičemž má při zajišťování efektivní funkce vnitřního trhu na zřeteli především pestrost nabídky potravin včetně tradičních výrobků. Nařízení ustanovuje obecné principy a zodpovědnosti, způsoby uplatňování přísně vědeckých zásad, efektivní organizační uspořádání a postupy, kterými se provedou rozhodnutí učiněná v záležitostech nezávadnosti potravin a krmiv. Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na celé řetězce potravin a krmiv od produkce, přes zpracování až po distribuci. Nevztahuje se na primární produkci pro soukromé domácí použití nebo domácí zpracování, manipulaci a skladování potravin pro soukromou domácí spotřebu.
Článek 2
Potravina je definována jako látka nebo produkt ať už zpracovaný, částečně zpracovaný nebo nezpracovaný, který je určen ke konzumaci lidmi, nebo se odůvodněně čekává, že bude konzumován. Termín „potravina“ zahrnuje nápoje, žvýkačky a dále jakékoli látky včetně vody, které se během zpracování, přípravy či manipulace stanou součástí potraviny. Termín „potravina“ nezahrnuje krmiva, živá zvířata, která nejsou připravena pro umístění na trh pro lidskou spotřebu, plodiny před sklizní, léčiva podle definice v nařízeních 65/65 a 92/73, kosmetiku podle definice ve směrnici 76/768, tabák a tabákové výrobky podle definice ve směrnici 89/622, narkotika a psychotropní látky, rezidua a kontaminanty.
Článek 3
Termín „potravinové právo“ znamená zákony, nařízení a administrativní ustanovení týkající se jednak potravin obecně, jednak podrobně nezávadnosti potravin, a to na úrovni Společenství i na úrovni národní. Vzhledem k zaměření na nezávadnost potravin zahrnuje nejen celý potravinový řetězec, ale i krmiva produkovaná a používaná za účelem chovu zvířat určených na potraviny.
Termín „riziko“ znamená funkci pravděpodobnosti negativního účinku na zdraví a závažnosti tohoto efektu, která vede k nebezpečí.
„Nebezpečí“ je biologický, chemický nebo fyzikální prvek, při němž nebo za jehož podmínek jsou potravina nebo krmivo potenciálně schopny vyvolat negativní zdravotní efekt.
Článek 6
K zajištění ochrany zdraví lidí musí být veškeré potravinové právo založeno na analýze rizik. Hodnocení rizik je vědecký proces sestávající ze čtyř kroků: identifikace nebezpečí, stanovení charakteristiky nebezpečí, vyhodnocení míry expozice a stanovení charakteristiky rizika. Musí být prováděno nezávisle, objektivně a transparentně. Při řízení rizika se musí brát v úvahu výsledky hodnocení rizika a především stanovisko Úřadu.
Článek 8
Úkolem potravinového práva je chránit zájmy spotřebitele a zajistit, aby měl k dispozici dostatek informací, které mu umožní výběr potravin. Musí preventivně chránit před podvody, klamavými praktikami, falšováním a dalšími praktikami poškozujícími spotřebitele.
Článek 13
Společenství a členské státy se musí podílet na vývoji mezinárodních technických norem pro potraviny a krmiva a na sanitárních a fytosanitárních normách a podporovat koordinaci prací. Musí věnovat zvláštní pozornost potřebám rozvojových zemí a s použitím mezinárodních norem nevytvářet překážky exportu z rozvojových zemí. Musí také podporovat soulad mezi mezinárodními technickými normami a potravinovým právem Společenství.
Článek 14
Podrobně se rozpracovává zásada, že na trh nesmí být uvedena potravina, která může poškodit zdraví nebo se nehodí k lidské spotřebě.
Článek 17
Stanovuje se, že podnikatelé v potravinářství jsou zodpovědni za to, že ve všech stupních řetězce, které se jich týkají, jsou splněny požadavky potravinového práva, které jsou z hlediska jejich aktivit relevantní. Členské státy musí potravinové právo prosazovat, musí provádět monitoring a ověřování skutečnosti, že potravinářští podnikatelé plní relevantní požadavky potravinového práva, a to ve všech stupních. K tomu účelu musí mít vytvořen systém úředního dozoru a další aktivity, podle toho, jak to vyžadují okolnosti, včetně komunikace s veřejností. Členské státy také musí navrhnout efektivní, proporcionální a odrazující pravidla na opatření a postihy pro případ neplnění potravinového práva.
