Řekl ministr zemědělství ČR Jaroslav Palas. Po našem připojení k EU se zvýší přibližně o jednu třetinu celkový objem prostředků na podporu zemědělského sektoru, a to zejména formou přímých plateb a jejich dorovnáním do určité výše z národních zdrojů. Nezničí české zemědělství konkurence ze současných členských zemí EU?

NÁZOR POLITIKA:
Již nyní čeští zemědělci dodávají na domácí trh potraviny kvalitou a zdravotní bezpečností zcela srovnatelné s těmi, které produkují jejich kolegové v EU, říká ministr zemědělství Jaroslav Palas.
* Co přinese vstup do EU českým zemědělcům?
Předně se po našem připojení k EU zvýší přibližně o jednu třetinu celkový objem prostředků na podporu zemědělského sektoru, a to zejména formou přímých plateb a jejich dorovnáním do určité výše z národních zdrojů. Další prostředky je možné po přistoupení čerpat z tzv. Strukturálních fondů, jejichž prioritou je zvyšování konkurenceschopnosti zemědělské prvovýroby, zpracování zemědělských produktů a zajištění trvale udržitelného rozvoje venkova.
To v důsledku znamená například vytváření nových pracovních příležitostí ve venkovských oblastech či modernizaci zemědělských farem. Přínosem pro české zemědělce a potravináře je nepochybně i možnost uplatnění na trhu s téměř 470 miliony spotřebiteli, očekávat můžeme i větší stabilizaci trhu, což znamená menší kolísání cen a větší jistotu v podnikání.
Mezi klady našeho vstupu do unie patří určitě zvýšení ochrany spotřebitelů a vyšší bezpečnost potravin díky našemu zapojení do jednotného systému kontroly. Rovněž dojde k výraznému rozšíření spolupráce v ochraně a zlepšování kvality lesů a vod, protože Evropská unie klade velký důraz na kvalitu životního prostředí a tvorbu kulturní krajiny.

* Minimálně do roku 2006 budou čeští zemědělci dostávat méně přímých dotací, než jejich kolegové z EU. Kdy se tento nepoměr vyrovná?
V prvním roce našeho členství v unii, tedy v roce 2004, obdrží čeští zemědělci z unijního rozpočtu přímé platby ve výši 25 % úrovně EU s ročním 5% navyšováním až do roku 2006. Při předvstupním jednání jsme prosadili možnost navýšení přímých plateb z národních zdrojů, a to o dalších 30 % ročně. U přímých plateb na škrobové brambory, na krávy bez tržní produkce mléka a na ovce může ČR od okamžiku vstupu navyšovat až do 100 % unijní výše.
Ke stoprocentnímu vyrovnání přímých dotací s úrovní EU by mělo dojít nejpozději v roce 2013. Existuje ovšem možnost dřívějšího termínu navýšení přímých plateb na 100 % unijní výše, a to pomocí národních zdrojů, což je závislé zejména na možnostech státního rozpočtu. Pokud ale nastane situace, že v některé nové členské zemi bude určitá komodita podporována více, budu ve vládě zvýšení podpor neprodleně požadovat.

* Nezničí české zemědělství konkurence ze současných členských zemí EU?
Bezprostředně po vstupu lze zřejmě očekávat rozšíření nabídky ze zahraničí, především o takové produkty, jejichž dovoz bude oproti současnému stavu cenově výhodnější. Nelze ovšem opomenout fakt, že již teď jsou na českém trhu prakticky veškeré typy a druhy zahraničního zboží. Všechno nasvědčuje spíše tomu, že našimi hlavními konkurenty nebudou současné členské země EU, ale některé z kandidátských zemí, které požívají stejných výhod nižší ceny práce i nižších výrobních nákladů jako my.
V tomto případě pak záleží na jedné straně na schopnostech prvovýrobců udržet únosnou míru nákladů při zachování kvality. K tomu jim zajisté pomohou cílené dotační programy, které i po vstupu do unie zůstanou součástí naší agrární politiky. Na druhé straně bude úspěch domácích výrobců záviset na dostatečné propagaci a dobrém marketingu potravinářských produktů. K tomu by měla významně napomoci i tzv. Marketingová agentura, která zahájí svoji činnost počátkem roku 2004. Již dnes ovšem na ministerstvu zemědělství funguje jakýsi předstupeň této agentury – odborná pracovní skupina, jejímž hlavním posláním jsou konkrétní kroky v podpoře prodeje domácích výrobků v letošním roce, kontrola jejich realizace, zejména pak příprava a zahájení Národního programu podpory domácích potravin.
Chtěl bych ovšem připomenout, že v případě prokazatelného ohrožení domácího trhu členské země např. nadměrným dovozem nějaké komodity nebo produktu (i nezemědělského původu) z jiného členského státu unie, může dotčená země požádat Evropskou komisi o zavedení ochranného opatření. To České republice umožňuje Přístupová smlouva ke vstupu do EU. Nemusíme se proto obávat, že po zrušení celních bariér a dovozových kvót v okamžiku vstupu zůstane náš trh vydán zcela napospas konkurenčnímu tlaku ze strany producentů současných členských zemí EU.

