V případě mnoha čajových směsí (fenykl-anýz-kmín) v Německu na přelomu r. 2002 a 2003 určených dětem, u nichž zjistily kontrolní úřady kontaminaci salmonelou, rozhodly soudy jednoznačně, že nebyly splněny povinnosti podnikatelů.

Spolkový úřad pro hodnocení rizik (BfR, SRN) byl prostřednictvím Institutu Roberta Kocha informován o výskytu četných salmonelových infekcí u dětí do jednoho roku v období říjen 2002 až květen 2003. Průzkum ukázal, že 80 % postižených dětí dostávalo k pití fenyklový čaj. Proto provedly zemské kontrolní úřady vyšetření různých čajů, které jsou podávány i kojencům a malým dětem. Hledaný druh salmonely (Salmonella Agona) byl zjištěn především v „Čajové směsi: fenykl-anýz-kmín“ a při kontrole u výrobců koření také ve vzorcích anýzu. Celkový počet pozitivních výsledků byl mnohem vyšší než při vyšetřování v předcházejících letech.
Profesní svazy však začaly zpochybňovat správnost zjištění Institutu R. Kocha, přestože pozitivních nálezů v čajích bylo mnoho, objevovala se tvrzení, že znečistění mikroorganismy je v přírodních produktech, jakými jsou čaje, normální, a že nebezpečí je vyloučeno, pokud se čaj připravuje podle návodu zalitím vroucí vodou.
Soudní rozhodnutí
Podle soudů nemůže být na přípravu čajů zalitých nedostatečně vroucí vodou nahlíženo jako na rozhodující důvod závady, i když je postup přípravy na výrobku uveden (v souladu s § 8 zákona o potravinách LMBG a podle nařízení EU 178/2002 čl. 14 odst. 3b), protože spotřebitel může návod považovat jen za doporučený postup k dosažení nejlepší senzorické jakosti nápoje, nikoli za varování před zdravotním nebezpečím. Skutečnost, zda je potravina bezpečná nebo ne, nemůže ovlivnit výlučně uvedená informace, ale i obvyklý způsob použití spotřebitelem (nařízení EU 178/2002 čl. 14 odst. 3a).
Přitom, když už se výrobce nebo distributor, který je za výrobek zodpovědný, odvolává na čl. 14, musel se setkat i s čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 1. A ten platí především, pro situaci, kdy je dotyčný informován, že jeho výrobek může být kontaminován salmonelou. V takovém případě má s největší starostlivostí takové kontaminaci zabránit.
V této souvislosti je třeba poukázat i na nařízení EU 315/93 o kontaminantech, podle kterého je třeba kontaminaci omezit na tak nízké hodnoty, jak je to při správné praxi v jednotlivých výrobních stupních proveditelné (dostatečné praní v čisté vodě, termické ošetření párou).
Dtsch. Lebensm. Rdsch., 99, 2003, č. 12, s. 503–510