Dánsko od vydání směrnice EU o aditivech 95/2 usiluje o snížení počtu potravin  a snížení limitních hodnot, pokud jde o přídavek dusičnanů a siřičitanů do potravin. Vyhlídky  na úspěch jsou však malé.

Dánsko mělo před připojením k EU přísná pravidla ohledně dusičnanů a siřičitanů a ostře odmítalo legislativu EU o aditivech v r. 1995, která povolovala vyšší hladiny těchto látek. U soudního dvora se pak dovolávalo klausule týkající se zabezpečení životního prostředí, která členským státům umožňuje zavést přísnější pravidla než ta, která platí pro jednotný trh, a to v souladu s čl. 95 Smlouvy. Podle tohoto článku musí být k prosazení odlišných pravidel předloženy nové vědecké podklady nebo specifický národní problém.

Směrnice 95/2 povoluje použití siřičitanů do 61 druhů potravin, zatímco dánská legislativa je povoluje jen do 16 druhů. Pokud jde o dusičnany a dusitany, stanovuje EU limity reziduí v potravinách, zatímco dánská legislativa limituje množství, která mohou být přidávána.
Zdá se, že závěr bude: „Dánové se mýlili, když si vysvětlovali čl. 95 § 4 tak, že si členské státy mohou zachovat národní pravidla, která již byla v platnosti, a sice na základě svého jednostranného hodnocení.“
EU Food Law, 2002, č. 126, s. 11–12