možnost záměny za olivový olej, technologie výroby, poživatelný jen po rafinaci

Nedávno se odvětví olivového oleje muselo zabývat problémem stopového znečistění italských a španělských olivových olejů olejem z olivových výlisků, který není vhodný k lidské spotřebě. Surovinou pro jeho získání je odpad z lisování olivového oleje – výlisky z olivové kaše, které ještě mohou obsahovat až 10 % oleje. To je dostatečný důvod pro to, aby tyto výlisky byly prodávány podnikům, které provádějí extrakci. Výlisky jsou nejprve teplem vysušeny a poté je olej extrahován rozpouštědly.
Takto získaný olej není poživatelný, protože v důsledku ohřevu se vytvořily škodlivé polycyklické aromatické uhlovodíky. Aby bylo možno jej konzumovat, musí dojít k rafinaci. Po ní je chuťově neutrální a tak za účelem dodání chuti se přidává nativní olivový olej. Takto může být prodáván s označením „olej z olivových výlisků“, přičemž toto označení je chápáno i jako zdravotní varování.
I normálně lisované olivové oleje bývají rafinovány a po dodatečném namíchání mohou být prodávány jako „čistý olivový olej“. Z uvedeného vyplývá, že olej z výlisků i čistý olivový olej jsou si velmi podobné a může docházet k jejich zaměňování. Důvodem k tomu je velmi nízká cena oleje z výlisků. Naštěstí se již dnes dá pomocí nákladných postupů zjistit, jak vysoké teploty bylo při ohřevu použito. Teplota zanechává tzv. teplotní stopu.
Lebensm. Ztg., 38, 21. 9. 2001, s. 90