Přehledová práce, která shrnuje současné poznatky o vzájemných účincích pěti skupin potravinářských aditiv: dusičnany/dusitany, syntetická/přírodní barviva, sloučeniny (IV) síry, sorbová kyselina/sorbany, askorbová kyselina.

Výzkumu potravinářských aditiv se v posledních 30 letech věnuje značná pozornost. Předmětem výzkumu jsou rovněž interakce mezi jednotlivými aditivy a dále interakce mezi aditivy a ostatními složkami potravin, zvláště pak nutričními faktory.
Řada aditiv je záměrně reaktivních a projevuje svou funkci interakcí s biologickým materiálem. Příkladem jsou konzervační prostředky: oxid siřičitý a dusičnany a fenolové antioxidanty: butylovaný hydroxyanizol (BHA) a butylovaný hydroxytoluen (BHT). Reaktivita těchto sloučenin je dobře zdokumentována.
Jiná aditiva jsou příležitostně reaktivní. Příkladem jsou potravinářská barviva, která působí navenek (mají zkrášlující účinek), ale mohou příležitostně, v důsledku fotosenzitivity, vést ke vzniku reaktivních species.
Poslední skupinou jsou aditiva, která se považují za chemicky relativně inertní látky, např. gumy a objemová sladidla, avšak i tyto se mohou podílet na důležitých nespecifických interakcích, např. na snižování biologické využitelnosti esenciálních složek potravin. Hranice mezi nežádoucími interakcemi a požadovanými interakcemi jsou v řadě případů nejasné a vyžadují další zkoumání.
Interakce aditivum–potravina jsou problematičtější než interakce aditivum–aditivum. Je to proto, že dosud jsou omezené znalosti o podrobném složení potravin. Při posuzování aditiv je možné vycházet z postupu, který se používá k hodnocení celkového chování potraviny. V tomto případě se berou do úvahy nejenom toxické faktory přítomné v určité potravině, ale také vlivy ostatních prospěšných chemikálií, např. nutrientů, ochranných faktorů a látek, které modifikují toxicitu. Při tomto přístupu není snaha o provedení úplného chemického popisu potravin. Uvedený postup se používá k odhadu bilance mezi prospěšnými a škodlivými účinky přirozených složek potravin, individuálními i v kombinaci.
Tento přístup lze využít i k hodnocení určitého aditiva samotného a synergických účinků všech potravinářských aditiv, které mohou být v dané potravině přítomné. V diskusích o potenciální toxicitě potravinářských aditiv může být také důležitá identifikace a kvantifikace degradačních produktů, neboť tyto produkty mohou dále reagovat s ostatními složkami potraviny včetně ostatních aditiv a vytvářet tak nežádoucí sloučeniny.

V přehledové práci publikované v časopise Food Additives & Contaminants 21, 2004, č. 2, s. 93–124 se shrnují dosud publikované informace o interakcích pěti skupin potravinářských aditiv (a jejich reakčních produktů). Jde o:
* dusitany a dusičnany,
* syntetická potravinářská barviva (mimo karamelů) a jiné materiály k barvení potravin,
* sloučeniny čtyřmocné síry,
* kyselinu sorbovou a sorbany,
* kyselinu askorbovou.

V tabulce je uveden souhrn z publikovaných informací o interakcích “aditivum–aditivum”

– nebylo nalezeno; + řídký výskyt; ++ významné

Časopis Food Additives & Contaminants je ve fondu knihovny ÚZPI.