Článek 18
Podrobně se vymezuje, jak musí být zabezpečena „vystopovatelnost“ – možnost po krocích sledovat potravinu, krmivo, zvíře určené k výrobě potraviny nebo látku určenou k začlenění (nebo se to o ní předpokládá) do potraviny nebo krmiva, a to ve všech stupních výroby, zpracování a distribuce.
Článek 19
V rámci své odpovědnosti je potravinářský podnikatel povinen, pokud ví nebo má důvod se domnívat, že potravina, za niž zodpovídá není v souladu s požadavky na nezávadnost, okamžitě učinit zde uvedená opatření.
Článek 22 – 23
Zřizuje se Evropský úřad pro nezávadnost potravin, jehož úkolem bude provádět technické poradenství a poskytovat vědeckou a technickou podporu legislativě Společenství, a to ve všech oblastech, kde to může mít přímý nebo nepřímý dopad na závadnost potravin. Bude k těmto účelům obstarávat nezávislé informace ze všech potřebných oblastí a komunikovat ohledně rizik. Podrobně jsou rozvedeny cíle a úkoly, které má Úřad splňovat.
Článek 24 – 28
Stanovuje se organizační struktura Úřadu sestávající z Řídící základny, Útvaru výkonného ředitele, Poradního fóra, Vědeckého výboru a Vědeckého panelu.Vymezuje se postup vytváření útvarů, jejich pravomoci, úkoly a zodpovědnosti.
Článek 29 – 49
Je stanoven postup při plnění jednotlivých povinností, jako je vydávání vědeckých stanovisek, vydávání stanovisek v případě sporů, zpracovávání studií, identifikace rizik, účasti na systému rychlého varování. Vymezuje se způsob dosahování nezávislosti, transparentnosti a uchovávání důvěrných informací při činnostech úřadu. Jsou určena pravidla komunikace Úřadu s Komisí, členskými státy a různými zájmovými skupinami. Stanovuje se způsob financování a právní postavení zaměstnanců Úřadu.
Článek 50 – 52
Rychlý systém varování pro oznamování přímého nebo nepřímého rizika ohrožení zdraví potravinami nebo krmivy je vytvořen jako síť. Zahrnuje členské státy, Komisi a Úřad, které musí oznámit své kontaktní místo. Za činnost systému zodpovídá Komise. Jsou stanovena pravidla, v jakých případech a jakým způsobem se postupuje, aby nedošlo k šíření ohrožení.
Článek 53 – 54
Pokud je zřejmé, že určitá potravina nebo krmivo pocházející ze Společenství nebo dovezená ze třetí země znamená vážné riziko pro zdraví lidí zvířat nebo pro životní prostředí, přijme Komise okamžitě mimořádné opatření spočívající v zákazu uvádění na trh, zákazu dovozu nebo stanovení speciálních podmínek. Přijaté opatření musí být nejpozději do 10 pracovních dnů buď potvrzeno, změněno, odvoláno nebo prodlouženo.
Článek 55 – 57
Komise má za povinnost vytvořit ve spolupráci s Úřadem a členskými státy generální plán pro případ krize. Nastane-li situace, kdy je přímo, či nepřímo vážně ohroženo zdraví lidí prostřednictvím potravin či krmiv a toto nebezpečí nelze odvrátit nebo snížit opatřeními, která jsou k dispozici, vytvoří Komise „krizovou jednotku“, v níž má zastoupení Úřad a v případě nutnosti zabezpečí vědecké a technické zázemí a informuje veřejnost.
Článek 65
Nařízení vstupuje v platnost 21. 2. 2002, avšak některé články (11, 12, 14 – 20) začnou platit až od 1. 1. 2005. Účinnost článků 29, 56, 57 a 60 nastane od data, na němž se dohodnou členové Vědeckého výboru a Vědeckého panelu, což bude oznámeno v OJ.
Official J. European Communities, L 31, 01.02.2002, s.1
(Ing. Suková, ÚZPI Praha)