Selen byl objeven v roce 1818 a po dlouhou dobu byl považován za jed. Teprve koncem padesátých let minulého století byl zjištěn jeho kladný vliv na lidské zdraví, v sedmdesátých letech byl v různých zemích povolen jako přídavek do krmiv. Jeho maximální přípustná koncentrace v krmivech je 0,3 až 0,5 mg na kilogram hmoty.

Selen působí v lidském těle především jako antioxidační činidlo. Neutralizuje jedovaté peroxidy, které se vytvářejí během přeměny tělesného tuku na energii a mohou narušit buněčné složky včetně DNA.
Výzkumu vlivu selenu na lidské zdraví se věnuje řada vědců. Dr. RAYMANOVÁ z britské Surreyské univerzity studovala po dobu pěti let účinek selenu při prevenci výskytu rakoviny. V rámci výzkumu zjišťovala průměrný obsah selenu ve stravě 42 000 osob v Evropě a USA. Z předběžných dat vyplynulo, že průměrný obsah selenu u Evropanů a Američanů
je hluboko pod denní dávkou 75 mikrogramů, doporučenou zdravotními orgány Velké Británie a USA. Ve Francii, SRN, Dánsku a Velké Británii je průměrná denní dávka jen 50 mikrogramů selenu na osobu, ve Švédsku, Polsku a na Slovensku dokonce méně než 40 mikrogramů za den.
V mase se selen vyskytuje jen v malém množství. Snahou výzkumu i firem je zvýšit jeho podíl. Obvyklým způsobem je jeho přídavek do krmiv masných zvířat.
V Jižní Koreji nabízejí vepře se zvýšeným obsahem selenu v mase pod označením „Selen Pork“ čtyři firmy. V roce 2000 prodaly cca 100 000 kusů, v roce 2001 již zhruba dvojnásobek. Maso obsahuje desetinásobek přirozeného množství, je libovější a šťavnatější, a má výrazně červenější barvu. Je zde zařazeno do nejvyšší jakostní třídy, jeho cena je asi o 30 % vyšší než u běžného masa.
Vliv selenu na zlepšení jakosti vepřového masa se zkoumal i v Austrálii. Vepřům se přidával selen do krmiva v posledním období před porážkou. Jejich maso obsahovalo 0,46 ppm selenu proti běžným 0,25 ppm, snížila se i ztráta odkapem (24 hodin po porážce) na 1,22 % proti běžným 3,25 %.
Selen se přidává do krmiva v organické formě nebo jako seleničitan sodný.
Organický selen se vyrábí fermentací kvasnic v mediu s nízkým obsahem síry a vysokým obsahem selenu. Vytváří se tak seleno-cystein, biologicky aktivní forma selenu. Jeho podstatný podíl se zachytí ve tkáních těla zvířete.
Na seleno-cystein je nutno převést i anorganickou formu selenu, seleničitan sodný, jinak dochází k jeho značným ztrátám – odchází z těla zvířat především v moči. Dr. JACQUESOVÁ z firmy Lexington, USA, zjistila, že tyto ztráty mohou dosahovat od 75 do 80 %.
K podobným výsledkům dospěl i Dr. MAHAN ze Státní university Ohio, USA. Zjistil, že v mase vepřů, krmených organickým selenem, byla koncentrace selenu vyšší než u těch, krmených seleničitanem sodným. Mimoto byla  zjištěna i vyšší ztráta odkapem.
Nižší ztrátu odkapem u kuřat, krmených organickým selenem, proti těm, krmeným seleničitanem, zjistil i Dr. EDENS ze Státní univerzity Severní Karolina, USA.
Meat Processing, 2002, č. 9, s. 38-41