Leviticus, „čisté“ a „nečisté potraviny“, vykrvení, směs hygienické praxe a ideologických důvodů, oddělení živlů

Ve  3. knize Mojžíšově (Leviticus) shrnuje Bible obecná pravidla spotřeby potravin pro Židy. Pravidla vycházejí jednak z toho, co bylo k dispozici, jednak doporučení shrnují zásady hygieny spolu s rituálními pravidly a ideologií, přenesenou do stravovacích pravidel.       
Živočišné zdroje byly členěny na „čistá“ zvířata, kam patřily přežvýkavci a sudokopytníci. Zákaz konzumu prasat lze vysvětlit obavou z uhrovitosti, požadavek na dokonalé vykrvení mohl vycházet z hygienických pravidel platných dodnes, ale také z rituálních, že krev patří bohu. Zákaz konzumu většiny hlodavců mohl být zapříčiněn  obavami z tularemie a myxomatózy. Kategorizace na vhodná či nevhodná zvířata mohla být také diktována přísným oddělením živlů:   zakázaní byli mořští živočichové pohybující se také na souši, řada ptáků, hlemýždi a další. Rostlinné zdroje stravy se vyvíjely tak, jak se postupně měnil nomádský způsob života na usedlý: na poušti to byla ztuhlá tamaryšková šťáva (mana), z obilovin  ječný chléb a postupně další kulturní trávy.  Z konzervačních metod bylo známo sušení a solení.

Perlín,C., Hrubý, S.: Biblická výživová doporučení!  Výživa a potraviny, 58, 2003, č.1, s. 10 – 11