LN; 16.8.1995; prognóza; povodně; ČR

Nepořádek nad Prahou
„Názory na ochranu před povodněmi se mění. Dřív panovala představa, že se řeka sevře hrázemi a voda pustí dolů. Ukazuje se, že to není šťastné řešení. Když se nevytvoří inundační území, snížení povodňové vlny se posílá po vodě dál a odnesou to vespod. Na Rýně na to doplatili Holanďané. Němci teď vykupují pozemky kolem řeky, vytvářejí tam zóny klidu s loukami, lesíky a rekreačními stezkami. V případě povodně toto území zaplaví, a odlehčí tak partiím po proudu řeky. Také v případě Prahy je třeba jít touto cestou. Kromě dobudování ochranných hrází, ať již stálých nebo mobilních, je třeba udělat pořádek hlavně nad Prahou,“ doporučuje ředitel Uher. „Není třeba všechno zrušit, ale stavět tam na průtočných základech a odstranit odtamtud vše, co tam nepatří. Postup obecního úřadu v Modřanech je příkladem, že se to může podařit. „Pražská území ohrožená záplavami lze rozdělit do čtyř skupin,“ vysvětluje prof. Gabriel. „Kategorie A jsou území neprůtočná, neaktivní,která je potřeba za každou cenu chránit pomocí vhodných technických opatření. Kategorie B jsou území rovněž neprůtočná, neaktivní, zaplavovaná vodou při stoleté povodni, která z ekonomických či estetických důvodů nelze chránit tak jako kategorii A. Příkladem mohou být Lahovice. Obytná podlaží musí být nad kulminační hladinou stoleté vody, stejně tak i trafostanice, měla by byt zajištěna kanalizace, elektrické rozvody pod úrovní stoleté vody udělány jako ve vlhkém prostředí a měla by být připravena úniková cesta z obytných podlaží. Další zástavbu lze povolovat jen při splnění předepsaných bezpečnostních podmínek. Kategorie C jsou inundační území, která bývala v minulosti perfektně průtočná. Momentálně je tam situace mnohem horší. A konečně existuje i kategorie D, což jsou území kdysi i nyní dobře průtočná. V okolí Prahy je to vlastně jen oblast Berounky v úseku od Kazína po zaústění, zemědělsky využívaná,“ tvrdí prof. Gabriel. Riziko pro Prahu výrazně zvyšuje nepořádek nad ní a postupné zastavování Trojské kotliny. „Částečné zlepšení situace by si v těchto dvou oblastech nevyžádalo velké náklady. Stačila by jen důslednost. Vždyť řada staveb a skládek zde již dávno nemá být, navíc se tu vyskytují zcela nesmyslné deponie. Na Pelc-Tyrolce jsou černé skládky dva tři metry vysoké a nikdo neví, co v nich je. Dokonce je tu skladována i sůl na zimní sypání komunikací. Velká voda tu horu soli spláchne do Vltavy. Pozemky u Vltavy jsou ovšem velmi vyhledávané. Projekty jsou předkládány s tím, že se jedná o zachování současného stavu, který ovšem v minulých desetiletích zaznamenal podstatné zhoršeni, a každý takový další projekt většinou situaci dále komplikuje,“ soudí prof. Gabriel. „Kategorie A i B je tedy třeba chránit, protože jsou to zátopová území hustě obydlená, s cennými historickými památkami. U kategorií C a D naopak chceme, aby se tu voda rozlila, protože tak se sníží kulminační hladina u cenných oblastí. Není tedy zátopové území jako zátopové území. Jsou tu rozdílné snahy, ale slouží jednomu účelu – ochraně Prahy. Pro aktivní inundační území kategorie C a D v oblasti soutoku Berounky a Vltavy a Trojské kotliny by ideální využiti představovaly přírodní parky s velkými travnatými plochami, solitérními skupinami stromů a keřů, turistickými stezkami pro cyklisty a pěší a neoplocenými koupališti. Stačí pár dní deště. V Praze nebyla velká povodeň více než sto let. „V roce1890 pršelo několik dní koncem srpna v západních i jižních Čechách. Povodí se nasytilo a začátkem září se nad celým územím rozpršelo znovu. Během tři až čtyř dnů postihly vlastně celé Čechy ohromné povodně. Místní katastrofy jako nedávno na Berounsku mohou způsobit bouřky a průtrže mračen, stoletou povodeň v Praze jen několikadenní déšť,“ tvrdí ing. Bohuslava Kalasová z Hydrometeorologického ústavu. Kdy nás postihne,to samozřejmé nemůže předpovědět. Ve druhém tisíciletí tohoto letopočtu však pouze toto století zůstalo zatím ušetřeno. Stihne to do roku 2000 svatý Petr nebo pražský magistrát?
Pomalá reakce radních
„Podařilo se nám vyvolat jednání s primátorem, kterého jsme vzali na loď společné s dalšími magistrátními úředníky odpovědnými za povodňovou ochranu Prahy. Jeli s námi hasiči, lidi ze záchranného systému. Ukázali jsme slabá místa, vysvětlili, co se stane v případě povodně. Magistrát má k dispozici i naši studii,“ tvrdí ing. Uher. Od této projížďky se moc nestalo. Půl miliónu korun schválených letos na jaře (23. 2.1995) na „postupnou realizaci protipovodňových opatření“ je částka zcela nedostatečná. Díra u Novotného lávky zeje dál, ačkoliv by stačilo objednat nějakých sto metrů hrazení. Na projektu ochrany Malé Strany se také nepracuje. Aktivita magistrátu se podle ředitele Uhra přece jen zvýšila. Svědčí o tom i materiál připravený k jednání do Rady zastupitelstva hl. města Prahy. Tyká se však spíš prostředků pro ověřování proti povodňové ochrany Prahy na matematickém a fyzikálním (hydraulickém) modelu Prahy. „Pomocí počítačů dokážeme leccos, ovšem určité věci nelze jen simulovat. Proto by Praha potřebovala stalý hydraulický model Vltavy a Berounky a přilehlého inundačního území. Jeho výstavba by přišla na několik miliónů, ovšem provoz by již nestál ani korunu. Ověření důsledků novostaveb v inundačním území by bylo v nejvyšším zájmu každého investora a ti by veškeré zkoušky financovali sami. „Autoři myšlenky postavit v sousedství chuchelského dostihového závodiště obchodní, zábavní a rekreační centrum si tedy nejspíš budou muset počkat na hydrologický model, protože bez exaktní zkoušky jim Útvar pro rozvoj hlavního města Prahy sotva povolí tak rozsáhlou stavbu na území, které by vzhledem ke svému zařazení do kategorie C mělo zůstat co nejvíce průtočné. Pokud ovšem nepřijde dřív stoletá voda. Pak možná ztratí sami zájem o to stavět v místech, kde jim voda může všechno zničit.
TOMÁŠ PUDIL
LN, 1995, 16.8., s. x (Mik)