* Jakým standardům se musí čeští zemědělci přizpůsobit?
Mohu zodpovědně říci, že naše zemědělská legislativa již téměř úplně odpovídá právnímu řádu EU a že naše zemědělské provozy již těmto požadavkům do značné míry také odpovídají. Jde o celý komplex standardů, kterým průběžně přizpůsobujeme naše Zásady správné zemědělské praxe a kterými se většina českých zemědělců již léta řídí. Tyto standardy jsou samozřejmě zakotveny v našich zákonech, např. v Zákonu o rostlinolékařské péči nebo ve Veterinárním zákonu. Jsou to např. požadavky na správné skladování a používání přípravků na ochranu rostlin a průmyslových hnojiv, při kterém nedochází k ohrožení zdraví lidí, zvěře nebo včel. Jsou to předpisy upravující pohodu hospodářských zvířat, kde např. většina českých chovatelů skotu již přešla na volný způsob ustájení, kde dobytek není přivázán řetězy a má dostatek volného pohybu ve stájích a v odpovídajících venkovních výbězích. Souhrnně řečeno, čeští zemědělci v současné době již jen dolaďují svá hospodářství tak, aby zcela odpovídala hygienickým a technologickým standardům platným pro všechny zemědělce členských států EU. Chci ale zdůraznit, že již nyní čeští zemědělci dodávají na domácí trh potraviny kvalitou a zdravotní bezpečností zcela srovnatelné s těmi, které produkují jejich kolegové v zemích EU, a v mnoha případech je také na tento trh vyvážejí.

* Byla v kapitole zemědělství vyjednána pro ČR nějaká přechodná období?
Z původně sedmi předpokládaných přechodných období se podařilo tento počet postupně snížit až na dvě. Jde o přechodné období na splnění veterinárních a hygienických standardů, ke kterému se přihlásilo celkem 52 potravinářských podniků zpracovávajících převážně produkty živočišného původu. Tyto podniky mají lhůtu na splnění předpisů Evropských společenství do konce roku 2006. Pokud by se jim nedokázaly přizpůsobit, neznamená to, že by musely ukončit svou činnost, ale mohly by dodávat své výrobky pouze na domácí trh, zůstal by pro ně uzavřen trh ostatních členských států EU.
Další přechodné období, které se podařilo vyjednat, se týká plnění podmínek pohody nosnic, kterým chovatelé musí zajistit minimální výšku chovných klecí 36 cm – v tomto případě je požadavek na splnění požadavků předpisů odložen do konce roku 2009. Odhadujeme, že podniků zařazených do tohoto přechodného období nebude nakonec více než 9 % všech chovatelů drůbeže v ČR. Ostatní buď již nyní splňují podmínky Směrnice EU pro chov drůbeže č. 99/1974, anebo je do okamžiku vstupu země do unie stihnou splnit.

* Bude stát nějak pomáhat zemědělcům, aby se dokázali orientovat a proniknout do složitého systému společné zemědělské politiky, a mohli tak plně využívat prostředků EU?
Ministerstvo v tomto ohledu zemědělcům pomáhá již dokonce několik let, a to především prostřednictvím programu SAPARD. V listopadu 1998 se konal první seminář pro veřejnost o programu SAPARD a od r. 2001 tento program začal de facto fungovat.
Cílem programu je přispět k zavádění práva Evropského společenství v oblasti Společné zemědělské politiky a řešit prioritní a specifické problémy spojené se změnami v zemědělské praxi, kterými chceme zajistit trvale udržitelné zemědělství a celkový rozvoj venkovských oblastí. V rámci programu SAPARD zemědělci mohou požádat o spolufinancování nejrůznějších projektů zaměřených na modernizaci svých farem a na rozvoj venkova až do data vstupu do Evropské unie. Kromě finanční pomoci zemědělci mají přitom ideální možnost seznámit se s konkrétní praxí při požadování peněžní podpory podle pravidel EU, se způsobem, jakým stát ověřuje nakládání s poskytnutými dotacemi, a s širokým spektrem oblastí, kde mohou o finanční i poradenskou pomoc žádat. Tato pomoc samozřejmě nekončí okamžikem vstupu do unie. Počítám s tím, že význam odborného poradenství poté ještě více vzroste, jak je tomu běžné v mnoha zemích EU, kde jsou zemědělští poradci v mnoha případech „pravou rukou“ zemědělců. Stát bude proto činnost odborných poradců i nadále podporovat.

Lidovky, 11. 6. 2003