Při používání stále těžších strojů se zvyšuje riziko poškození zemědělsky využívané půdy. Vzhledem k velkému množství situací, kdy dochází k zatěžování půdy, lze těžko učinit konkrétní doporučení. V následujícím článku jsou první zárodky způsobu výpočtu míry utužování půdy.

Švýcarské zemědělské výzkumné ústavy v Tänikonu a Curychu-Reckenholzu prováděly v letech 1994 až 1999 společně s Ústavem terestrické ekologie a techniky plodin a Švýcarskou vysokou technickou školou v Curychu polní pokusy, aby prozkoumaly působení těžkých zemědělských strojů na strukturu půdy. Přitom se při sklizni cukrovky pojíždělo po orné půdě jednou až třikrát s různě těžkými sklízeči cukrovky. Zatížení, kterým působí na půdu jedno kolo, činilo až 11,4 tun. Následující výzkumy zjistily, že horní vrstva půdy byla částečně silně utužena. Také v podorniční vrstvě pod běžně zpracovávanou vrstvou půdy se nalezly známky utužení. Při mimořádné nepříznivých konstelacích se zjistily změny struktury dokonce ještě v hloubce 50 cm. Protože se pokusy prováděly pouze na třech místech se specifickými půdními a povětrnostními poměry, neumožňují tak žádnou všeobecnou výpověď.
V roce 1998 vydala vláda na základě příslušných směrnic v zákoně na ochranu životního prostředí vyhlášku o zatěžování půdy, které také obsahuje ustanovení o ochraně půdy před utužováním. Aby bylo možno tuto vyhlášku realizovat, velmi napomáhají poznatky získané v posledních letech Ústavem pro terestrickou ekologii Švýcarské vysoké technické školy v Curychu. Všichni zúčastnění, v první řadě samozřejmě zemědělci, ale také zemědělské poradny, příslušná kantonální odborná místa zabývající se půdou, potřebují informace o nebezpečí utužování jednotlivých druhů obdělávaných půd. Cíl spočívá v tom, aby se vozidla podle tříd zatížení a půd a rozdělila do tříd citlivosti, aby se nebezpečí utužování podorniční vrstvy posuzovalo realisticky. Mnohoslibnou metodu pro dosažení potřebných informací představuje simulace utužování půdy matematickými modely, jaké se používají ve výzkumných ústavech a v Ústavu terestrické ekologie Švýcarské vysoké technické školy v Curychu. Zkoumaná půda se přitom rozdělí na určitý počet prvků, jimž se přiřazují určité charakteristické parametry. Jak se prvek pod zatížením deformuje a tlak se dále převádí na sousední prvky, to se může odvodit podle zákonů o chování látek: Musí být ovšem známy určité charakteristické parametry půdy. Pokud nejsou k dispozici, musí se s velkými náklady zjišťovat v laboratoři.
Výsledky modelování se porovnávají s údaji naměřenými na poli. Porovnání modelových dat a dat naměřených na poli ukázalo, že hloubku kolejí způsobených od kol lze u doposud prozkoumaných půd opravdu dobře předpovídat. Ale musí se ještě ukázat, zda je model schopen adekvátně popsat utužování i u ostatních půd. Dále se také ještě musí modelovat a validovat rozdílné obsahy vody v půdě. Nakonec se ještě plánuje pomocí analýz citlivosti objasnit, které veličiny mají na model rozhodující vliv a které hrají pouze podřadnou roli.
Na základě modelových výpočtů tohoto druhu potom v dalším kroku pro zemědělce vypracovat konkrétní podklady pro vyhodnocování. Získané poznatky budou sloužit k předávání doporučení výrobcům zemědělských strojů. Kromě jiného bude snaha o to, aby skutečně těžké stroje byly vybaveny tak, aby rozeznaly kritickou situaci a používaly se způsobem vůči půdě šetrným. Vzhledem k možným škodám je důležité, aby se zvyšující používání těžkých velkokapacitních strojů nestalo z nedbalosti experimentem.

Agrarforschung, 2002, č. 9, s. 410–412